Opět se na přetřes dostává téma zákazu tělesných
trestů dětí. Tentokrát s ním přichází vládní zmocněnkyně pro lidská práva
Klára Laurenčíková.
Tentokrát na to jde od lesa, nemluví o trestním právu, o zákazech a sankcích, uznává, že skutečné týrání dětí a domácí násilí je jako trestný čin ošetřeno dostatečně. Hovoří o změně v občanském zákoníku, který má ukotvit jako jasné morální pravidlo, že „nikdo se nemá bít“. Ideálem má být „nenásilná výchova“, kdy dítě je zákonem chráněno před tělesným i psychickým násilím.
Považuji
tento přístup za ještě ďábelštější, než byly předchozí pokusy kriminalizovat
rodičovské pohlavky. Tomu nejnovějšímu se totiž může podařit zpochybnit nejen
občasné fyzické tresty, ale rodičovskou výchovu vůbec a rodičovskou autoritu jako
takovou. Má-li totiž ideálem být „nenásilná výchova“, pak co se tím chce říci?
Že veškerá dosavadní rodičovská výchova je „násilná“? Že rodič, který chce
uplatňovat svou rodičovskou autoritu, je „agresorem“?
Nu,
doufám, že se lekám zbytečně a že první mediální výstupy této „protitrestací“
kampaně jsou ještě nevychytané a leccos se vyjasní.
Nicméně, už
teď je jasné, že „pohlavek“ je jen vrcholem ledovce a ten hlavní spor
v debatě o pojetí výchovy leží
v otázce, kým vlastně je člověk. Je člověk od přirozenosti dobrý? Rodí se
mravně neutrální, jako nepopsaný list? A kazí jej až společnost?
Rodí-li
se děti eticky a morálně neutrální, pak nepotřebují nápravu, nýbrž vedení.
Nepotřebují tresty, ale poučení. Opravdu ale spočívá základní problém
v nedostatku informací? Zmizí všechny problémy v okamžiku, kdy děti
získají základní informace? Jistěže ne!
Tradiční
pohled na člověka, určovaný biblickým učením, počítá s tím, že člověk není
ideálně dobrý. Děti se nerodí jako morálně neutrální bytosti. Lidské srdce je
„nejlstivější a nejpřevrácenější“, jak před tisíciletími popsali bolest člověka
hebrejští proroci (Jer 17,9). Problém dítěte nespočívá v informačním
deficitu. Nelze jej vyřešit mluvením. Jsou to nezřízené a neuspořádané sklony, které vedou
dítě k sobeckému chování. Jeho problém je jeho pošetilé a vzpurné srdce, ovládané
okamžitými potřebami, žádostmi, tužbami, očekáváními a strachy. Jeho problém
totiž je, že je hříšník. I to nejroztomilejší miminko je připraveno s vámi
bojovat o moc, ještě dřív, než umí slovy vyjádřit své: „Nechci!“.
Přesně
v tomto kontextu chápe Bible fyzické trestání. Správně míněný a správně
provedený trest totiž obnovuje řád, odčiňuje vinu, nastoluje spravedlnost,
napravuje vztah. Mám za to, že děti právě po tomhle v koutku duše
(nepřiznaně) touží. Což neznáte ty situace, kdy dítě svým chováním doslova
křičí: „Tak už mi to zakaž, tak už mne kázni, tak už mě potrestej, už mi pomoz,
ukaž mi konečně, co je správné!“
Trestající
rodič má být veden svou láskou k dítěti k tomu, aby je přiměřeně a ve
správnou chvíli a správným způsobem potrestal, a tak mu prospěl. Čím? Tím, že
potrestá jeho vzpouru, pomůže mu navrátit se pod rodičovskou, a tedy i Boží,
autoritu. Vězí-li v srdci chlapce pošetilost, trestající hůl ji od něho
vzdálí, radí kniha Přísloví. I v srdci toho nejroztomilejšího miminka totiž
nalezneme věci, které – necháme-li je bez kázně zrát čtrnáct patnáct let –
zplodí vzpurného výrostka, s kterým si již nikdo neporadí a který již
nikomu nedovolí, aby mu vládl…
Ne,
nebudu zde rozepisovat, že přiměřený trest není v hněvu zmlátit potomka
hlava nehlava. Myslím, že všechny strany tohoto civilizačního sporu vědí, že
v tom ta podstata nevězí, jak jsem se pokusil vypsat výše – a ponechávám
stranou ty, kteří mají s násilím vůči dětem skutečný problém, tam nechť se
zákon dostane skutečně ke slovu.
A my
ostatní si přejeme, ať se nám stát do výchovy dětí příliš neplete. A spolu se
Spirituál kvintetem si pobrukujem: „Chci klidně chodit spát a beze strachu
vstávat, až se k nám právo vrátí, své děti po svém vychovávat, až se k nám
právo vrátí! Už se těším, až se narovnám, až se k nám právo vrátí, své věci
rozhodnu si sám, až se k nám právo vrátí!“
Poznámka
na závěr: Zdálo se v 90. letech, že jsme se dožili naplnění a ona píseň
bude jen vzpomínkou. Žel, zdá se, že posledních letech se k ní zase
začínáme vracet…
(Publikováno na Neviditelném psu)
Žádné komentáře:
Okomentovat