09 srpna 2018

Čest našim vojákům, rozum politikům!

Po Praze se prý objevují samolepky, které se vysmívají památce 3 českých vojáků, kteří padli v Afganistánu při útoku sebevražedného atentátníka a haní je jako obyčejné žoldáky.
Je potřeba jasně říci, že oběti našich vojáků si vážíme a vzdáváme jim hold. Není samozřejmostí v dnešním světě sloužit své vlasti s nasazením života, plnit rozkazy bez kecání a stát věrně ve službě, kde je potřeba, být ochoten dostát svým slibům, byť i ke své škodě. Je na místě vděčnost za každého, kdo je toho schopen a k tomu ochoten.
To nic nemění na tom, že je zcela legitimní debatovat o smyslu a perspektivách naší vojenské přítomnosti na Blízkém Východě. Pro připomenutí: Spojenečtí vojáci (včetně příslušníků Armády České republiky), kteří v rámci International Security Assistance Force (ISAF) slouží v Afganistánu od prosince 2001, tam vstoupili v rámci alianční reakce na islamistické útoky 11. září a stalo se tak se souhlasem Rady bezpečnosti OSN.
Po 17 letech je zcela na místě zamýšlet se, proč a jak jsou vlastně vedeny vojenské operace, s jakými výsledky a jakými perspektivami. Tyto otázky však mají být adresovány politikům, spíše než vojákům.
Jakou roli Západní vojáci v Afganistánu (a jinde na Blízkém Východě) po těch letech ještě hrají? Kdo a jak rozdává karty v této hře? Jsou rozdány tak, aby bylo vůbec možno vyhrát? A chceme to vůbec? Ano, klaďme si tyto otázky.  A zejména chtějme odpovědi od těch, kdo jsou za to zodpovědni.   
Proto: Čest našim vojákům, rozum našim politikům! 

(Publikováno jako součást editorialu v KONZERVATIVNÍCH LISTECH 7-8/2018)