Na každém z nás je, aby si stál na svém v podmínkách, jak se zdá, nepříznivých

S nástupem Donalda Trumpa snad pominulo období, kdy progresivní levice slavila v kulturní válce jeden úspěch za druhým. Progresivní levice je sice u nás na Západě v menšině, zato se však její representanti umějí nadprůměrně dobře prosadit: svými tituly z prestižních škol, svou schopností zajistit si štědré financování a skvěle se zorganizovat, i nadprůměrnou mírou agrese a arogance.

Optimisté doufají, že nástup „pokrokových“ společenských opatření, protlačovaných touto „elitou“, se nyní podaří zpomalit. A nezřízení optimisté dokonce čekají, že se je podaří zastavit, ba zatlačit zpět. My realisté máme naději, že snad nastává doba, kdy by mohlo být o něco snazší tomuto tlaku čelit.

Náš cíl by měl být ambiciózní, nikoli však nereálný. Představa o nějakém rollback je patrně pouhým snem. Důvodem je převládající společenské klima, které je nejprve třeba vymanit z uhrančivého vlivu pokrokářů, uvolnit jeho sevření. Pak vyčkat, až se vše trochu usadí a přirozené mechanismy společenského organismu alespoň částečně znovu „naskočí“ (např. až lidé začnou znovu otevřeně veřejně a neanonymně diskutovat i ožehavá témata beze strachu z následků porušení pravidel politické korektnosti, chovat se meritokraticky a transparentně uzavírat či neuzavírat smlouvy s kým sami uznají za vhodné bez obav z nařčení z diskriminace, řádně vychovávat své děti bez obav ze státního zásahu do rodin...).

Jenže je otázkou, zda – po desetiletích „pokroku“ – budou nějaké čtyři roky k takové alespoň základní regeneraci stačit. Jen společenství, jehož konzervativní instinkty jsou probuzeny z aktuální otupělosti, může pak absorbovat restauraci normálních poměrů – bez toho, aby se nechalo zmanipulovat nějakým hysterickým křikem (který se v takovém případě samozřejmě dostaví...).

Může ale vůbec společenství své zdravé instinkty obnovit? Naději máme, může. Jak např. ukázal nedávný průzkum think-tanku Pew Research, v Itálii, Francii i Španělsku vnímá mladší generace užší sepětí národní a katolické identity, než lidé středního věku. Nabízí se vysvětlení, proč tomu tak je. Stačí si odpovědět na otázky jako: Jací lidé statisticky častěji zakládají rodiny a mají děti, popř. více dětí? Jak jsou pak tyto děti vychovávány? Je-li tomu skutečně tak, pak se bude tento trend spíše prohlubovat. A až tohle dozraje, přijde čas i na ten rollback... Zatím je ale na každém z nás, aby si stál na svém v podmínkách, jak se zdá, nepříznivých.

Publikováno jako EDITORIAL v posledním čísle KONZERVATIVNÍCH LISTŮ