PF 2016

„Ze všech moderních nápadů, které jsou tak trochu dekadentní, není nic hrozivějšího a nebezpečnějšího, než povyšovat druhořadé a nedůležité složky chování na úkor těch důležitých a základních. Existuje-li něco horšího než současné oslabení důležitějších stránek etiky, pak je to jedině tohle posilování jejích slabších stránek. 

magor si říká: žádný Bůh není

žalm 14

magor si říká: žádný Bůh není
uděláme společnost bez něj
a jak ta společnost vypadá?

Bohuslav Reynek: Kříž

Hle, kostra z jeslí,

už není slámy,

ven jesle vynesli,

kříž sám je s námi.

 

Zbyla jen holá

se hřeby břevna,

bez osla, vola,

kříž, bída zjevná.

 

Noc bez andělů,

den bez koledy,

ran křídla tělu:

kam vzlétnou bědy -

 

kdy naposledy?

 

(Mráz v okně, 1969) 

Bohuslav Reynek / Podzimní modlitba

Bože, kol tvých dávných zdí má duše chodí sirá,

patří toužebně a nikdo, nikdo neotvírá,

 

neotvírá oken, neotvírá dveří.

Zlaty, teply jsou tvé stany, ale zde se záhy zšeří,

 

a v mé duši záření již chladne, pohasíná;

k svému Světlu pusť ji, smutní siná

 

a bojí se zimy. Viz, jak mouchy, brouci

v pokoj spánku chystají se. Láska vroucí

 

tvá je sečteny má. - Přece méně není

duše má než oni!... Ale čím jich snění

 

jest mi... Nechci. Bože, otevři mi.

Bože, pusť mne k teplu; bojím se zimy.

 

Jdou všichni v Tebe; děti tvé, ne hosti.

Jen já jsem venku. Draví, tiší jdou a prostí.

 

Bože, otevři mi. A ne v spánek: do Radosti...

Bože, otevři mi do Radosti.

 

(Smutek země, 1924) 

Co počít s islámem aneb má omyl právo na existenci?

 Islám je stejně jako křesťanství monoteistickým náboženstvím, sdílí tedy rovněž přesvědčení o existenci jednoho osobního Stvořitele, který dal lidem zákon. Islám, stejně jako křesťanství, ví o tom, že mezi dobrem a zlem je nutno volit a že na naší volbě záleží; naše skutky proto mají význam, neboť právě podle nich budeme Bohem souzeni. Islám, stejně jako křesťanství, ví i o tom, že "tento svět ve zlém leží" a že z něj do Božího království vede úzká cesta. V tomto bodě se však islám s křesťanstvím radikálně rozchází, neboť domnělý lék, který by chtěl padlému lidstvu ordinovat Korán, je zcela odlišný od léku, který nabízí Nový Zákon.

Katechismus21 vyráží do světa!

Je nějaký důvod studovat dnes stará reformační vyznání? Proč by si měl člověk myslet, že nalezne něco teologicky cenného, prokoušeli se starobylým teologickým textem? Což od té doby neuplynulo už tolik vody, což od těch časů není naše poznání už mnohem dál, což nejsou mnohé tehdejší názory už dávno překonány? Ano, některým věcem dnes možná rozumíme lépe. Nicméně, pravda nezastarává – a co bylo pravdou tehdy, jistě jí je i dnes. Což takhle prověřit si četbou, čemu vlastně věřím a jak tomu rozumím já a proč vlastně? Nuže, vezmi a čti a přesvědč se sám!
Katechismus21 naleznete zde

Tři věci, které je dobré mít na paměti, než začnete kritizovat

Kritika - podaná dobře a správně – je darem tomu, kdo je kritizován. („Věrně jsou míněny šlehy od milujícího”, Přísloví 27,6) Měli bychom vítat příležitosti, kdy může být naše myšlení opraveno a pročištěno. Vidíme jako v zrcadle, poznáváme jen částečně (1. Kor 13,12), ale Bůh vybavil církev učiteli, kteří často vidí věci jasněji, než se to v danou chvíli daří nám. Ve své prozřetelnosti a díky Boží obecné milosti, dostupné všem lidem, může Bůh někdy použít i nevěřící, aby nás svou kritikou upozornili na logické chyby či nedostatek srozumitelnosti.

