Být tichý je normální

„Jeden z každých dvou či tří lidí, které znáte, je introvert. Pokud nejste introverty vy sami, určitě vás nějaký vychovává, řídí nebo s ním žijete,“ píše v úvodu své knihy Ticho Susan Cainová. Kniha s podtitulem Síla introvertů ve světě, který nikdy nepřestává mluvit se okamžitě po vydání stala bestsellerem a v roce 2012 získala čtenářskou cenu GoodReads za literaturu faktu.

Cainová se zabývá introverzí skutečně na mnoha rovinách, spolu s mnohými neurobiology hledá její kořen v mozkových zauzleních, studuje ji u novorozeňat a sleduje ve statistikách. Její pátrání spolu s mnoha osobními zkušenostmi a zážitky činí knihu skutečně zajímavou. V mnoha výstižných postřezích ze života se nejspíš každý čtenář nějak pozná, ať již stojí na jakékoliv straně osobnostního spektra. Kromě pátrání po kořenech a zdrojích, proč jsme mnozí právě takoví, jací jsme, kniha nabízí i pohled na širší společenské, historické a etické souvislosti.

Podle jakých not to dohrát?

„President Zeman není povinen hrát podle jejich not“, prohlásil bývalý tajemník presidenta Klause Ladislav Jakl v rozhovoru pro server Pravý břeh. Na adresu těch, kteří se najednou velmi diví, k čemu vedla přímá volba presidenta, kterou sami prosadili, prohlásil: „Je to zkrátka politický soupeř a podle toho se chová. Lze se s ním potýkat jen na hřišti, ne pořád žalovat rozhodčímu, že jeho gól neplatí.“
Myslím, že je to trefný postřeh. Řeči o Zemanově ústavním puči jsou jen hysterií, která má zakrýt neschopnost politiků účinně se presidentovi politicky postavit.
President bude mít tolik moci, kolik mu jí parlament přenechá – a to za naše politiky nevyřeší nikdo třetí, nikdo shůry, nikdo odjinud. Přesně jak píše v úvodníku letního Výběru z hroznů Roman Joch: Náš parlament má v rukou veškeré potřebné zbraně, aby presidenta přivedl k rozumu a usměrnil jej do ústavních mezí. Nechybí mu k tomu nástroje, nýbrž rozum, síla a odvaha.