Trpíš-li a máš-li za to, že toho je příliš, uchop svoje srdce, stiskni
je, aby na chvíli nekřičelo, a potom pohleď a pomni: na Golgotě strmí žebř
Jakobův, to jest kříž, a na něm je Pán, kterého tam zdvihli, a výše nemůže sám
ani o píď, a daleko jest odtud do Království, kam se mu Otec skryl s bezmeznou
ironií. Nijak se nevznáší v lehkosti ducha, ale je tažen k zemi, až mu to rány
trhá, visí jako bezduché maso a nic mu nezbývá, ačkoli je Bůh, než aby jej
mrtva složili na zem a pohřbili do země a potom aby prošel peklem, než bude
vzkříšen a oslaven, než vstoupí na Otcovu pravici. - Nestrachuj se tedy na svém
žebři, drží tě hřeby bolesti, abys nespadl nevčas ani nevčas nevzletěl; táhne
li tě země, je to dobré, má právo na tvoje tělo a její krev je lázní na obmytí
z pyšných úšklebků Luciferových, které se odrazily v Evině tváři, když
poslechla hada, a které dědíme a roztahujeme.
31 ledna 2015
09 ledna 2015
"Nejsem Charlie, jsem Ahmed!"
To mi připadá jako mnohem trefnější slogan solidarity s oběťmi z Paříže. Ukazuje se totiž, že plátek, na který teroristé udeřili, byl levičáckou stokou provokací a rouhání. Proto si ovšem ti novináři jistě nezasloužili smrt! Západ své kritiky a rouhače už dávno nevraždí, naopak je před vraždami chrání (a měl by tak činit co nejrazantněji)! V tomto ohledu vyslovuji svou solidaritu, jejich vražda je hanebným a zavrženíhodným zločinem.
Nicméně trochu se ošívám nad tím, kdo se nám to stává moderními symboly: nejprve symbolem svobody projevu pornografky z "Pussy", teď symbolem svobody slova nactiutrhač "Charlie"... To jsou paradoxy!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)