Úprk rozumu

"Politická korektnost je k smíchu a nemá u nás šanci," začíná český novinář Martin Weiss svůj úvod ke knize Anthony Brownea Úprk rozumu. "Tak mi to alespoň dlouho připadalo..." Zdá se však, že realita vyvedla z omylu nejen pana Weisse. O tom, jak k tomu mohlo dojít a kam to může vést, pojednává útlá kniha s podtitulem Politická korektnost a smrt veřejné rozpravy v moderní Británii.

Vydalo ji nakladatelství Dokořán v edici PNK, tedy v rámci "politicky nekorektní knihovničky", kde se zařadila po bok neméně kontroverzních publikací jako je esej Nigela Lawsona „Vraťme se k rozumu“ o ideologickém alarmismu kolem globálního oteplování (moje recenze zde) nebo spis prezidentova poradce Petra Hájka o manipulativní roli médií Smrt ve středu.
"Když prezident Harvardovy univerzity Larry Summers jemně naznačil, že příčinou rozdílných výsledků ve špičkové vědě by mohly být vrozené rozdíly mezi schopnostmi mužů a žen, čekaly ho stávky, veřejné odsouzení a výzvy k rezignaci od lidí, kteří nepředložili jediný důkaz, že se mýlil," uvádí Browne jeden z ne tak dávných příkladů "veřejné debaty", který proběhl i našimi médii.

Co se to stalo?
Politická korektnost je systém přesvědčení a myšlenkových šablon, který pronikl do mnoha aspektů moderního života, drží veřejnou debatu v kleštích a rozhoduje, o čem a za jakých podmínek lze vůbec mluvit, jaká politika vlády je přijatelná a jaká ne. Celé bloky témat se tak uzavřely veřejné diskusi - nelze o nich vůbec veřejně mluvit, přinejmenším ne jinak, než dovoluje oficiální "politicky korektní" kánon.

Co se to stalo se Západem, že je tohle možné? Veřejnost, vědci, novináři i politici se dnes bojí i si jen pomyslet určité myšlenky, píše Browne. Lidé, kteří se veřejně odkloní od všeobecně přijímaného schématu, jsou uráženi a zesměšňováni, propouštěni ze zaměstnání nebo je dokonce vyšetřuje policie za "zločiny nenávisti".