„Žádná revoluce si nemůže
dovolit, aby to vypadalo, že je založená jen na sobectví a hedonismu,“ píše
slovenský politik Vladimír Palko ve své knize Levy prichádzajú. „Revoluce musí vypadat altruisticky. Musí ve své
filosofii nabízet jakousi osobitou ‚lásku k bližnímu‘. A skutečně: Součástí
globální sexuální revoluce, jejíž přívalová vlna unáší náš svět, je také soucit
– a to soucit falešný. Soucit založený na nesprávné hierarchii hodnot.“
A tak se stalo, že náš
svět je náhle plný soucitu: Bolševici měli soucit s dělnickou třídou a
proletariátem – dnes máme soucit s velrybami, s opuštěnými zvířaty, se
svobodnými matkami… S homosexuály, kteří to nemají lehké, s nenarozenými dětmi,
které nikdo nechce a tak je radši ani neporodíme. S opuštěnými starými lidmi –
jejichž život už nemá hodnotu, není hoden žití, a tak jim nabízíme euthanasii.
Ne že by tito všichni
nebyli hodni soucitu – ale falešnost tohoto soucitu se ukáže právě těmi
řešeními, která soucítící navrhují. „Soucit je věc zrádná,“ varuje Palko,
„zvláště pokud za něj soucítící nemusí platit účet. Soucit (podobně jako
zdvořilost) se totiž v určitém zlomovém bodě rozchází s pravdou. V tomto bodě
je třeba si položit otázku, zda chceme být skutečně zdvořilí a soucitní, nebo
zda se jen neobáváme, že budeme považováni za nezdvořilé – nebo zda nejsme jen
pohodlní a zbabělí.“
° ° ° ° °
Téměř až do poloviny 20.
století se církevní autority napříč křesťanstvem shodovaly v tom, že úkol
založit rodinu a „plodit děti“ je přirozeným a žádoucím naplněním manželství –
a že antikoncepční jednání, k němuž se lidé odpradávna tu a tam z řady důvodů
uchylovali, rozhodně není ideální a mravně obdivuhodné. Ještě ke konci 19.
století byly praktiky jako záměrné vyhýbání se početí a umělý potrat shledávány
stejně hanebnými jako prostituce, pornografie a nemanželský sex.
Nicméně, tlakem kulturní
revoluce se tento konsensus začíná už ve 2. polovině 19. století rychle drolit.
Dlouhý vývoj, během něhož křesťanství přestalo být středem (a zdrojem) kultury
a bylo vytlačeno na okraj společnosti, začal vydávat své plody, v době, kdy
dlouhodobá sekularizace, zesvětštění, odklon od Božích řádů nahlodal a podkopal
stabilitu a životaschopnost tradiční společnosti.
Potrat jako řešení
Idea umělého potratu jako
všestranného nástroje plánování a kontroly porodnosti se zrodila v jakési
triádě spolu s antikoncepcí a sterilizací někdy na přelomu 19. a 20. století. Cesta k
jeho ospravedlnění, rozšíření a legalizaci byla ještě dlouhá, nicméně od samého
počátku byl potrat presentován jako „dobro“, jako nástroj pokroku a osvobození
– což nás dnes nepřekvapuje, neb jsme na takový slovník už zvyklí. Co nás však
možná překvapí je skutečnost, že „antipopulační hnutí“, prosazující tuto
triádu, šlo od počátku ruku v ruce s eugenickým a malthusiánským hnutím.
Mám zato, že obě tato
hnutí – dnes již pozapomenutá a ve své původní podobě „přežilá“ – plnila při
prosazování sexuální revoluce roli jakéhosi nosiče, nástroje, který usnadnil,
aby si společnost myšlenku potratu jaksi mentálně osahala a přivlastnila a
následně pomohl vtlačit tohoto trojského koně potratu do brány.