Kritika podaná nesprávně – ať již jde o přehánění, neporozumění či zkreslení (karikaturu) kritizovaného - znamená ztrátu pro obě strany. Takový postup podkopává důvěryhodnost kritika a kritizovanému umenšuje příležitost poučit se a napravit svůj omyl.   

C. S. Lewis: Proč teologie?

Vlastně docela chápu, že někoho teologie odpuzuje. Vzpomínám si na jednu svou besedu v Královském letectvu. Povstal starý, ostřílený důstojník a řekl mi: „Tohle, co říkáte, mi není k ničemu. A přitom i já jsem věřící. Vím, že Bůh je. Cítil jsem ho. Sám v noci uprostřed pouště. To ohromné tajemství. Právě proto všem těm vašim škatulkám a formulkám nevěřím. Každému, kdo se kdy setkal s tou skutečnou silou, připadají tak malicherné, pedantské, neskutečné!“

Světový den modliteb za pokoj Jeruzaléma v neděli 4. října 2015

Bohuslav Reynek / Radost

Bože můj, hořím nadějí, že věci, 
které se nedějí, 
se stanou,

že přece skončí se výsměšná step, 
v které, cest nevida, chodím jak slep 
a prahnu:

usnu, a přiletí radost jak pták, 
srdce mi otevře, aniž zvím jak, 
a v hněvu

zabije hada v něm, obludu zavěsí, 
zčernalou, na haluz ve vlhkém zálesí, 
zoufání,

ve branách duše mé zaskví se stráží, 
čekání barvínky slzami svlaží 
zpívajíc.

Douglas Wilson / Stručný sexuální katechismus

Na webu Douga Wilsona, poněkud sršatého teologa a originálního publicisty (který nazývá sám sebe "Chestertonian calvinist"), jsem nalezl jeho „Brief Sexual Catechism“ – a pro obveselení i zamyšlení jsme jej převedl do češtiny.

G. K. Chesterton / Obyčejný člověk

Opět jeden G.K.CH. - skoro sto let staré, ale aktuálnější, trefnější a zábavnější, než naprostá většina toho, co si dnes koupíte v trafice...

Moje východní inspirace III.

Dnešním pokračováním letní přemítání o Orientu a konci časů ukončíme a vrátíme se zpět do Evropy. Tentokrát oklikou přes Rusko, neboť i ono – a jeho myslitelé – může být v mnohém pro nás inspirací.

Dostala se mi již před časem do rukou útlá kniha ruského filosofa Vladimíra Solovjova (1853 – 1900), která kromě několika esejů “o válce, pokroku a konci světových dějin“ obsahuje i známou „Legendu o Antikristu“. Jsem v mnoha ohledech člověkem naší doby, synem svých otců, rodem Čech a vyznáním (řekněme) evangelík, a proto ve mně pomyšlení na Rusko (a jeho dějiny a jeho současnost) příliš inspirací nevzbuzovalo. Co směrodatného pro dnešek by mohl napsat pravoslavný (!) ruský (!!) filosof koncem 19. století (!!!)? Avšak ouha, byl jsem usvědčen! Ne vše, co je staré, musí být nutně zastaralé, stejně tak ne vše, co je “z Východu”, ba dokonce z Ruska, musí být bezcenné.

Text o Antikristu, sepsaný v podobě vyprávěné legendy, lze považovat za jakýsi komentář k biblické knize Zjevení, autor sám si nenárokuje prorocké ambice, říká, že je to transpozice, domýšlení, aktualizace biblického textu.  Dnes bychom možná řekli „theology-fiction“. Avšak protože je napsaná mužem hlubokého vhledu, zbožné duše a pronikavé mysli, jsou mnohé postřehy ve své výstižnosti a aktuálnosti doslova dechberoucí!

Co chce "Blok proti islámu"?

