Milujte se a množte se

V úvodu této své nedávno vydané knížky uvádím, že spisek je výsledkem mého vlastního hledání a tázání se, jak věci mají správně být. Neusiluji o vyčerpávající zpracování tématu sexuální etiky, nesnažím se zodpovědět všechny otázky a vyjádřit se úplně ke všemu. Není ani mou ambicí mluvit někomu do života a cokoli přikazovat ani doporučovat – čeho se však odvažuji, je naléhavá výzva, aby si každý dobře promyslel, čemu uvěřil a proč, a na jakém základě staví a plánuje svůj život, své manželství.

Téma knihy je vymezeno už samotným názvem brožury „Milujte se a množte se“. Tedy sex jako milování se a sex jako množení se. Mým cílem bylo zamyslet se především nad vztahem a souvislostmi těchto dvou souvisejících aspektů sexuálního života. Už od biblických časů bylo milování a plození vnímáno jako jeden jediný celek – o tom, co všechno to může znamenat, co z toho pro nás plyne a jak na to, o tom všem je nedávno vydaná útlá brožurka s názvem Milujte se a množte se. Tato drobná knížečka je díkem Stvořiteli, že nás stvořil jako muže a ženy. Je oslavou krásy a radosti, která je skrytá v lidské sexualitě, je oslavou manželství a rodičovství.

Nezakládám si na originalitě, naopak jsem vědomě usiloval vyhledat a připomenout, co k tématu napsali a jak o něm smýšleli jiní a jinde – proto je v textu tolik citátů. Téměř každý jednotlivý dílek této mozaiky, kterou před čtenáři postupně skládám, již dříve někdo někde zmínil – a mnozí tak učinili velmi výstižně a nad časově. Na řadě míst nechávám promlouvat autory samotné, mnohdy bez dalšího komentáře – a ponechávám na čtenářích, aby se případně sami zamýšleli nad dalšími souvislostmi a možnými důsledky a případně sami pátrali po dalších zdrojích. V tomto smyslu považuji brožuru za pracovní či studijní.

Mnohé z naznačených otázek možná čekají na hlubší a systematičtější zpracování. Mým úmyslem bylo především vrhnout míč zpět na hřiště, vrátit jej do hry, možná připomenout pozapomenutá pravidla hry, případně vykolíkovat terén tam, kde se nám hřiště propadá a potřebuje tak či onak vyspravit. Přispěje-li četba k tomu, že se čtenář zamyslí nad tím, čemu sám vlastně věří a proč, záměr bude naplněn a moje radost dovršena.

........

David Floryk: Milujte se a množte se

V roce 2013 vydalo občanské sdružení České studny

www.ceskestudny.cz

ISBN 978-80-905574-2-0

Brožura má 64 stran, stojí 70 Kč a lze ji objednat na adrese:

info@ceskestudny.cz.

O stejnojmenné výzvě, která provázela vydání knihy, se dočtete např. zde:
http://starejlisak.blogspot.cz/2013/09/milujte-se-mnozte-se.html 

Cesta k volbám vyšlapaná justičním pučem?

Cesta k předčasným parlamentním volbám začala nenadálým kolapsem pravo-středové vládní koalice Petra Nečase, který byl donucen odstoupit jak pod tlakem své nezvládnuté osobní a rodinné krize, tak především pod tlakem řady ne zcela jednoznačných a průkazných obvinění z korupce a zneužívání úředních pravomocí. Považuji za velmi znepokojující, že ani po čtyřech měsících (!) není zcela jasné, zda vůbec a z čeho budou premiér a lidé z jeho okolí případně obviněni a zda vůbec někdy stanou před soudem.
Na jednu stranu připouštím, že výkonná moc musí stát pod přísnou veřejnou kontrolou (která se děje také skrze soudní moc a „orgány činné v trestním řízení“) a nemá mít své postavení za jakkoliv samozřejmé a neotřesitelné. Jestliže policie a státní žalobci mají právo kohokoliv z nás občanů kdykoliv volat k pořádku a odpovědnosti, pak totéž má a musí platit i pro politiky. Nicméně pomyšlení, že by u nás stačilo seskládat jakési ne zcela průkazné obvinění, udělat s ním v televizi „bu, bu, bu“ a přivodit tak pád legitimně ustavené vlády a v důsledku toho předčasné volby, mě velmi leká. Je nutné, aby nově zvolená sněmovna a posléze vláda důsledně dohlédli na vyšetření a osvětlení všech souvislostí onoho červnového zatýkání – a je třeba na tom trvat o to naléhavěji, že téma pomalu mizí ze stránek novin a nikoho už, zdá se, příliš nezajímá. Jde totiž poměrně o hodně: Kdo u nás vlastně vládne? Kdo nastavuje pravidla? A komu to slouží? 
Spor o „soudcokracii“ (jak se tomuto trendu občas říká) není vymyšlený, v mnoha zemích a v mnoha kauzách, a stále více i u nás, se stávají realitou pokusy vtáhnout justici (policii, žalobce i soudce) do politické hry s cílem učinit z ní dalšího hráče, dalšího zákonodárce. Co nelze uhrát na hřišti, co nelze vybojovat politicky, pokoušejí se někteří řešit oklikou – a žalují rozhodčímu, že gól soupeře neplatí, ať jej rovnou vyloučí. Ale pozor na to, jestliže se pravidla, byť nedokonalá, přestanou dodržovat úplně, kdo si může být jistý?