Údolí vidění (na prahu postní doby)

Pane, vyvýšený a svatý,  trpělivý a mírný,

Ty jsi mne uvedl do údolí vidění, kde žiji v nížinách,

Tebe však spatřuji ve výšinách,

nad horami svého hříchu mohu zahlédnout Tvoji slávu.

Dovol mi učit se skrze Tvé paradoxy:

Cesta dolů vede nahoru,

zraněné srdce je srdcem uzdraveným,

kajícný duch je duchem radosti,

duše činící pokání je duší vítěznou,

nemít nic znamená vlastnit vše,

nést kříž znamená přijmout korunu vítěze,

dávat znamená dostávat,

údolí je místem vidění.

Pane, ve dne jsou hvězdy vidět jen z hluboké studny

a čím hlubší je studna, tím jasnější zář Tvých hvězd.

Dovol mi, Pane, nalézt světlo v mých temnotách,

Tvůj život v mé smrti, Tvou radost v mém zármutku,

Tvou milost v mém hříchu, Tvé bohatství v mé chudobě,

Tvou slávu v mém údolí.

Podle The Valley of Vision: A Collection of Puritan Prayers & Devotions,

překlad a úprava DF, více naleznete zde