„Skutečným vítězstvím není zákaz islámu, vítězstvím bude, až islám opustí samotní muslimové, a toho lze dosáhnout jen společenským znemožněním té ideologie, tím, že bude nepřijatelná pro muslimskou mladou generaci a tomu pomůže, vedle nulové tolerance islámských projevů ve společnosti, jen obroda či renesance společnosti naší – aby byla atraktivní nejen pro nás, ale i pro muslimy.“

Moje východní inspirace II.

Tentokrát musím začít poměrně velikou oklikou, než se dostaneme k Orientu. Zdá se, že pokud jde o zrod našeho světa, pak (při troše zjednodušení) se povětšinou shodneme, že svět a vše, co je v něm, se kdysi, na počátku, vynořil z nebytí a v průběhu tak či onak řízeného a strukturovaného procesu byl zformován do podoby, jakou známe dnes. Ano, lišíme se v názoru, zda a do jaké míry byl vznik světa a nás samých „designován“ a řízen vnější silou, a jaká je případně povaha této síly, nicméně souhlasíme, že svět je reálný, skutečně existuje a měl svůj počátek v čase. Toto lineární chápání času není úplnou samozřejmostí. Naší civilizaci je odkázala biblická tradice, na kterou navazuje křesťanství i židovství (a také islám, který můžeme chápat jako svého druhu křesťanskou herezi, jež na biblické kořeny navazuje a současně se vůči nim vymezuje).

Moje východní inspirace I.

V poslední době jsem narazil na řadu kázání, pronesených bývalými muslimy, kteří se obrátili ke Kristu. Mám na mysli například bratra Walída Shoebata (na jehož službu mne upozornili kanadští přátelé) a jeho texty o křesťanské eschatologii. Rád bych se podělil s několika svými „objevy“.

Nové přírůstky na webu "Údolí vidění"

Na webové stránce Údolí vidění věnované duchovnímu odkazu anglické puritánské reformace přibyly nové příspěvky, například přepis kázání pastora a teologa Johna Pipera Cílem kázání je Boží sláva

C. S. Lewis : Kněžky v církvi?

Lewis napsal tento esej v roce 1948. Problém kněžského svěcení žen není možná tím, co by nás právě nyní pálilo nejvíce. Ono však vůbec nejde v prvé řadě o kněžství, jde o vztah mužství a ženství, o jejich podstatu a smysl – a právě to obé je dnes pod velikým tlakem.

„My muži můžeme být často velmi špatnými kněžími. To proto, že nejsme dostatečně mužští. Nic se nenapraví, přivoláme-li ty, kdo nejsou muži vůbec. Určitý muž může být velmi špatným manželem; nemůžete však věci napravit, pokusíte-li se vyměnit role...“

Nabízím několik rozsáhlejších výňatků z českého překladu, který vyšel v roce 1997 v nakladatelství Návrat domů.

Jaké vzácné putování

Jaké vzácné putování,

když jdou spolu, divná věc,
tělo mé, ten ošklivec
a má duše, krásná paní.

Nehádají se a přec
každý podle svého zdání jedná
a v tom putování
jdou spolu až na konec.

Když se hříchu neubrání
tělo mé,
ten ošklivec,
tu se duše,
divná věc,
modlí k Bohu bez ustání.

Původní báseň Rondal od francouzského básníka Raoula Ponchona (1908 - 1937), přeložil František Hrubín

Zelená je nová verze rudé

„O hluboké příčiny globálního oteplování tu nejde. Původ globálního oteplování tkví v kapitalismu. Kdybychom s ním mohli skoncovat, měli bychom řešení“, nechal se slyšet bolivijský prezident Evo Morales. Je to radikální socialista, jehož hrdinou je Che Guevara. Chce skoncovat s kapitalismem. Takových, kdo si tajně přejí totéž co on, je hodně - jenom nejsou ochotni vyrukovat po jeho vzoru s rudou korouhví; tasí místo toho zelenou. Ve skutečnosti jim ovšem nejde o životní prostředí….  

