13 ledna 2020

Sir Roger Scruton, RIP

Dne 12. ledna zemřel ve věku 75 let britský spisovatel, filozof a politolog sir Roger Scruton. V 70. a 80. letech minulého století podporoval československý disent a spolu s dalšími západními akademiky pomáhal před rokem 1989 s činností „podzemní univerzity“.
Tehdy jezdíval na turistické vízum do Československa přednášet v bytových seminářích, dokud nebyl komunistickou policií vypovězen ze země. Scruton měl významný a formující vliv na politické myšlení pozdějších polistopadových vůdců politické a ekonomické pravice, a to nejen v Československu, k jeho odkazu se hlásí a za přítele jej považují i konzervativní špičky v Polsku a Maďarsku. Zkušenost s komunismem byla i pro něj zásadní, říkával, že než poznal realitu komunismu, podceňoval existenci Ďábla. Mezi antikomunistickou opozicí nalezl řadu nejen pozorných posluchačů a žáků, ale i přátel, dokonce se sám naučil česky. „Byli to ti nesmělí, cyničtí Češi, pro které jsem ztratil své srdce, jež jsem pak už nikdy nezískal zpět,“ napsal loni v listopadu, v jednom ze svých posledních textů, než jej definitivně skolila zhoubná nemoc.
Sir Roger byl filozofem velmi širokého zaměření, osobností vpravdě renesanční. Vystudoval filozofii v Cambridgi, kde získal i doktorát a převážnou část své akademické dráhy strávil jako profesor estetiky na Birkbeck College of London. Byl filosofem, profesorem estetiky, publicistou, spisovatelem, hudebním skladatelem, šéfredaktorem intelektuální revue, autorem více než padesáti knih a dvou oper, kritikem zákazu kouření a obhájcem honů na lišku, farmářem, chovatelem koní, hrdinou protikomunistického odboje, přívržencem brexitu. V roce 2016 mu královna udělila čestný rytířský titul za „služby filozofii, vyučování a veřejnému vzdělávání“.
V posledních letech se těšil větší úctě a uznání zde ve střední Evropě (a v USA), než ve své britské vlasti. I k nám dolehla aféra z loňského jara, kdy zmanipulovaný a sestříhaný rozhovor v levicovém týdeníku The New Statesman vykreslil Scrutona jako „homofoba“, „islamofob“ a „rasistu“. Ano, tyto způsoby, jak zatočit s názorovými oponenty, se dnes mnohde na Západě rozmáhají, Británii patří jedna z předních příček. Sir Roger byl aférou veřejně zostuzen a mimo jiné bez možnosti obhajoby na hodinu vyhozen z čela vládní komise pro veřejnou výstavbu… A byli to právě čeští disidenti, kteří se přítele zastali veřejným dopisem a napomohli tak jeho očištění a rehabilitaci.
V jednom z nekrologů bývalý slovenský disident a pozdější předseda KDH Ján Čarnogurský vzpomněl své poslední setkání se sirem Rogerem v roce 2005 a jeho povzdech: „My jsme vám pomáhali v dobách komunismu, ale vy nám to jednou budete muset vrátit“. Věta, která se tehdy mohla zdát nepochopitelnou, začíná být stále naléhavější…
Scruton je konzervativcem typicky anglickým, tedy konservativcem skeptickým a empirickým. Konservatismus pro něj znamená nedůvěru vůči abstraktním idejím a ideologiím, zdůrazňuje tradici a zděděné zvyklosti. Jeho konservatismus je kulturní, estetický, zdůrazňuje význam klasické kultury a vzdělání, odmítá rovnostářství a vulgaritu.
Scruton hájil národ, hájil národní stát a jeho suverenitu jako zdroj řádu, autority a společenského konsensu. Pečlivě přitom rozlišoval mezi vlastenectvím a nacionalismem, oním „modlářským zbožštěním národa“, vyzdvihujícím jej vysoko nad lidi, z nichž se ve skutečnosti skládá. Původně psychiatrický termín “oikofobie“ přenesl do politologie a označoval jím pocity odmítnutí, strachu a odporu až nenávist vůči vlastnímu domovu, vlasti, národní kultuře a duchovnímu dědictví vlastní společnosti.
Scrutonův konzervatismus hájí náboženství jako něco podstatného, důležitého, formativního, jak pro život jednotlivce, tak i národního společenství – a pro uchování jejího ctnostného i svobodného charakteru. Ateismus je v mnoha ohledech destruktivní, deformující, otevírající dveře „prázdnotě“. Po většinu života byl Scruton nicméně agnostikem, oceňujícím dobra společně sdílených duchovních hodnot, ale svou vlastní kantovskou filosofií odříznutý od možnosti do této reality osobně vstoupit. Mám naději, že nakonec se Pravda, Dobro a Krása, které celý život hledal, stala i pro něj nejen hodnotou, nýbrž i osobou, oním Ty, k němuž „já“ přichází jako hříšník hledající smíření…

Žádné komentáře:

Okomentovat