18 prosince 2013

Úvaha tak trochu adventní: Čím hasíš svou žízeň?

Hledání štěstí, smyslu, naplnění, je údělem člověka, je zákonem lidského srdce stejně jako zákon gravitace v přírodě. Nemůžeme jinak. Naším největším problémem není, že toužíme, ale to, že svou touhu necháme uspokojit příliš snadno. Lidé nehledají svou radost s náležitým odhodláním a zápalem. Berou zavděk prvním, co se jim dostane do ruky.
Chybou člověka není intenzita touhy po štěstí, chybou je právě naopak, že netoužíme dost.  Nekopeme dost hluboko, abychom narazili na zásoby spodní vody, spokojíme se s povrchovou vodou v kdejaké louži. Spokojíme se s málem, s náhražkou, šidítkem.
Naše vytrvalá touha po štěstí nemá být popřena, nemusíme se tvářit, že netoužíme, dělat, jako by v nás touha neexistovala. Ani nemá být potlačena, jako by byla sama o sobě zlá a hříšná. 
Otázka nezní: Budeš či nebudeš toužit? My nemůžeme jinak, nemůžeme netoužit, neprahnout, nebažit – po dobru, po radosti, po lásce, po štěstí.