První letošní tištěné číslo KONZERVATIVNÍCH LISTŮ otevírá text nekonformního amerického komentátora Jeffa Nyquista, specializujícího se na vývoj mezinárodního komunistického hnutí. Je to právě Nyguist, kdo ve svých rozborech poukazuje systematicky a již po léta na zdroje, síly a směřování Ruska, přičemž potvrzením těchto analýz je dnešní západní veřejnost tak překvapena.

Tentokrát píše na téma, která u nás doma snad nevyvolává tolik emocí jako jinde na Západě. Nicméně tato „případová studie“, ilustrující na kause tzv. globálního oteplování obecnější střet dvou pohledů na svět, může být jeho text velmi podnětný.

Možná je naše situace krapet jiná, možná, že naše vláda nás krmí jinými pohádkami, než tak činí ve Spojených státech ta americká. Nicméně, jak radí Nyquist, „pátrat po původu těchto pohádek a vyvodit z nich správný závěr - to není žádná paranoia. Je to cesta k uzdravení.“ 

Celý Nyquistův text naleznete zde

Praotec Čech byl taky imigrant, jenže…

Počty lidí, kteří dnes směřují na Západ, dramaticky narůstají. V evropském sousedství se dnes nachází největší počet uprchlíků od dob druhé světové války. Hovoří se až o 25 milionech osob, z nichž mnozí se nebudou moci do svých domovů nikdy vrátit. Miliony lidí jsou v pohybu, běženci prchají z domovů z důvodu útlaku, pronásledování, či chudoby a nedostatku. Imigrace, která zaplavuje Evropu a dorůstá rozměrů novodobého „stěhování národů“, vyvolává napětí, nespokojenost a nepřátelství, a způsobuje, že se probouzejí téměř zapomenuté nacionální a etnické instinkty. Islámský svět sílí a stále ambiciózněji vyvolává konfrontace se Západem. A ten stojí stále bezradněji, nevěda co počít sám se sebou. Takový je kontext, v němž dnes uvažujeme o „imigrační politice“, kterou by měl Západ (tedy i my, jako jeho součást) na tuto krizi reagovat…

Tolkien podle Kreefta aneb filosofický průvodce Středozemí

Psát knihu o filosofii skryté v knihách o Pánu prstenů? Hledat u hobitů nějaké filosofické či snad teologické výpovědi o povaze světa? Není to hloupost? Vždyť jsou to jen smyšlené příběhy, namítne možná někdo, není to skutečné, je to jen jako! Takové námitky vás možná napadnou nad poměrně obsáhlým spisem amerického profesora filosofie Petera Kreefta, který vyšel česky pod názvem „Tolkienovo vidění světa“.

Kniha přibližuje myšlenkový kontext, v rámci něhož Pán prstenů i další autorova díla vznikala. Autor obšírně cituje z Tolkienovy korespondence, dosud v češtině neznámé. Na některých místech snad autor, veden didaktickou snahou vše vyložit, viděl v textu více, než do něj sám Tolkien zamýšlel vložit, přesto je kniha zajímavá a v lecčems objevná - což se pokouším doložit několika kapitolkami níže.

Jak jsme se dostali až sem aneb stručné dějiny antinatalitního hnutí

„Žádná revoluce si nemůže dovolit, aby to vypadalo, že je založená jen na sobectví a hedonismu,“ píše slovenský politik Vladimír Palko ve své knize Levy prichádzajú. „Revoluce musí vypadat altruisticky. Musí ve své filosofii nabízet jakousi osobitou ‚lásku k bližnímu‘. A skutečně: Součástí globální sexuální revoluce, jejíž přívalová vlna unáší náš svět, je také soucit – a to soucit falešný. Soucit založený na nesprávné hierarchii hodnot.“

A tak se stalo, že náš svět je náhle plný soucitu: Bolševici měli soucit s dělnickou třídou a proletariátem – dnes máme soucit s velrybami, s opuštěnými zvířaty, se svobodnými matkami… S homosexuály, kteří to nemají lehké, s nenarozenými dětmi, které nikdo nechce a tak je radši ani neporodíme. S opuštěnými starými lidmi – jejichž život už nemá hodnotu, není hoden žití, a tak jim nabízíme euthanasii.

