01 října 2015

Bohuslav Reynek / Radost

Bože můj, hořím nadějí, že věci, 
které se nedějí, 
se stanou,

že přece skončí se výsměšná step, 
v které, cest nevida, chodím jak slep 
a prahnu:

usnu, a přiletí radost jak pták, 
srdce mi otevře, aniž zvím jak, 
a v hněvu

zabije hada v něm, obludu zavěsí, 
zčernalou, na haluz ve vlhkém zálesí, 
zoufání,

ve branách duše mé zaskví se stráží, 
čekání barvínky slzami svlaží 
zpívajíc.



Žádné komentáře:

Okomentovat