Může být nějaká idea správná i přesto, že se k ní hlásí fašisté?

Pod tímto nadpisem se na Slovensku rozhořela debata nad průběhem Pochodu pro život, který koncem září přivedl do ulic Bratislavy přes 50 tisíc lidí. Mezi pochodujícími se totiž objevili i lidé v uniformách Kotlebovců, tedy Ľudové strany naše Slovensko (ĹSNS), v čele se svým předsedou Mariánem Kotlebou, poslancem a bývalým banskobystrickým županem. Kotlebovci se svou nacionalistickou rétorikou a neskrývaným obdivem k válečnému Slovenskému štátu bývají často považováni extrémisty, ne-li rovnou fašisty.

Nuže, může být idea pochodu pro život legitimní, správná a hodná podpory, když na její podporu pochodují i fašisté? Právě takto zaútočili na letošní pochod, potažmo na celé slovenské pro-life hnutí, liberální kritikové. A známý komentátor Martin Šimečka to byl, kdo v Denníku N vyslovil tu otázku: „Může být nějaká idea správná i přesto, že se k ní hlásí fašisté?“

Šimečka píše, že organizátoři pochodu pro život „považují za nepřítele odpůrce zákazu potratů, a proto patří k jejich přátelům i fašisté, kteří potraty odmítají. Jejich účast nevadí, vadí jen jejich uniformy a zástavy, protože kazí iluzi mírumilovného pochodu“.

V odpověď na takto položenou otázku byla připomínána Šimečkou přehlížená fakta, např. že zástupci ĽSNS nebyli mezi oficiálně zvanými hosty z řad zástupců politické scény, nebo že organizátoři pochodu zveřejnili prohlášení, v němž se distancují od jakýchkoliv „násilných a urážlivých projevů ... a od všech možných forem, které by směřovaly k potlačování lidských práv a svobod.“

Martin Hanus v Konzervativním denníku Postoy se pokusil na Šimečkovy delegitimizační námitky odpovědět obšírněji.

Může být nějaká idea správná i přesto, že se k ní hlásí špatní lidé? To je snad nejjednodušší otázka, jaká existuje, píše Hanus. Největším úspěchem ve slovenském parlamentu, jakého dosáhla současná opozice, byl zákon o ochraně lesů, který zakázal spalovat zdravé dřevo na biomasu. Opozice přehlasovala koalici jen díky hlasům ĽSNS, která se následně před svými voliči chlubila, jak chrání slovenskou přírodu a lesy. Mají se tedy dnes ochránci přírody užírat ve svědomí otázkou, zda je jejich idea ochrany lesů skutečně správná, pokud v zápase proti kšeftařům ze SMERu uspěli právě jen díky podpoře „fašistů“?

„V minulosti mnozí obhajovali komunismus s tím, že idea je správná, ale zmocnili se jí nesprávní lidé“, napsal Šimečka. „Dějiny ukázaly, že se obhájci komunismu mýlili. Idea je špatná, a právě proto se jí mohli zmocnit zlí lidé.“

Nuže, když už jsme u těch idejí, odpovídá Hanus, zastavme se u ideových kořenů legalizace umělého potratu. První zemí na světě, která uzákonila potraty do 12. týdne těhotenství, byl v roce 1920 Leninův Sovětský svaz. V roce 1957 se mezi první státy s legálními potraty zařadilo Československo, jistá poslankyně tehdy předložila zprávu, v níž připomněla, že už prvorepublikoví komunisté bojovali za tento zákon po vzoru SSSR a že „socialistická společnost vytváří novou, vyšší socialistickou morálku a (...) neustále bojuje proti přežitkům a předsudkům ve vědomí a řízení lidí.“

Do západních demokracií idea interrupcí dorazila většinou s 20-letým zpožděním, připomíná Hanus. Na Západě legalizaci prosazovala levice proti odporu antikomunistické pravice, v liberálnějších zemích (Francie, Itálie) ji protlačila koalice socialistů a tamních komunistů, kteří se po sovětském vzoru a Východním bloku tak rádi opičili.

Když Československo v roce 1986 přijímalo extrémně liberální interrupční zákon, který v principu platí dodnes, petici proti němu podepsalo 6518 občanů. Mnozí odpůrci z křesťanského disentu se dostali do hledáčku StB. Od komunistů si tehdy vyslechli, že s těmito idejemi jsou vlastně pohrobky klerofašismu.

A když už je řeč o fašistech či nacistech, pokračuje Hanus: V roce 1935 Hitler v Německu prosadil zákon, který umožňoval legální potraty u židovských žen. Nečinil tak samosebou po vzoru SSSR, jeho motivem byla rasistická eugenika. Potratová legislativa měla eliminovat množení méněcenných ras, naopak německé ženy rodit měly a tresty za nelegální potraty se naopak zpřísňovaly.

Dnes v roce 2019 liberálové konzervativcům předhazují, že jsou „spojenci fašistů“. Konzervativci si totiž nekladou prý klíčovou otázku: Nemýlíme se, pokud souhlasíme s nějakou ideou, s níž souhlasí i fašisté? Podle Šimečky navíc, pokud bychom snad považovali takovou shodu s fašisty za nemilou náhodu, jsme na omylu, protože podle něj „to není náhoda“...

Šimečka ignoruje ideové kořeny interrupční legislativy i historická fakta, varuje Hanus. V tomto zatmění mysli mu všude kolem „vyskakují Kotlebovi zelení mužíčci a drama dneška se scvrkává na konflikt progresivní liberálové versus fašisté“.

Někteří liberálové, naštěstí ne všichni, podléhají dnes pokušení strkat pro-life aktivisty do jednoho pytle s fašizujícími extremisty, protože tak chtějí delegitimizovat křesťanský protest, a to podobnou propagandou, jak to na sklonku 80. let dělali komunisté. To nepřekvapuje, píše Hanus, ale zamrzí, že je mezi nimi i Martin Šimečka, který si ze strany komunistické i nacionalistické propagandy vytrpěl své…

Šimečka ve svém komentáři popisuje i vlastní zkušenost, kdy v 80. letech dva roky pracoval jako ošetřovatel na gynekologii a viděl zblízka stovky interrupcí. „Navždy se mi vryly do paměti zdrobněliny rukou a nohou plovoucí v chirurgově misce – ve 12. týdnu má už plod velikost i kontury postavičky z lega. Je zbytečné říkat, jaký hrozný pohled to byl“. Nepochybně – a tím vlastně dává odpověď na všechno, dodává Hanus.

Největším problémem těch, kteří se nechtějí smířit s platností barbarského zákona, není to, že v padesátitisícovém davu kráčeli i extremisté. Naším největším problémem je, že v tom davu nekráčeli zástupy lidí jako je pan Šimečka. „Jenže to už není otázka na nás“, uzavírá svůj komentář Martin Hanus.