Kdo je lidské embryo? I na tuto otázku
hledali odpověď odborníci z oblasti filosofie, psychologie, etiky, práva,
medicíny a dalších oborů v průběhu 1. ročníku interdisciplinární
konference o právní ochraně osob před narozením „Nejmenší z nás“ v říjnu 2012
v Brně.
Dr. David Černý (přednáší na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze
a je spoluautorem publikace „Lidské
embryo v perspektivě bioetiky“) hovořil o situaci embrya
z vědecko-filosofické perspektivy. V pozadí debaty o etičnosti
potratů stojí podle Černého spor o definici lidské osoby. Podle mnohých
zastánců tzv. funkcionalistické antropologie nenáleží práva lidským jedincům na
základě toho, kým jsou (tedy právě lidskými jedinci), ale proto, že jsou
osobami. Definice osoby v tomto pohledu není vázána na příslušnost
k lidskému rodu, nýbrž k určitým schopnostem, funkcím či dovednostem,
např. schopnosti vyšších kognitivních funkcí, schopnosti uvědomovat si vlastní
subjektivně zakoušenou kontinuitu v čase apod. Zde jsme svědky pokusů
třídu nositelů práv rozšiřovat (např. na primáty, kteří jsou v některých
ohledech schopni právě takových činností), současně však jsou mnohým lidským
jedincům práva osob upírána. V prvé řadě jde především o nenarozené děti,
lidská embrya před narozením.
Pokud
přistoupíme na to, že umělý potrat je eticky v pořádku, protože nedochází
k porušení lidských práv jednoduše proto, že embryo není osobou a tudíž
žádná práva nemá, úplně stejná logika nás musí nevyhnutelně vést k závěru,
že v tomto ohledu není žádného rozdílu mezi embryem a kupř. novorozencem,
který také nedisponuje vyššími kognitivními funkcemi (a tudíž není osobou). A
nejde jen o počátek lidského života, také v jeho průběhu mnozí lidští
jedinci mohou v té či oné míře postrádat mnohé lidské schopnosti, např.
lidé těžce duševně a/nebo tělesně postižení, resp. staří lidé na konci své
životní dráhy. Logika funkcionalistické etiky je neúprosná: postrádají ty či
ony schopnosti, tedy nejsou osobami, nemají žádná práva… Jsme ochotni se
s těmito důsledky smířit?
Černý
poukazoval na chatrné teoretické základy funkcionálního pojetí lidské osoby a
zároveň upozorňoval na jeho hlubokou nespravedlnost. Každý příslušník rodu Homo
sapiens vzniká v okamžiku početí a zaniká v okamžiku tělesné
smrti. Každý člověk je osobou ve zcela zásadním, metafyzickém smyslu: je
individuálním jedincem rozumové přirozenosti, bytostí schopnou rozvinout (za
vhodných podmínek) určité schopnosti a dovednosti, k nimž náleží i vyšší
kognitivní funkce. Spojovat vznik lidské osoby až s touto aktualizací
některých schopností lidského jedince a vázat na ni lidská práva je nepřípustné
a představuje to novou formu diskriminace, která vnáší hluboký rozkol do lidské
rodiny, se všemi negativními důsledky, jež z něho vyplývají.
„Pokud by
potrat ukončil život plodu, jež by jinak postupně nabýval vyšších kognitivních
funkcí, rozvíjel si perspektivu první osoby a schopnost k sobě referovat
jako k „já“ – David Černý, potom by takový potrat ukončil můj život,
nikoliv život lidského živočicha, jenž se Davidem Černým teprve stane. Já jsem
byl kdysi embryem a plodem: proto je interrupce špatná.“
***
Letošní 3. ročník interdisciplinární konference „Nejmenší z nás:
Právní ochrana osob před narozením“ se uskuteční v Brně ve čtvrtek 16.
října 2014. Konference proběhne pod záštitou místopředsedy vlády pro vědu,
výzkum a inovace MVDr. Pavla Bělobrádka, Ph.D., MPA, a děkana
Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze ThLic. Prokopa
Brože, Th.D., a s podporou děkana Teologické fakulty Jihočeské univerzity v
Českých Budějovicích doc. Tomáše Machuly, Ph.D., Th.D. Více naleznete
zde: Nejmenší z nás
Žádné komentáře:
Okomentovat