KL: Bývalý
slovenský křesťanskodemokratický politik Vladimír Palko opakovaně hovoří o tom,
že konzervativci a křesťanští demokraté (a pravice obecně) po 2. světové válce
byli tolik pohlceni obnovou Evropy a hospodářským a politickým zápasem
s komunismem, že podcenili skrytou agendu kulturní, tzv. „antropologické“
revoluce, které se mezitím podařilo zmocnit se většiny vlivných institucí
západního světa. Souhlasil byste s tímto hodnocením? Pokud ano, kudy vede
cesta k nápravě? Jak mají konzervativci v takové situaci postupovat?
Marek Výborný: Ano, Vladimír Palko,
myslím, správně čte situaci křesťanskodemokratického proudu v Evropě
v posledních 70 letech. Dnes všichni vnímáme, že jsme v pozici
neustálé defenzívy vůči všem více či méně obskurním nápadům, které bohužel
nacházejí slyšení i v řadách některých konzervativně založených kruhů.
Tlak propagandistů levicové neomarxistické lobby je obrovský. Příklad
posledního sestřelení britského spisovatele a politologa Rogera Scrutona je
v tomto smyslu do nebe volající. Cíl je zřejmý: aby z veřejného
života odešli ti, kteří nevyhovují parametrům politické korektnosti. Ten tlak
je směřován nejen k lidem konzervativního smýšlení ve veřejném prostoru,
ale i vůči společnosti jako celku. Cesta ke změně bude dlouhá, ale jsem
přesvědčen, že musí být dlážděna každodenním úsilím o oponenturu různým i
zastřeným formám korektnosti, obraně základní hodnoty svobody člověka ve všech
ohledech jeho působení. A politicky je potřeba rozdrobený konzervativní proud
integrovat. A nebát se spojovat a spolupracovat právě na této části politického
hřiště.
KL: Co byste
odpověděl na postesknutí, že mnozí konzervativně a/nebo křesťansky smýšlející
voliči mají v posledních letech stále silnější pocit, že pro svůj životní
styl, pro témata, která považují za podstatná, nenacházejí na politické scéně
adekvátní zastání? Kdejaká obskurní menšina se těší pozornosti médií a podpoře
celebrit, ale „nejpočetnější menšina“, tedy křesťané, si často odnášejí pocit,
že jejich „kauz“ se nikdo nahoře nezastává.
MV: Je to hozená rukavice nám,
konzervativním politikům. Vymezovat se proti liberálnímu levicovému mainstreamu
je samozřejmě složité, ale nesmí se v tom polevit. Ať už je to zastání pro
pronásledované křesťany ve světě, obrana manželství jako svazku muže a ženy,
stabilní rodiny nebo obezřetnost při různých nesmyslných (i po právní stránce)
návrzích jako je úprava antidiskriminačního zákona. Je ale třeba se vymanit
z té defenzívy. Lidé obecně podporují ty, kteří jim nejen zajistí
stabilitu a řád, ochrání základní hodnoty, ale také ty, kteří jim něco
pozitivního přinesou. Proto je nutné spojovat síly na konzervativní části
politického hřiště, podporovat vzdělání a školství, rodinu. Když jsem mluvil o
antidiskriminačním zákoně, tak je otázka, zda tam nechybí např. zakotvení
diskriminace z důvodu předpokládaného mateřství… Kolik žen se
s podobným přístupem setkalo? Je to určitě k zamyšlení a debatě.
KL: KDU-ČSL
jako by se v posledních letech neuměla rozhodnout, zda chce být spíše
křesťanskou demokracií, tedy stranou vědomě stavící na křesťanských základech
své politiky, či zda naopak tyto křesťanské kořeny spíše nezdůrazňovat a hrát
více roli strany (vše)lidové. S jakou vizí přicházíte vy?
MV: KDU-ČSL má v tomto
jasno. Opakovaně zaznělo, a já osobně to stále zdůrazňuji, jsme středopravicová
konzervativní politická strana. Křesťanství vedle židovských kořenů a antické
vzdělanosti (a římského práva – např. mnozí tvrdí, že manželství je náboženský
konstrukt, tak samozřejmě rodinné právo je daleko starší) je jedním
z našich pilířů a základním ukotvením našeho programu, postojů. O tom není
pochyb. Jsme součástí křesťanskodemokratického proudu, hájíme svobodu spojenou
se zodpovědností, z křesťanství plynoucí solidaritu, která není
socialismem. Kultivovaný konzervatismus je naše ideové ukotvení. Víme, kým jsme.
