31 ledna 2015

Bohuslav Reynek / Žebř Jakobův

Trpíš-li a máš-li za to, že toho je příliš, uchop svoje srdce, stiskni je, aby na chvíli nekřičelo, a potom pohleď a pomni: na Golgotě strmí žebř Jakobův, to jest kříž, a na něm je Pán, kterého tam zdvihli, a výše nemůže sám ani o píď, a daleko jest odtud do Království, kam se mu Otec skryl s bezmeznou ironií. Nijak se nevznáší v lehkosti ducha, ale je tažen k zemi, až mu to rány trhá, visí jako bezduché maso a nic mu nezbývá, ačkoli je Bůh, než aby jej mrtva složili na zem a pohřbili do země a potom aby prošel peklem, než bude vzkříšen a oslaven, než vstoupí na Otcovu pravici. - Nestrachuj se tedy na svém žebři, drží tě hřeby bolesti, abys nespadl nevčas ani nevčas nevzletěl; táhne li tě země, je to dobré, má právo na tvoje tělo a její krev je lázní na obmytí z pyšných úšklebků Luciferových, které se odrazily v Evině tváři, když poslechla hada, a které dědíme a roztahujeme.

(Z knihy Jasný prsten)

09 ledna 2015

"Nejsem Charlie, jsem Ahmed!"

To mi připadá jako mnohem trefnější slogan solidarity s oběťmi z Paříže. Ukazuje se totiž, že plátek, na který teroristé udeřili, byl levičáckou stokou provokací a rouhání. Proto si ovšem ti novináři jistě nezasloužili smrt! Západ své kritiky a rouhače už dávno nevraždí, naopak je před vraždami chrání (a měl by tak činit co nejrazantněji)! V tomto ohledu vyslovuji svou solidaritu, jejich vražda je hanebným a zavrženíhodným zločinem. 
Nicméně trochu se ošívám nad tím, kdo se nám to stává moderními symboly: nejprve symbolem svobody projevu pornografky z "Pussy", teď symbolem svobody slova nactiutrhač "Charlie"... To jsou paradoxy!