Co je a co není umění?

Tato otázka mne čas od času napadá při pohledu na ten či onen produkt umělecké tvorby, a často na ni nenalézám přiměřenou odpověď. Míval jsem vícekrát pocit, že pro odpověď na otázku „je tohle umění?“ mě samotnému (ale nejen mně, i nám všem lidem v tomto současném světě) scházejí nástroje, měřítka, pojmy, argumenty, kterými by bylo možno poměřit, posoudit, zhodnotit, zda ten či onen výtvor je skutečně „uměním“, nebo jen pouhým „výrobkem“.

Pak se mi dostala do rukou neobyčejná kniha Umění a ctnost z pera profesora Petra Osolsobě, který přednáší na brněnské universitě filosofii a estetiku. Kniha tuto nesnáz, tyto rozpaky a bezradnost tváří v tvář potřebě hodnotit uměleckou činnost připouští jako reálný, skutečně existující problém, jehož kořeny dle autora vězí v tom, že moderní svět se více než je zdrávo odtrhnul od svých kořenů a jedním z důsledků je, že mnohá slova pozbyla svůj původní význam a dnes jim rozumíme jinak, než jak byla původně myšlena – a proto se s nimi můžeme jen nepřesně a obtížně dorozumět.

Týká se to i výrazu „umění“. Výraz „umění“ dříve odkazoval spíše k dovednostem a schopnostem člověka, byl přímo spojen s myšlenkou „ctností“, jakožto cvikem osvojených lidských kvalit a dispozic („umění“ odvozeno od slovesa „uměti“) - dnes však spíše označuje samotný výsledek tvůrčího procesu. Uměním už není sama „tvorba“, nýbrž především její výsledek.

Takže chceme-li nad obrazem či sochou vědět, „je-li tohle umění“, ptáme se vlastně – v souladu s převládajícím pocitem moderní doby, že to tak má být – náleží tahle věc do množiny uměleckých objektů?

Správně položená otázka, která míří ke kořenu věci, by totiž měla znít: Předpokládá tento výtvor ke svému vzniku nějakou speciální uměleckou zručnost a dovednost, nějaký nácvik, nějakou kvalitu? Jaké „umění“ na straně tvůrce bylo nutným předpokladem vzniku tohoto díla, za jakým účelem vznikl a který způsob pochopení je pro něj adekvátní?

Přiznám se, že nahlédnout na problém touto optikou bylo pro mne překvapivé a osvobozující. Jak totiž praví stará moudrost, správně položená otázka je už sama do jisté míry odpovědí: Ptáme-li se nesprávně, pak snadno přiřkneme statut uměleckého díla i ledasčemu, co sice je nepochybně „výrobkem“, ale se skutečným „uměním“ a dovedností toho mnoho společného nemá – a naopak, správná otázka na správném místě nám dovolí spatřit a obdivovat ctnost, krásu a dobro i tam, kde by „umělci“ ohrnovali nos…      

Petr Osolsobě: Umění a ctnost. K teorii umělecké representace, Barrister a Principal, Brno 2013