Ne že by tito všichni nebyli hodni soucitu – ale falešnost tohoto soucitu se ukáže právě těmi řešeními, která soucítící navrhují. „Soucit je věc zrádná,“ varuje Palko, „zvláště pokud za něj soucítící nemusí platit účet. Soucit (podobně jako zdvořilost) se totiž v určitém zlomovém bodě rozchází s pravdou. V tomto bodě je třeba si položit otázku, zda chceme být skutečně zdvořilí a soucitní, nebo zda se jen neobáváme, že budeme považováni za nezdvořilé – nebo zda nejsme jen pohodlní a zbabělí.“

Ministerstvo školství: Hlavně více klidu na práci!

Ministr školství Chládek se vytasil s návrhy dalších školských reforem. Tentokrát se zaměřil na samotný počátek a také konec základního vzdělávání.

Na jeho počátku má přibýt povinné předškolní vzdělávání, tedy povinný poslední rok mateřské školky. Jde o další omezení svobody zvolit si nejen cestu ke vzdělání, ale svobody zvolit si jako rodina, jak naše děti prožijí dětství. Je něco zcela jiného, vodit dítě do školky třeba dvakrát týdně, když to rodině vyhovuje a dítě to baví, a nebo od pěti let zavést plošně “povinnou školní docházku” se vší školskou administrativou a písemnýma omluvenkama…

„Když mluvil o stromu, který viděl ráno cestou do školy, divil jsem se zahanbeně, proč jsem sám tak slepý…“

Narazil jsem na internetu na vzpomínku pozoruhodného současného křesťanského autora Johna Pipera na jednoho z jeho dávných učitelů. Clyde Samuel Kilby (1902 – 1986) byl v 70. letech Piperovým profesorem anglické literatury na Wheaton College v Illinois (USA).

Otevřel mi oči, abych viděl víc života, než jsem vůbec považoval za možné kdy vidět“, vzpomíná Piper. „Když mluvil o stromu, který viděl dnes ráno cestou do školy, divil jsem se zahanbeně, proč jsem sám po celý život tak slepý…“

„Přestaňte hledat duševní zdraví v zrcadle psychoanalýzy“, prosil nás tehdy profesor Kilby, „ale raději se napájejte ze zdrojů, které Bůh ukryl ve svém stvoření“. Kilby nebyl nikterak naivní. Věděl o hříchu. Věděl o nutnosti vykoupení. Ale on by byl řekl, že Kristus vykoupil nejen naše srdce, ale koupil nám také nové oči. Prosil nás, abychom přestali být slepí, abychom se dali pohnout k údivu skrytou slávou obyčejných věcí. Jednu svou nezapomenutelnou přednášku Kilby zakončil soupisem deseti kroků, deseti rozhodnutí, pro uchování mentálního a duševního zdraví. Zde jsou k zamyšlení alespoň některé z nich:

Údolí vidění (na prahu postní doby)

Pane, vyvýšený a svatý,  trpělivý a mírný,

Ty jsi mne uvedl do údolí vidění, kde žiji v nížinách,

Tebe však spatřuji ve výšinách,

nad horami svého hříchu mohu zahlédnout Tvoji slávu.

Dovol mi učit se skrze Tvé paradoxy:

Cesta dolů vede nahoru,

zraněné srdce je srdcem uzdraveným,

kajícný duch je duchem radosti,

duše činící pokání je duší vítěznou,

nemít nic znamená vlastnit vše,

nést kříž znamená přijmout korunu vítěze,

dávat znamená dostávat,

údolí je místem vidění.

Pane, ve dne jsou hvězdy vidět jen z hluboké studny

a čím hlubší je studna, tím jasnější zář Tvých hvězd.

Dovol mi, Pane, nalézt světlo v mých temnotách,

Tvůj život v mé smrti, Tvou radost v mém zármutku,

Tvou milost v mém hříchu, Tvé bohatství v mé chudobě,

Tvou slávu v mém údolí.

Podle The Valley of Vision: A Collection of Puritan Prayers & Devotions,

překlad a úprava DF, více naleznete zde

Slovensko zachráněno? Skutečně?

