Už jste někdy slyšeli, jak se stojící auto náhle propadne do díry v
asfaltu, která se náhle a bez varování rozevře? Vše se zdá normální, ale pod
povrchem probíhá nenápadná eroze.
Přišlo to z ničeho nic, komentují to lidé, ale nebývá tomu tak. Spodní voda
podemílá podloží, svrchní asfaltová slupka vše zakrývá, ale když se kráter
rozevře příliš, svršek praskne a vše, co je na něm, se zřítí do hlubiny. Někdy
jen do kapsy plné bahna, byly však případy, kde zaparkované vozidlo nebo i
procházející lidé beze stopy zmizeli v hlubokých geologických zlomech.
Podobně to platí i v našich životech: nic dobrého ani zlého se neobjeví jen
tak, samo od sebe. Ano, může se to projevit jaksi znenadání, ale vždy je to
důsledkem čehosi, co probíhá pod povrchem.
Neočekávané krátery na vozovce nás mohou poučit o dvou věcech. Něco může
vypadat navenek dobře a pěkně, ale pod povrchem se přitom hromadí problémy a
jednoho dne protrhnou příkrov. Naše životy jsou ovlivňovány velkým množstvím
malých, všedních, na první pohled nedůležitých rozhodnutí. Ta se však kumulují
a sčítají a ve výsledku mohou mít zásadní vliv na to, jak dopadneme. Zda pak v
těch klíčových momentech svého života vyhrajeme či utrpíme porážku. Zda si pod
povrchem střádáme poklad či hloubíme kráter.
Bránu neprorazí
jeden úder…
Dobývací beranidlo může uhodit na bránu vašeho hradu nesčíslněkrát, a brána
nepovolí, zdá se neprorazitelná. Každý úder ale otřese hradem až do základů a
malé otřesy a mikrotrhlinky mohou oslabovat stabilitu tak dlouho, až obrana
někde povolí. Žádný z těch úderů by sám o sobě bránu neprorazil – ale jejich
moc je v tom násobení sil neustálým opakováním. Rozumíte? Stejně tak běžné malé
morální kompromisy a ústupky mohou nahlodat naše odhodlání žít v Kristu.
Mikrotrhlinky našich všedních hříchů mohou narušit naši stabilitu, a až pak
náhle dojde k velkému úderu, až se najednou bude řešit něco „skutečně
zásadního“, s hrůzou zjistíme, že obránci jsou těmi neustálými všedními
hloupostmi tak utahaní, že už nemají sil držet bránu. Drobné kapky vykotlaly
pod povrchem proláklinu, kterou drží už jen asfalt…
Kým se stáváš?
Každý den se někým stáváme – otázkou je kým? Písmo k tomu říká: „Stezka
spravedlivých je jak jasné světlo, které svítí stále víc, až je tu den. Cesta
svévolníků je však jako soumrak, nevědí, o co klopýtnou.“ (Př 4,18)
To, kým se stáváš, je určeno souhrnem všednodenních rozhodnutí, která
činíš.
Na těch malých všedních věcech záleží, i ony se počítají, ba dokonce
především ony, nejen ta veliká zásadní životní rozhodnutí. Ty veliké křižovatky
(kde pracovat, jestli studovat, koho si vzít, kde bydlet), těch bývá nemnoho a
jsou vždy spíše až důsledkem množiny těch malých, nenápadných – co čtu, o čem a
jak mluvím, na co myslím, s kým kamarádím, na co koukám, čemu věnuju čas, co
dělám, když jsem sám...
(Podle Randy Alcorn: The Cumulative Effect of Our Little Choices, Eternal
Ministries Magazine, Spring/Summer 2017)
Žádné komentáře:
Okomentovat