Milí čtenáři, toto 2. letošní číslo VÝBĚRU
z KONZERVATIVNÍCH LISTŮ vás zastihne nejspíš na přelomu prázdnin a nového
školního roku. Přejeme vám tedy pěkný závěr léta, úspěšný návrat
z prázdnin k normálnímu životu - se vším, co k tomu patří!
Před pár dny uveřejnila většina médií
informaci o tom, jak premiér Babiš přispěl k záchraně populace sysla ve volné
přírodě. Za přítomnosti kamer a fotoaparátů, spolu s ministrem Brabcem,
vypustil v Českém středohoří několik exemplářů sysla obecného. Jak dojemná je
představa, jak pan premiér ve svém domečku v Průhonicích odchovává skupinku
syslů, aby zachránil jejich populaci! Krmí je, uklízí výběhy, v noci je chodí
kontrolovat, jestli je všechno v pořádku. A to vše zvládne nad rámec svého
pracovního vytížení. Pan premiér totiž maká ve prospěch nás všech až 28 hodin
denně. Pane premiére, děkujeme!
Program na záchranu sysla připravila
před více než deseti lety Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. Do akce se
zapojila řada našich i zahraničních ZOO. V rámci projektu jsou každoročně
vypuštěny do přírody desítky kusů těchto u nás kriticky ohrožených hlodavců.
Program je z velké části financován z prostředků EU. Nyní někoho (nejspíš
hlavního premiérova marketéra Prchala) napadlo zapojit do akce i pana premiéra
a přispět tak k budování jeho image: Image ochránce dětí, důchodců, matek,
otců, pracujících, podnikatelů, motýlů a nyní i syslů obecných.
Marek Prchal nedávno pro týdeník Respekt
řekl: „My nikoho neoblbujeme, je to snaha o co nejlepší působení, které má vliv
na pocit lidí. Mojí prací je vytvářet pocit.“
Děkujeme i vám, pane Prchale! Za to,
že pomáháte budovat společnost, ve které nebude nikdo nikoho oblbovat, ale
všichni budeme mít dobrý pocit!
* * *
Svobodu! Svobodu! Svoboděnku! Bez
kříže, bez kata, ratatata... tak se zpívá v jedné častušce. A teorie
„šikmé plochy“ je prý úplný nesmysl. Jak se to tedy ale stane, že ze zcela
správné dekriminalizace homosexuality se vyklube koncept nenávistné řeči, která
už dnes ledaskde kriminalizovaná je? Ale ne dost na tom – stát, coby nástroj
levicových nátlakových skupin, nezakazuje a netrestá, obecně nehledí jen na to,
co se říkat nesmí, ale pomalu se důraz přesouvá na přikazování, co se říkat
musí. A běda jak ne!
V České republice máme zatím
docela štestí a hned dva nedávné soudní verdikty (ústavního a nejvyššího
správního soudu) naznačují, že by nám to prozatím mohlo vydržet. Pamětníci
jistě zamáčknou slzu, ono svého času úplně stačilo, když člověk v pravý
čas do oken nevyvěsil vlaječky, nemanifestoval nadšený souhlas – a už měl
černou tečku, už se to s ním táhlo. Jak se říká, zážitek nemusí být
pozitivní – hlavně když je silný. Zbytky protilátek vzniklých z tohoto
typu zážitků, zdá se, ještě účinkují.
Jinde takové štěstí nemají. Bojovníci,
tedy zejména bojovnice za dostupnou možnost zabít vlastní dítě před jeho
narozením dosáhly v podstatě všeho, čeho dosáhnout chtěly: umělý potrat je
zcela normalizovanou záležitostí, nejen že není kriminalizován, není povětšinou
ani společensky odsuzován. Prostě, každého věc. Možnost výhrady svědomí lékařů
a sester je velmi vzácná komodita. Ano, jsou místa, kde je to trošku jinak, ale
na Západě se jedná o pouhé ostrůvky, navíc mizející (viz Irsko). Pokud se čirou
náhodou stane, že by mohlo dojít k vývoji směrem k větší restrikci
(jako se to momentálně rýsuje v několika státech USA), nastává pravá
hysterie. Převodovou pákou levicových nátlakových skupin je v tomto
případě business (Desítky amerických firem se postavily proti přísným
potratovým zákonům, Novinky.cz, 11.6.2019).
Ale ne dost na tom. Domnělé právo na
zabití vlastního dítěte před jeho narozením už zjevně nedostačuje. Dobro
umělého potratu je třeba šířit i proti vůli zúčastněných. Světlonošem tohoto
pokroku je Velká Británie, kde soud nařídil potrat dítěte, jehož matka je
mentálně handicapovaná. Detaily případu se lze dočíst jinde. Nakonec –
tentokrát – se matce s babičkou podařilo dítě zachránit. Stejně jako
v případě projevu, kdy se od zákazu říkat, co si myslím přesouváme
k příkazu říkat, co si nemyslím, i v případě potratů se pomalu šineme
od zákazu bránit potratům cizích dětí k příkazu strpět potrat dítěte
vlastního. Jak dlouho se dá tohle ještě vydržet?
* * *
„Již roku 1927 německý právní teoretik Carl Schmitt napsal, že „všechny
významné pojmy teorie moderního státu jsou sekularizovanými pojmy
z teologie“. Je to významné do té míry, v jaké byla Boží
všemohoucnost přenesena na stát. Rok za rokem přebírá stát víc a víc moci a
odpovědnosti. Duchovní nahrazuje politickým. Ruší dávný mravní zákon a
nahrazuje ho novou politickou morálkou. Politika tak pohlcuje vše. Každá oblast
lidské činnosti se tím stává bojištěm, kde vše je smeteno s cesty, aby
mohl přijít „budoucí svět“. Spása člověka už není otázkou náboženskou, nýbrž
politickou. To je ta hlavní myšlenka, která stojí v základech všeho, zasazená do
intelektu moderního Evropana jako hadí vejce. V jeho hlubinách se vylíhla,
tam vyrostla. A nyní se z našeho nitra šeptem ozývá – jako falešný hlas,
jako sebevražedné vědomí, které přesměrovává veškeré myšlení a veškerou
činnost…“
(Výňatek z českého překladu nejnovější knihy
ostrého kritika komunismu a jeho pohrobků Jeffa R. Nyquista „Blázen a jeho
nepřítel“. Kniha vychází na pokračování na www.konzervativnilisty.cz, kde naleznete i redakční úvod a
představení autora.)
Žádné komentáře:
Okomentovat