„Když mluvil o stromu, který viděl ráno cestou do školy, divil jsem se zahanbeně, proč jsem sám tak slepý…“

Narazil jsem na internetu na vzpomínku pozoruhodného současného křesťanského autora Johna Pipera na jednoho z jeho dávných učitelů. Clyde Samuel Kilby (1902 – 1986) byl v 70. letech Piperovým profesorem anglické literatury na Wheaton College v Illinois (USA).

Otevřel mi oči, abych viděl víc života, než jsem vůbec považoval za možné kdy vidět“, vzpomíná Piper. „Když mluvil o stromu, který viděl dnes ráno cestou do školy, divil jsem se zahanbeně, proč jsem sám po celý život tak slepý…“

„Přestaňte hledat duševní zdraví v zrcadle psychoanalýzy“, prosil nás tehdy profesor Kilby, „ale raději se napájejte ze zdrojů, které Bůh ukryl ve svém stvoření“. Kilby nebyl nikterak naivní. Věděl o hříchu. Věděl o nutnosti vykoupení. Ale on by byl řekl, že Kristus vykoupil nejen naše srdce, ale koupil nám také nové oči. Prosil nás, abychom přestali být slepí, abychom se dali pohnout k údivu skrytou slávou obyčejných věcí. Jednu svou nezapomenutelnou přednášku Kilby zakončil soupisem deseti kroků, deseti rozhodnutí, pro uchování mentálního a duševního zdraví. Zde jsou k zamyšlení alespoň některé z nich:

Nejméně jednou za den se podívám na oblohu s vědomím, že spolu s celou planetou cestuji prostorem, obklopen podivuhodnými a nádhernými věcmi nade mnou a okolo mne.

Místo dnes obvyklé domněnky o bezduchých a nekonečných evolučních změnách, ke kterým nelze nic přidat ani ubrat, já předpokládám, že vesmír řídí Inteligence, která, jak říká Aristoteles, vyžaduje začátek, střed a konec. Toto vědomí mne chrání před cynismem, který vyjádřil před svou smrtí Bertrand Russell: „Kolem je tma, a když umřu, bude tma i uvnitř. Neexistuje žádná krása, žádná velikost. Jen trivialita na chvíli, a pak nic.“

Dám pozor, abych nepropadal pocitu, že tento den, nebo kterýkoliv jiný, je pouze další nekonečné čtyřiadvacetihodinové plahočení bez jasného cíle. Každý den je jedinečná událost. Může být naplněný, budu-li chtít, spoustou cenných příležitostí. Ano, potíže a bolesti života jsou zcela reálným trápením, ale stejně tak to mohou být příčky na žebříku k morální a duchovní dospělosti.

Nedovolím zredukovat svůj život v tenkou rovnou úsečku, která upřednostňuje abstrakci před skutečným životem. Život není jen černobílý s pravými úhly.

Nebudu snižovat svou vlastní jedinečnost tím, že bych záviděl ostatním. Přestanu se vrtat v sobě samém, abych objevil, do jaké psychologické či sociální kategorie bych mohl či měl patřit. Někdy je potřeba prostě zapomenout na sebe a dělat dál svou práci.

Otevřu své oči a uši. Jednou za den se prostě podívám na strom, květinu, mrak, nebo nějakého člověka – a to ne, abych se ptal, kdo a co a proč jsou, ale jen se radoval z toho, že jsou. Prostě jim dovolím obyčejně být a nechám jim (řečeno s C. S. Lewisem) jejich vlastní tajemství „božské, magické, děsivé a extatické“ existence.

Čas od času se rozpomenu na svěží pohled na svět, který jsem měl v dětství a pokusím se alespoň na chvíli, být (slovy Lewise Carrolla), „dítětem čistého bezmračného pohledu a snících očí plných údivu“.

Dám na dobrou radu a pravidelně se budu obracet k tak podnětným věcem, jako je dobrá literatury a dobrá hudba. Budu však přitom spolu s C. S. Lewisem dávat přednost starým knihám a nadčasové hudbě.

Nedovolím ďábelskému náporu tohoto věku vysát veškerou mou energii, ale raději se soustředím na jedinečnost každé chvíle. Budu se snažit žít v každé chvíli dobře právě proto, že jediný čas, který mám, je právě teď.

Sázím celý svůj život na předpoklad, že tento svět není beze smyslu, že není hloupý, že není uveden do provozu šíleným stvořitelem a poté opuštěn, ale že i dnes, právě dnes, má být a bude přidán nějaký mistrný tah štětcem na veliké kosmické plátno bytí. V příhodný čas tomu všemu jistě porozumím, s radostí z toho mistrovského díla velkého architekta, který si sám říká Alfa i Omega.

Podle „10 Resolutions for Mental Health“ na www.desiringgod.org volně zpracoval – df-