Věříme, že i mnohý volič s liberálním akcentem dokáže ocenit naši věcnost,
proevropskou zahraničněpolitickou orientaci a snahu o konsenzus a obecné blaho.
KL: Jaká
úvaha stála u zrodu myšlenky přizvat na kandidátní listinu KDU-ČSL pro volby do
Evropského parlamentu zástupce menších konzervativních stran?
MV: Právě dlouhodobá
rozdrobenost konzervativního proudu v České republice. KDU-ČSL je
připravena být tou integrující kultivovanou silou. A nakonec Evropské volby,
kde jsme spojili síly s Konzervativní stranou, SNK-ED, Korunou českou a
dalšími jsou toho důkazem. Chci udělat z KDU-ČSL novou, integrující sílu a
zvu všechny, kterým není lhostejná skutečná konzervativní středopravicová
politika. Zvu všechny, pro které je demokracie sice nedokonalý, ale stále
nejlepší způsob řízení státu. Zvu všechny, kteří nediskutují o tom, zda patříme
do Evropy. Zvu všechny, kteří za slovem křesťanská slyší slova jako
velkorysost, vzdělání, svoboda a odpovědnost, radost a důstojnost lidského
života od početí až po přirozenou smrt. Toto jsou hodnoty, za kterými stojíme a
podáváme ruku všem, kteří mají pocit, že tyto hodnoty je třeba hájit.
KL: Obrázek
předsedy Evropské komise Junckera kladoucího věnce k pomníku Karla Marxe
se v očích mnohých staly symbolem odtrženosti části evropských elit od
normálního života a také symbolem příkopu mezi „starou“ a „novou“ Evropou,
který je dán odlišnou historickou zkušeností. Jak v této souvislosti
hodnotíte perspektivy Evropské unie tváří v tvář eurovolbám letos
v květnu?
K Evropské unii není
alternativa. Připomeňme si, že je to projekt, který Evropě mimo jiné přinesl 74
let míru a relativního bezpečí. Není to projekt bez chyb a jistá odtrženost
části elit od běžného života společnosti je zjevná. Jsem přesvědčen, že se
musíme vrátit ke kořenům. Byly to právě křesťanskodemokratické strany,
osobnosti jako Konrad Adenauer, Alcido di Gasperi nebo Robert Schuman, kteří
stáli na počátku evropské spolupráce. A pokud jde o předsedu Junckera, KDU-ČSL
ho vyzvala usnesením předsednictva, aby zvážil rezignaci a předseda Bělobrádek
to osobně přednesl na summitu lídrů EPP.
KL: Zdá se,
že velkým tématem Západu se opět stává svoboda – svoboda slova, svoboda
svědomí, svoboda náboženství. Jak si to vysvětlujete? Kde vidíte její největší
ohrožení?
MV: Svoboda musí být
spojena se zodpovědností. V dnešní touze liberální společnosti
relativizovat všechny osvědčené vzory, všechny fungující instituce ve jménu
korektnosti a neomezeného pojetí svobody chápané ve smyslu, že si mohu dělat,
co chci, je právě tím, co ohrožuje samotnou svobodu. Chceme společnost skutečně
svobodnou, politicky postavenou na liberální demokracii bez mravního
relativismu. Takovou, kde naše názory jsou respektovány a ne dehonestovány.
Po léta
bývala vzorem KDU-ČSL německá CDU. Bývaly i časy, kdy na volebních plakátech
stávalo, že budeme-li volit jako v Německu, budeme jako v Německu i
žít. Nelze nevidět, že CDU Angely Merkelové se od CDU Helmuta Kohla dost
podstatně liší. Není na čase připustit, že nekritické následování některých
západních vzorů může být zavádějící? Že co je dobré pro Německo, nemusí být
vždy vhodné pro Českou republiku? Máme na mysli třeba odklon od jaderné
energetiky a spalovacích motorů, klimatická mánie či v neposlední řadě
politiku otevřených hranic vůči nelegální migraci?