Thomas Robert Malthus,
anglikánský pastor, roku 1798 uveřejnil Essay
on the Principle of Population. Toto nevelké dílko mělo na osudy světa
hrozivý dopad. Malthus dospěl k myšlence geometrického růstu populace
(1-2-4-8-16-32-64…) a horlivě ji obhajoval. Podle něj se obyvatelstvo každých
25 let zdvojnásobí, zatímco zdroje obživy rostou pouze aritmetickou řadou
(1-2-3-4-5-6-7…). Část populace je odsouzena k životu v bídě, proto je potřeba
rozmnožování lidí omezovat; Malthus proto doporučoval např. oddalování sňatků
chudých. Ačkoliv se malthusiánské předpovědi nikdy nenaplnily a dnes svět čelí
zcela opačnému problému, idea boje proti přelidnění se ujala a dodnes plní roli
beranidla k prosazení projektů na „kontrolu porodnosti“, zejména ve vztahu
bohatého Západu k rozvojovým zemím.
Slovo eugenika pochází z řeckého eugenes
a znamená „dobře narozený“. Myšlenka selekce lidí na dobré a špatné už při
narození nebo ještě před ním se v dějinách vyskytovala od nepaměti (Sparta,
Platón a jeho vize ideální obce, praxe „patria potestas“ v Římě), křesťanství s
těmito praktikami jako s barbarstvím skoncovalo – a teprve novověk dodal staré myšlence
nového, vědeckého hávu.
Kniha Charlese Darwina O vývoji druhů (1859) zpopularizovala
ideu přirozeného výběru a „přežití nejsilnějšího“. Antropolog Francis Galton,
Darwinův bratranec, pak při četbě Malthuse a Darwina vytvořil termín eugenika a
vytýčil jasnou teorii: Je třeba činit opatření na podporu rozmnožování
nadanějších, tj. těch, kteří jsou úspěšní – a souběžně omezovat rozmnožování
chudých, tj. těch, kteří neuspěli, a neměli by přežívat dál.
Malthusiánské a eugenické
ideje se na přelomu 19. a
20. století těší značné pozornosti a rychle získávají podporu elit, a to v
Evropě i ve Spojených státech. Ozývají se hlasy žádající sterilizaci nositelů
dědičných vad, choromyslných a zločinců. Na eugenismus se rychle nabalují
rasové teorie založené na výzkumech o nerovnosti ras a rychle se šíří po světě.
A zdaleka nejde jen o Německo, jak bychom si snad z pozdějšího vývoje mohli
myslet.
Nepřekvapuje, že
propagátory a šiřiteli jsou mnozí z těch, které máme dnes zafixovány jako otce
a matky „sexuální revoluce“, za všechny jmenujme američanku Margaret
Sangerovou, zakladatelku organizace Planned
Parenthood – ještě o ní bude řeč.
Vždyť jde o dobročinnost!
Tehdy se ještě nejednalo o
podporu potratů, ale zejména o nucené sterilizace, a také se začíná tu a tam hovořit
o euthanasii „méněcenných“ jedinců, jejichž život nemá smysluplnou budoucnost a
je pro společnost břemenem.
Ale hlavním cílem podle
Sangerové, a také pravou dobročinností, je „naučit chudé používat antikoncepci“
– to se stává všestranně podporovanou prioritou. Potřeba hledat „řešení“ těchto
„problémů“ popohání kupředu horečnaté úsilí o vývoj účinné, bezpečné
antikoncepce – až se konečně počátkem 50. let 20. století dílo podaří a na
světě je tak první antikoncepční pilulka…
Při obhajobě své
antinatalitní triády Sangerová argumentovala ušlechtilými snahami: ulehčit
ženám, přetíženým početnými rodinami, oprostit sexualitu od nezdravé tabuizace
a deformování „přirozené volnosti“ tradiční morálkou, eugenická ochrana zdraví
národa.
Bylo to ďábelsky geniálně promyšleno,
vždyť v každém z těchto cílů je nějaké zrnko pravdy, opravdu stálo zato se jimi
zabývat! Ale jsou navrhované nástroje skutečně řešením těchto problémů?
(Vzpomínáte na Palkův postřeh o falešném soucitu?)
