David Floryk / Za velkými vítězstvími se skrývají malá rozhodnutí

Už jste někdy slyšeli, jak se stojící auto náhle propadne do díry v asfaltu, která se náhle a bez varování rozevře? Vše se zdá normální, ale pod povrchem probíhá nenápadná eroze.

Přišlo to z ničeho nic, komentují to lidé, ale nebývá tomu tak. Spodní voda podemílá podloží, svrchní asfaltová slupka vše zakrývá, ale když se kráter rozevře příliš, svršek praskne a vše, co je na něm, se zřítí do hlubiny. Někdy jen do kapsy plné bahna, byly však případy, kde zaparkované vozidlo nebo i procházející lidé beze stopy zmizeli v hlubokých geologických zlomech.

Charles Murray / Sociální stát brání lidem uspět ve vlastních životech

Myslím, že se skoro všichni shodneme, že úsloví „dobře prožitý život“ svůj význam má. A protože štěstí je slovem, které je používáno příliš ledabyle, budu mluvit o „hlubokém uspokojení“. Mluvím o takových věcech, za kterými se ohlížíme, když se ve stáří ptáme, zda smíme být hrdí na to, čím jsme byli a co jsme dělali.

Před 500 lety učinil jeden muž závratný objev

Pete Baklinski / BEZDĚTNÍ PŘEDSTAVITELÉ EVROPY SYMBOLIZUJÍ UMÍRAJÍCÍ KONTINENT

Skutečnost, že většina evropských lídrů nemá děti, nejen symbolizuje smrt Evropy, ale také demonstruje, že tím připravují její ovládnutí muslimy, protože nemají naději do budoucna, prohlásil nedávno konzervativní kanadský komentátor Mark Steyn. 

„Evropští politici jsou neplodní. V jistém smyslu to ilustruje neplodnost populace jako takové, což je v západní Evropě skutečností,“ uvedl a poukázal na to, že vysocí představitelé hlavních západoevropských zemí jsou vesměs bezdětní. Mezi ně patří německá kancléřka Angela Merkelová, francouzský prezident Emmanuel Macron, britská pre miér ka Theresa Mayová, italský premiér Paolo Gentilon, nizozemský pre miér Mark Rutte, předsedkyně Skotské národní strany Nicola Sturgeonová, švédský předseda vlády Stefan Löfven, lucemburský premiér Xavier Bettel (homosexuál), bývalá prezidentka Švýcarska Simonetta Sommarugaová a irský ministerský předseda Leo Varadkar (homosexuál). 

„Představitelné největších evropských ekonomik a všech evropských členů G7 jsou opravdu bezdětní,“ řekl Steyn. „To by po většinu lidských dějin bylo nejen statisticky nepravděpodobné, ale naprosto nemožné. Ať jde v evropské politice o cokoli, není to – slovy slavného výroku Billa Clintona – ,budoucnost všech našich dětí‘.“ 

Britský politický aktivista a šéfredaktor Breitbart London Raheem Kassam řekl komentátorovi televize Fox Tuckeru Carlsonovi, že bezdětní evropští lídři nemají na budoucnosti Západu žádný zvláštní zájem. „Když se rozhlédnete po Evropě, například Angela Merkelová v Německu, Itálie, Velká Británie, Francie – všechno bezdětní lidé. To je zajímavé, protože politici, kteří sami mají děti, mají na budoucnosti svých národů mnohem větší zájem než ti, kteří je nemají.“  

Steyn řekl, že bezdětnost evropských politiků je „demografie západní Evropy v malém“. Jedinou političkou, jež tomuto trendu vzdoruje, je polská ministerská předsedkyně Beata Szydłová, která má dva syny, z nichž jeden je katolickým knězem. Polsko má také v porovnání se sousedními zeměmi nejzdravější porodnost. 

Podle Steyna většina západní Evropy už prožívá předsmrtné křeče demografické sebevraždy, protože páry nemají dost dětí, které by nahradily předchozí generace. Porodnost ve většině evropských zemí je hluboko pod 2,1 dítěte na pár, který je zapotřebí k udržení počtu obyvatel. Kvetoucí muslimská populace v západní Evropě je na nejlepší cestě k zaplnění všech volných prostor. Při zvětšujícím se rozdílu porodnosti mezi muslimy a postkřesťanskými sekularisty budou mít muslimové (jichž je nyní cca 10 procent) za pouhé dvě generace stejně tolik vnuků jako postkřesťanští sekularisté (kteří v současné době tvoří zbývajících 90 procent). To je podle Steyna důsledkem toho, že muslimové mají průměrně 3,5 dětí na pár, zatímco u postkřesťanských sekularistů je to jen 1,3 dítěte. „Lidé se domnívají, že to je pomalý proces… Děje se to velmi rychle. Dohánění je v plném proudu.“ 

