Budoucností KONZERVATIVNÍCH LISTŮ jsou KONZERVATIVNÍ NOVINY

KONZERVATIVNÍLISTY stojí opět na křižovatce a hledají, kudy dál. Není to v naší historii poprvé, otázka „kudy dále k cíli“ nás provází od počátků. Věřte nebo ne, máme za sebou téměř 20 let vydavatelské a publicistické práce.

Začínali jsme někdy v druhé půli 90. let (kdy pravice u nás procházela „posarajevskou“ krizí) občasným informačním listem pro přátele, který vznikal u nás doma, s cílem jednak informovat, co smyslu-plného a pozoru-hodného děje se v „konzervativních kruzích“ v našem okolí, a pak také nějak pomoci formulovat, co vlastně znamená být dnes „konzervativním“.

Od roku 1998 přebírá vydavatelskou roli občanské sdružení Konzervativní klub v Ostravě, z nezávazného občasníku se stává řádně registrované periodikum KONZERVATIVNÍ LISTÍ.

Ze spolupracovníků připomeňme především paní Astrid Wenigerovou – Noga, českou krajanku z Kanady, která byla tomuto podniku „kmotrou“ a inspirátorkou, posléze příležitostnou pisatelkou a především pak autorkou loga, které naše Listí po léta hrdě neslo na titulce. Přesně vystihovalo, jak věci vidíme. „Na Konzervativní listy to ještě není“, říkávali jsme tenkrát položertem - ale děláme pro ně, co můžeme, a tak vydáváme aspoň Listí. Během let se podařilo vybudovat kolem Listí relativně početnou a dosti různorodou komunitu čtenářů. V letech 1998 – 2008 vyšlo celkem 39 čísel, některá v rozsahu až 38 stran!

V roce 2008 přichází tehdy už ostřílený publicista a komentátor Dan Drápal se smělou vizí – proměňme Listí ve skutečné LISTY, vybudujme konzervativní měsíčník s vlastním webem, týmovou redakční prací, jasnou strukturou a pevnými rubrikami. Jeho snem byl „časopis, který se nevyhýbá náročným či kontroverzním tématům, nebojí se textů teoretičtějších a třeba i delších, který nabízí prostor smysluplné polemice i věcné konfrontaci“. Neváháme a dáváme se do díla, Konzervativní klub nabízí své (stále amatérské, ale přece jen již zaběhlé) „know-how“, do čela KONZERVATIVNÍCH LISTŮ se staví trojčlenná redakční rada tvořená předsedou Danem Drápalem, Janem Kubalčíkem z Brna a mnou.

První číslo spatří světlo světa v září 2009. Tištěný měsíčník se nám daří udržet po celé tři roky, během nichž vzniká úctyhodná zásobárna textů (je jich něco přes 2 000), dodnes dostupných na webu – textů původních (těch je přes polovinu), přeložených i převzatých odjinud. Troufám si říci, že většina z nich patří k tomu kvalitnějšímu, co se ve zdejších konzervativních kruzích za tu dobu publikovalo.

Bylo-li jedním z úkolů LISTŮ nabídnout čtenářům to, co jsme sami napsali, přečetli, přeložili či vytáhli z tlustých spisů klasiků, abychom tak pomáhali formulovat, jak by mohl vypadat konzervatismus dneška, pak mám za to, že tato mise nebyla úplně neúspěšná. Ovšem vybudovat skutečný časopis s reálným vlivem, periodikum, jež by stálo na vlastních nohách a mohlo pomýšlet na dlouhodobější rozvoj, to se nepodařilo. Na jaře 2011 Dan Drápal post šéfredaktora opouští. Ukazuje se, že role nezávislého intelektuála, píšícího podle vlastní úvahy a potřeby chvíle je mu přece jen bližší než mnohdy nekonečná redakční práce. Pokračujeme dál, držíme se, rozšiřujeme autorský kruh a pozvolna i čtenářskou obec. Přes veškeré úsilí však koncem roku 2013 LISTY jako měsíčník končí.

„Nebalíme“ však úplně, pokračuje digitální verze měsíčníku a tiskovinu transformujeme do čtvrtletníku, který coby VÝBĚR Z HROZNŮ přináší vždy to nejlepší z webových čísel plus vždy něco navíc. Vydavatelem se stává spolek Vox Occidentis, sídlo se přesouvá do Brna, šéfredaktorskou štafetu přebírá Jan Kubalčík, já se ujímám role editora tištěných čtvrtletníků.

Úkol vybudovat u nás politicky konzervativní periodikum, nabízející křesťansky orientovaný pohled na svět, a přitom nebylo konfesně, stranicky, kulturně či jinak příliš úzce vymezené (a tedy omezené), je pro nás stále výzvou. Výzvou o to větší, že se již po léta snažíme budovat takové periodikum jaksi „zdola“ – nikoliv od těch, kteří by se jeho vydáváním či psaním pro ně živili či si z něj dělali svou tribunu, ale od těch, kteří by je četli a o čteném sami přemýšleli.

Celá léta jsme své poslání chápali mimo jiné také tak, že „držíme místo“ těm, co přijdou po nás. Naskočit do jedoucího – či aspoň popojíždějícího – vlaku bývá snazší, než začínat úplně na zelené louce, zvláště dnes, kdy papírové tiskoviny to nemají nikde úplně jednoduché. Proto také snahu přátel z KONZERVATIVNÍCH NOVIN doplnit zdárně našlápnutý digitální projekt tištěným periodikem chápeme nikoliv jako konkurenci, nýbrž jako synergii – chtějí-li a mohou-li KONZERVATIVNÍ NOVINY dotáhnout to, na co my už nestačíme, pak je naše radost naplněna a přejeme jim zdar a vše dobré.

David Floryk byl v letech 1998 - 2008 vydavatelem občasníku KONZERVATIVNÍ LISTÍ, v současnosti je členem redakční rady KONZERVATIVNÍCH LISTŮ a editorem čtvrtletníku VÝBĚR Z HROZNŮ, v letech 2011 - 2013 byl šéfredaktorem KL.