Touto strategií, apelující
na city více než na rozum, se tak dosáhlo situace, kdy mnozí tehdy bili na
poplach: ne proti kontrole porodnosti, ale pro její plošné zavedení! Hrozí
nebezpečí, říkalo se, že svět zaplaví jiné rasy než rasa bílá, západní,
anglosaská. Je nutno jednat, nemají-li zítra všichni tito chudí a degenerovaní
tvořit většinu americké populace! Sázka na iracionální rasistické instinkty
vyšla – a hysterické strašení přelidněním se vyplatilo. Masa „obyčejných lidí“
se tím dala „zblbnout“ a politici vyplnili vůli lidu: A tak např. v USA v roce
1936 mělo 31 ze 48 států Unie nějaký druh zákona, jenž se opíral o eugeniku. Dohromady
bylo ve Spojených státech tehdy donuceno ke sterilizaci více než 60 000 lidí!
Těmto bludům podlehli i
mnozí upřímní křesťané. Možná se to zdálo tehdy nevinné, tehdy neexistoval
vražedný potratový průmysl a nikdo nenabádal k zabíjení dětí – šlo jen o
drobnosti, o (pře)výchovu, o uchování identity. Zdálo se to tehdy jasné: má-li
bílá protestantská Amerika zůstat takovou jaká je, je nutno podpořit rodinný
život zbožných bělochů – a současně omezit porodnost lidí jiných ras a
náboženství. Vždyť jde jen o černochy – pomyslel si mnohý z těch, co tehdejší
zákony vítali jako „řešení“. Mám zato, že tato část církevních dějin ještě čeká
na svou reflexi, a možná také na pokání.
Dobrá věc se prosadila
Věhlasná a úctyhodná
Rockefelerova nadace tak začala ve 20. letech podporovat aktivity Margarety
Sangerové, protože politické a kulturní elity antikoncepci, dostupný legální
potrat a sterilizaci tenkrát – v čase hospodářské krize – považovaly za
přiměřené a správné řešení problému masové chudoby. A proroci a organizátoři
sexuální revoluce, kteří se na této vlně svezli, si mohli mnout ruce…
Idea euthanasie si mezitím
našla vlastní cestu vpřed. V roce 1933 byl v Německu přijat zákon o „prevenci
rozmnožování geneticky narušených jedinců“, jehož výsledkem bylo až 400 000
vynucených sterilizací na lidech, kteří byli mentálně retardovaní,
schizofreničtí, maniodepresívní, epileptičtí, hluší, slepí, nějakým způsobem
deformovaní nebo byli například alkoholici. V roce 1935 pak norimberské zákony
zakázaly sex mezi Židy a Němci a zavedly lékařskou prohlídku před manželstvím,
jež měla za cíl zajistit, aby manželství nebylo „rasově znečištěno“. V roce
1939 začalo Německo popravovat nevyléčitelně nemocné. O dva roky později již
podstoupilo nucenou eutanazii 70 000 mentálně postižených pacientů a výsledek
tohoto vraždění poté Němci přenesli i do koncentračních táborů. V rámci
programu eutanazie bylo zabito 200 000 lidí…
V polovině 20. století
byla většina zákonů týkajících se eugeniky zrušena, zejména poté, co vyplula na
povrch nacistická zvěrstva. Nicméně cíle bylo dosaženo – vražedná triáda byla
prosazena, etablována a ospravedlněna a normalizována jako něco, bez čeho se
moderní člověk nemůže obejít…
Strategie Margarety Sangerové
Zajímavé také je, jakou
strategii Margareta Sangerová ve 20.
a 30. letech volila ve vztahu k americkým křesťanům.
