Trpíš-li a máš-li za to, že toho je příliš, uchop svoje srdce, stiskni
je, aby na chvíli nekřičelo, a potom pohleď a pomni: na Golgotě strmí žebř
Jakobův, to jest kříž, a na něm je Pán, kterého tam zdvihli, a výše nemůže sám
ani o píď, a daleko jest odtud do Království, kam se mu Otec skryl s bezmeznou
ironií. Nijak se nevznáší v lehkosti ducha, ale je tažen k zemi, až mu to rány
trhá, visí jako bezduché maso a nic mu nezbývá, ačkoli je Bůh, než aby jej
mrtva složili na zem a pohřbili do země a potom aby prošel peklem, než bude
vzkříšen a oslaven, než vstoupí na Otcovu pravici. - Nestrachuj se tedy na svém
žebři, drží tě hřeby bolesti, abys nespadl nevčas ani nevčas nevzletěl; táhne
li tě země, je to dobré, má právo na tvoje tělo a její krev je lázní na obmytí
z pyšných úšklebků Luciferových, které se odrazily v Evině tváři, když
poslechla hada, a které dědíme a roztahujeme.
Žádné komentáře:
Okomentovat