15 listopadu 2016

Bohuslav Reynek / První sníh

Pán znovu zemi rozsvěcí,
jiné a větší jsou věci,
svět udiven se dívá,
hvězdami má se obléci,
jehnědy nové má jíva,
ořechy bělostné líska.
Veverka, rzivá a blízká,
schoulená do snětí
slibu je pečetí.

Je svátek za obzorem,
Na vozech bílé jsou stuhy.
Ráj ztracen – bude ráj druhý,
blíží se návratu chvíle.
Vůz každý stuhy má bílé.

V sníh, jako k prameni mléka,
Pluh, plachý poustevník kleká
Na polích okraji.
Ptáci se slétají
k síni a ke stáji.
Krása jde potají
blyskotá tmami.
Co zbylo, prosí s námi.
Klekají kolínka slámy,
Té celé i drcené koly
a sváté s polí.

Žádné komentáře:

Okomentovat