Jednak, jak jsem zmiňoval, využívala protičernošské nálady, které činily
stravitelnějším ledacos, co by jinak neprošlo – a pak také umě rozehrávala
protikatolické emoce. Katolická církev, která byla v USA pořád ještě chápána
jako do jisté míry cizorodý „neamerický“ prvek, tehdy pevně odmítala jakékoliv
metody kontroly porodnosti. Sangerová si proto dávala záležet na tom, aby
vykreslovala katolické postoje jako zvlášť extrémní a staromódní, záměrně je
přeháněla a karikovala – a naopak zcela ignorovala protestantské hlasy, které
(při pozorném čtení) v podstatě říkaly totéž, co katolíci. Toho si však málokdo
všiml, proto mohl vznikat mylný dojem, že Sangerová je obránkyní protestantské
svobody svědomí proti „římské“ tyranii a že s ní v tom protestanti v zásadě
souhlasí. Když se pak lidé ptali „Vy si snad myslíte totéž, co katolíci?“,
reflexivní reakcí snadno mohlo být chtít se distancovat od tak extrémně
vykreslené alternativy – a tak se nechtěně mentálně posunout směrem k pozicím
Sangerové. Protestanti nechtěli vypadat jako katolíci – proto raději mlčeli,
nebo své postoje schválně „od-katolizovali“, aby se distancovali.
Myslím, že tato strategie
vrážení klínů je proti nám používána dodnes – a dodnes se jí občas necháváme
lapit do pasti. A zdaleka nejde už jen o protestantsko – katolické diference v
otázkách pro-life… Myslím, že to stojí za promyšlení.
(De)populační bomba stále tiká
Odtajněné americké vládní
dokumenty ukazují, že hrozby „populační exploze“ a přelidnění planety byly od
konce 60. let záměrně nadhodnocovány a zneužívány k nátlaku na prosazení
kontroly porodnosti v rozvojových zemích (tedy financování a organizace
sterilizace části ženské populace, distribuce antikoncepčních prostředků a tlak
na liberalizaci potratového zákonodárství) – to vše ve jménu „národní
bezpečnosti“ s cílem udržet tam jakž – takž zvládnutelný (z pohledu Západu)
pořádek a nedovolit pád do chaosu, tak aby byl zaručen přístup Západu k tamním
přírodním zdrojům a surovinám… To je případ dnes již pověstného tajného
Memoranda Rady národní bezpečnosti z roku 1974 (tzv. Kissinger report NSSM
200).
Takové – tehdy ještě
izolované, globálně nekoordinované – kroky spustily lavinu nezamýšlených
důsledků, které začaly žít vlastním životem a získaly novou dynamiku. Zatímco
Kissingerův report byl tajným doporučením americkému presidentovi, dnes se
instituce EU vůbec netají tím, že se EU stala největším sponzorem a vývozcem
technologií a know-how na „kontrolu porodnosti“ v rozvojovém světě a zcela
nepokrytě právě s jejich realizací spojuje svou rozvojovou pomoc.
To nás přivádí k řadě
dalších otázek: Současné globální vládnoucí elity tvoří jen hrstka vyvolených.
Ti nemusejí mít žádný zájem na „přelidněném světě“, který je třeba živit, šatit,
vychovávat. Vždyť bohatství se soustřeďuje v rukou stále menší skupiny lidí a k
uspokojování jejich luxusu stačí také mnohem menší množství „poddaných“, než
činí dnešní světová populace. A pak, „přelidněný“ svět může být nestabilní,
světu, který si žije sám po svém, se špatně vládne…Jsme dnes svědky situací,
kdy nadnárodní instituce a globální nadace podmiňují svou finanční pomoc
prosazením tzv. sexuálních a reprodukčních práv, mezi nimiž je „právo na
potrat“ zcela klíčové. Je to jen náhoda?
Nepochází i odtud ten
ohromný tlak na „kontrolu porodnosti“ na celém světě? Nemají právě zde své
kořeny moderní ideologie, které ve svých důsledcích znamenají tlak na jesle
místo mateřské péče, urychlený návrat matek do „pracovního procesu“, vnucování
školní sexuální výchovy a celková sexualizace kultury, všestranná degradace a
znevýhodňování tradiční rodiny a propagace homosexuálního životního stylu?
Na řadu těchto otázek
nemáme přímou odpověď. Je však nepochybné, že ve světě, který se chce nechat
klamat, se vždy najde ten, kdo se tohoto úkolu rád chopí.
(Upravená část příspěvku, prosloveného na konferenci Bůh je pro life 20. září 2014 v
Třinci, publikováno v časopise ŽIVOT VÍRY.)
Žádné komentáře:
Okomentovat