S velikou radostí přivítaly zdejší liberální elity neúspěch slovenského prorodinného referenda z minulé soboty, které je pro slabou účast voličů neplatné.

Jen nesplněná podmínka nadpoloviční účasti voličů „zachránila Slovensko od nálepky ultrakonzervativní země, jež si odhlasovala omezení práv homosexuálů“! Takto se např. radoval pondělní redakční úvodník našich nejčtenějších novin MF Dnes.

Slovensko je tedy zachráněno, homosexuálové tam nebudou pronásledováni, hrozící diskriminace byla odvrácena!

My, kteří jsme však o referendu věděli už dříve a více, než svým čtenářům prozradila MF Dnes, nějak nemůžeme uvěřit vlastním očím a uším. Něco takového na Slovensku skutečně hrozilo?

Když se věci správně pojmenují, hned je jasné, oč jde, radí jedna stará moudrá kniha. Možná tedy bude dobré, když si vedeni její radou přečteme na vlastní oči otázky, o kterých se rozhodovalo ve slovenském referendu (a které zdejší média vč. zmíněného článku s MF Dnes raději nikdy necitovala v úplnosti). Posuďte sami, vlastním rozumem, ne optikou novinářů z Mladé fronty: opravdu znamená říci na tyto otázky 3 x ANO dikriminaci a pronásledování kohokoliv?

  :

1. Súhlasíte s tým, aby sa manželstvom nemohlo nazývať žiadne iné spolužitie osôb okrem zväzku medzi jedným mužom a jednou ženou?

2. Súhlasíte s tým, aby párom alebo skupinám osôb rovnakého pohlavia nebolo umožnené (adopcia) detí a ich následná výchova?

3. Súhlasíte s tým, aby školy nemohli vyžadovať účasť detí na vyučovaní v oblasti sexuálneho  správania či eutanázie, ak ich rodičia alebo deti samé nesúhlasia s obsahom vyučovania?

Bohuslav Reynek / Žebř Jakobův

Trpíš-li a máš-li za to, že toho je příliš, uchop svoje srdce, stiskni je, aby na chvíli nekřičelo, a potom pohleď a pomni: na Golgotě strmí žebř Jakobův, to jest kříž, a na něm je Pán, kterého tam zdvihli, a výše nemůže sám ani o píď, a daleko jest odtud do Království, kam se mu Otec skryl s bezmeznou ironií. Nijak se nevznáší v lehkosti ducha, ale je tažen k zemi, až mu to rány trhá, visí jako bezduché maso a nic mu nezbývá, ačkoli je Bůh, než aby jej mrtva složili na zem a pohřbili do země a potom aby prošel peklem, než bude vzkříšen a oslaven, než vstoupí na Otcovu pravici. - Nestrachuj se tedy na svém žebři, drží tě hřeby bolesti, abys nespadl nevčas ani nevčas nevzletěl; táhne li tě země, je to dobré, má právo na tvoje tělo a její krev je lázní na obmytí z pyšných úšklebků Luciferových, které se odrazily v Evině tváři, když poslechla hada, a které dědíme a roztahujeme.

(Z knihy Jasný prsten)

"Nejsem Charlie, jsem Ahmed!"

„Nejsem Charlie, jsem Ahmed, mrtvý policista. Charlie zesměšňoval mou víru a kulturu a já jsem zahynul, když jsem bránil jeho právo takto jednat.“

To mi připadá jako mnohem trefnější slogan solidarity s oběťmi z Paříže. Ukazuje se totiž, že plátek, na který teroristé udeřili, byl levičáckou stokou provokací a rouhání. Proto si ovšem ti novináři jistě nezasloužili smrt! Západ své kritiky a rouhače už dávno nevraždí, naopak je před vraždami chrání (a měl by tak činit co nejrazantněji)! V tomto ohledu vyslovuji svou solidaritu, jejich vražda je hanebným a zavrženíhodným zločinem. 

Nicméně trochu se ošívám nad tím, kdo se nám to stává moderními symboly: nejprve symbolem svobody projevu pornografky z "Pussy", teď symbolem svobody slova nactiutrhač "Charlie"... To jsou paradoxy!