MV: Je pravda, že i postoje
CDU se mění a některé kroky kancléřky Angely Merklové byly kritizovány i ze strany
KDU-ČSL. Musím Vás opravit, KDU-ČSL opakovaně hovořila o tom, že musíme volit
jako v Bavorsku, chceme-li se mít jako Bavoři. A to je jiná situace. Nám
je určitě dlouhodobě bližší CSU, s kterou dlouhodobě úzce spolupracujeme.
A jisté napětí mezi CSU a CDU je dostatečně známé. Ale vnímám, že po nástupu
Angrett Kramp-Karrenbauerové se pozice CDU také začíná měnit.
KL: Přihlásil
jste se k tomu, že v případné příští vládě by KDU-ČSL měla usilovat o
ministerstva práce a sociálních věcí a školství. Máte představu, jakým způsobem
by měla býti prováděna reforma stávajícího penzijního systému?
MV: Ano, my tu reformu máme
připravenou již z doby tzv. Potůčkovy komise. Chceme jít cestou kombinace
průběžného financování a vlastní iniciativy občanů směrem k penzijnímu systému.
A pokud jde o princip zásluhovosti, tak tam se musí promítnout nejen odpracovaná
léta a výše příjmu, ale také počet vychovaných dětí. Tedy netrestat ty, kteří
se zasloužili o to, že celý systém bude nová generace schopna ufinancovat.
KL: V konzervativních
kruzích je aktuálním tématem financování nestátních neziskových organizací,
tedy zejména těch, které – jak se my konzervativci důvodně domníváme – šíří
(takto i za naše peníze) ideologie s potenciálně společensky destruktivním
vlivem, např. ve školách. Jste spokojen s tím, jak jsou dotační toky ve
školství momentálně nastaveny? A pokud ne, co byste navrhoval v této
oblasti změnit?
MV: Netýká se to pouze
školství. Opakovaně kritizujeme evropské dotace na aktivity z oblastí,
které vůbec nejsou součástí evropských politik a mají být výhradně na národní
bázi, např. evropské dotace pro iniciativy LGBT komunity pod zástěrkou politiky
diskriminace apod. Dotační politika i v ČR potřebuje jasná pravidla a také
dozor nad jejich dodržováním. To platí i pro MŠMT. Nesmí se ale paušalizovat.
Problémy najdeme i u některých rádoby „konzervativních“ neziskovek. Musí nám
jít o rovnost, což se mnohdy neděje.
KL: Osobám,
které v různé míře potřebují péči jiných osob, je „na ruku“ vyplácen tzv.
příspěvek na péči. Sami tito lidé se pak rozhodují, jakou službu budou využívat
a kým bude poskytována. Co byste říkal na podobný princip v rámci péče o
děti, kdy by např. bylo významně omezeno dotování mateřských škol a tyto
prostředky by byly vypláceny „na ruku“ rodičům s dětmi ve věku od 3 do 6
let?
MV: Stát musí být garantem
funkčního vzdělávacího systému od předškolního vzdělávání dál. Proto bych se
spíše soustředil na fungující systém, kvalitu předškolního vzdělávání a také
respektování a umožnění individuálního přístupu včetně možností individuálního
vzdělávání. Vyplácení jakýchkoli dávek „na ruku“ vždy hrozí možným zneužitím.
Je potřeba se věnovat samotnému vzdělávacímu systému a jeho kvalitě.
Marek Výborný (*1976) Syn
bývalého ministra obrany, posléze ústavního soudce a dnes soudce nejvyššího
správního soudu Miloslava Výborného. Vystudoval teologii a historii na filosofické
fakultě University Palackého v Olomouci. Od roku 2001 učí na gymnáziu
v Pardubicích latinu, dějepis a základy společenských věd, šest let byl na
gymnáziu ředitelem. Od roku 2005 člen KDU-ČSL, dlouholetý zastupitel
v Heřmanově Městci, kde celý život žije. V říjnu 2017 zvolen do
sněmovny, koncem března 2019 zvolen předsedou KDU-ČSL. V nově zvoleném
předsednictvu strany bude mít na starosti školství, vědu a výzkum, zahraniční
politiku a parlamentní legislativu. Je ženatý a má tři děti. Korespondenční
rozhovor pro KONZERVATIVNÍ LISTY připravil David Floryk.
Žádné komentáře:
Okomentovat