Steyn řekl, že ovládnutí západní Evropy muslimy „není žádná prognóza“. Poznamenal, že některé základní školy, například v belgických Antverpách, už mají většinu muslimských žáků. „Nikdo nic nepředpovídá. Mluvíme o dětech, které právě teď chodí do školy, což znamená, že za patnáct let budou vstupovat do pracovního procesu. To není žádná prognóza. Nemluvíme o trendech. Mluvíme o skutečných živých lidech, kteří teď sedí ve třídách základních škol.“ 

Pete Baklinski https://www.lifesitenews.com, překlad Lucie Cekotová, publikováno v RC MONITOR 17/2017

Astride Wenigerová – Noga / Jak vznikla euro-arabská osa?

Nedávno jsem slyšela obviňování, že prý za radikalizaci muslimů a rostoucí terorismus může Silicon Valley. A menší i větší „vládcové“ se předhánějí ve svalování viny za to či ono na USA a Trumpa. Tyto nekonečné cynické lži, pronášené těmi, kteří dobře vědí, kdo za co může, ty mne dopálily. Ano, mnozí z našich mocných tvrdě pracují na tom, aby ututlali svou vlastní vinu a aby v jejich zemích nebylo dovoleno říkat pravdu o islámské invazi, přesto jsme ještě nepřestali myslet a číst a psát!

Snyderových 20. lekcí proti Trumpovi

Autor bestsellerů o krvavých osudech Střední Evropy mezi Německem a Ruskem, americký historik Timothy Snyder, vydal počátkem roku knihu esejů Tyranie: 20 lekcí z 20. století. Útlý svazeček se zrodil jako autorova osobní reakce na vítězství Donalda Trumpa, první kapitoly dokonce jako facebookový post, psaný přímo z letadla, kde autora ona neblahá zpráva z Washingtonu zastihla. Fascinace Trumpem je místy velmi znát, proto spíše než historické eseje z toho Snyderovi vyšel horký politický pamflet. Kniha se v mžiku stala trhákem, antirumpovská opozice napříč Západem si nemohla přát lepší munici, rozhovory s autorem nebraly konce a média (včetně těch českých) se hemžila titulky jako „V čem se podobá Trump Hitlerovi“ nebo „Demokracie má už jen rok času…“ a podobně.

Kdo je ten, kdo tomu brání?

Víte přece, co zatím brání tomu, aby se (Antikrist) ukázal dřív, než přijde jeho čas. Nepravost již působí, ale jen skrytě, dokud nebude odstraněn z cesty ten, kdo tomu brání. (2Tes 2,7)

Při četbě Etiky z pera německého evangelického teologa Dittricha Bonhoeffera jsem narazil na pár odstavečků, věnovaných poznámkám k tomuto ne zcela jednoznačnému novozákonnímu oddílu.

Máma, táta a děti

Třetího dubna začalo počítání hlasů. Dobrovolníci v celé řadě evropských zemí počítají podpisy pod peticí, kterou se iniciativa Mum, Dad & Kids (Máma, táta a děti) obrací na Evropskou komisi. Chce dosáhnout toho, aby v Unii byla přijata jednotná definice manželství a rodiny jako ochrana před svévolným výkladem a matením těchto pojmů. 

Na každém z nás je, aby si stál na svém v podmínkách, jak se zdá, nepříznivých

S nástupem Donalda Trumpa snad pominulo období, kdy progresivní levice slavila v kulturní válce jeden úspěch za druhým. Progresivní levice je sice u nás na Západě v menšině, zato se však její representanti umějí nadprůměrně dobře prosadit: svými tituly z prestižních škol, svou schopností zajistit si štědré financování a skvěle se zorganizovat, i nadprůměrnou mírou agrese a arogance.

Trump v Bílém domě aneb Amerika vykročila novým směrem

Musím přiznat, že Trumpův inaugurační projev, kdy ohlašoval, že vláda se vrací z Washingtonu do rukou lidu, jsem sledoval s nepokrytou radostí. Když hovoří o síle a jednotě, o obnovení americké velikosti, o posílení obrany a obnově hospodářství, nijak mne to nepobuřuje – hovoří jazykem, který od presidenta očekávám a o věcech, o kterých bych chtěl slyšet hovořit i našeho presidenta.

