21 října 2022

Eduard Chmelár / Svoboda projevu zahrnuje myšlenky, které pobuřují, šokují nebo znepokojují

Zuzana Čaputová se dnes rozhořčeně zeptala poslanců Evropského parlamentu: "Jak je možné, že jsme svobodu slova pustili do oblasti verbálních přestupků? Jak jsme ji mohli povýšit na absolutní právo? To není demokratické, to je hloupé." No, obzvlášť hloupé je, když politička, která o sobě tvrdí, že má "liberální myšlení", sama nezná ani základy, nebo je popírá. Doporučuji paní prezidentce, aby si prostudovala zásadní esej předního představitele klasického liberalismu Johna Stuarta Milla O svobodě, nebo alespoň její kapitolu O svobodě myšlení a diskuse.

Tento text, který je základním východiskem liberální filozofie svobody projevu, se vyznačuje zásadním odporem k jakémukoli omezování diskuse. Omezování diskuse totiž podkopává jasné chápání pravdy, které může vzniknout pouze v konfrontaci s omylem. Mill byl přesvědčen, že omezování svobody projevu je uzurpací neomylnosti, a varoval před nebezpečím konformního myšlení, které vede k nekritickému přijímání ideologických doktrín. Zdůraznil, že je velký rozdíl mezi tím, když se nějaký názor považuje za pravdivý, protože nebyl vyvrácen, a tím, když si jeho pravdivost přivlastníme, abychom nedovolili jeho vyvrácení. Člověk je schopen opravit své chyby pouze v diskusi. Samotné zkušenosti nestačí. Potřebujeme diskusi, která nám ukáže, jak máme interpretovat zkušenosti. Proto Mill striktně odmítá vyčleňování jakýchkoli myšlenek za hranici nezpochybnitelnosti, a tedy nediskutovatelnosti. Nesouhlasil s dělením názorů na přijatelné a extrémní, dokud se jejich pravdivost neprokáže v diskusi. Dokud chybí široká společenská diskuse, zapomíná se nejen na východiska názorů, ale i na jejich význam. Slova ztrácejí svůj obsah nebo vyjadřují jen malou část myšlenek, které měly být původně sděleny. Místo jasných pojmů a životaschopných názorů si veřejnost osvojuje jen několik mechanických frází, zatímco podstata se ztrácí.

Ze stejného důvodu Mill hájil právo na svobodu projevu těch, kteří podle veřejného mínění překračují hranici slušnosti. Nejhorším prohřeškem, kterého se lze v debatě dopustit, je označit zastánce opačného názoru za zlé a nemorální lidi. Mill připomíná, že obzvláště zranitelní vůči takovému očerňování jsou ti, kdo prezentují nepopulární názor a tvoří malou skupinu bez vlivu a moci. Samozřejmě, pokud mají být vyslyšeny opačné názory, je třeba se vyvarovat zbytečných útoků, zmírnit použité formulace, přistupovat ke každému názoru s respektem, trpělivě vyslechnout opačný názor a upřímně říci, co si o něm myslíme. V každém případě je však nejdůležitější uznat, že svoboda projevu zahrnuje i myšlenky, které pobuřují, šokují nebo jinak znepokojují. A právě to naše "liberálka karpatského typu" popírá nebo si to neuvědomuje...

(Výňatek z autorova textu Čaputovej prejav v Európskom parlamente bol útokom na slobodu prejavu, publikovaného na portálu ARGUMENT)

Žádné komentáře:

Okomentovat