Mikšova obrana (nejen) ženských tvarů

Kniha přináší upravené a rozšířené texty, které byly v posledních letech publikovány na stránkách revue KONTEXTY, jíž je Mikš šéfredaktorem. Čtivá a intelektuálně provokativní kniha je o autorech, které má Mikš rád a kteří jej inspirují, i o problémech, jež pokládá za důležité a o kterých se podle něj nemluví. A hned nato přiznává inspiraci sbírkou chval a obran, kterou na obhajobu přirozeného světa věcí obyčejných, prostých, banálních, přesto pro skutečný život, hodný toho jména, nepostradatelných, sepsal svého času Gilbert K. Chesterton. Ten se Mikšovi stává nejen inspirátorem, ale i jakýmsi průvodcem, ba rádcem. Druhým z inspirátorů a svého druhu průvodců je autorovi Pavel Švanda, spisovatel, novinář a kritik, který stejně jako Chesterton straní zdravému rozumu, normálnosti, uměřenosti. 

Bohuslav Reynek / Štěstí

Nejtvrdší si hledám štěstí,

štěstí uprostřed bolestí

jako démant v prstenu;

jako duše v rakvi ze skla,

jež by úsvitem se leskla

zemřelému na čele.

Štěstí jako pramen vody,

záhadné a chladné hody

plachých tvorů ve hvozdech.

Štěstí, a ne opojení,

jako hluboký chléb denní

z pšenice neb ze žita.

Jehož nezoškliví zrádci,

do něhož se láska ztrácí

jako zrno v dobrou zem;

plné úrody a tíže,

jako Ježíš, jehož z Kříže

sňali v lůno Marii.

Jak se staví dnešní politická moc k rodině?

Možná vás to překvapí, ale vymezení rodiny v našich zákonech není vůbec špatné. Podle nového občanského zákoníku (2014) požívá rodina, rodičovství i mateřství zvláštní ochrany, hlavním účelem manželství je pak založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc. Také podle Národní koncepce rodinné politiky (schválené vládou v říjnu 2005, která je dosud platná, přestože se MPSV tváří, že neexistuje) je rodinou takové soužití, které zahrnuje minimálně dvougenerační soužití dětí a rodičů, má trvalý charakter a vykazuje pevné vazby mezigenerační a vnitrogenerační solidarity. Čili, světe div se: rodinu stále ještě tvoří rodiče s dětmi! Problém tedy není v tom, že by zákony rodinu nechránily, problém tkví v interpretační svévoli, kdy se různé politické síly na základě svých ideových preferencí pokoušejí zákony vykládat po svém a vidět v nich to, co sami chtějí.

Nejnovější Sorosovo tango

„Jeho jméno je nejjasnějším příkladem člověka, který podporuje vše, co oslabuje národní státy a mění tradiční evropský životní styl“, prohlásil na Sorosovu adresu maďarský premiér Viktor Orbán.

George Soros patří k velmi kreativním filantropům. Síť organizací přímo nebo skrz další neziskové subjekty reprezentuje sílu, která je daleko mocnější než mnohé národní státy. Sorosova nadace Open Society prostřednictvím grantů systematicky infiltruje university a celý neziskový sektor a tím multiplikuje a anonymizuje jeho sílu. Prostřednictvím stipendií, která podchycují mladé talentované lidi, a grantů jsou ovlivňovány universitní vzdělávací okruhy, vydávané publikace či pořádané konference. Prestižní mezinárodní ceny zajišťují účinnou propagaci těch „správných“ výzkumů a hodnot. Celá takto formovaná elita při vstupu do státního aparátu následně spontánně využívá ohromné zdroje národních států k cílům, které jí byly nenápadně vštípeny: multikulturalismus a podpora imigrace, sexuální a reprodukční práva, destrukce přirozené rodiny, gender-mainstreaming, globální oteplování…

Víte, že MPSV připravuje novou koncepci rodinné politiky?

Víte, že ministerstvo práce a sociálních věcí zcela za zády veřejnosti a bez jakékoliv veřejné debaty připravuje novou koncepci rodinné politiky? Jejich zcela revoluční a ničím nepodložená definice rodiny říká, že „rodinu v dnešním světě tvoří jednotlivci a páry s dětmi (biologickými a osvojenými) či bez nich (neplodné či vědomě bezdětné), manželské, registrované, nesezdané, pěstounské i tzv. seskládané, často vícegenerační, a vždy nehledě na jejich pohlaví“. Tato definice je v příkrém rozporu se zakotvením rodiny v novém občanském zákoníku i v judikatuře Ústavního soudu. Vždyť takto by za rodinu mohl být považován třeba i jednotlivec!
Není na čase říct paní ministryni Marksové: dost!?