Pramálo záleží na tom, co si o
koronaviru myslíme my. Podstatné je, co si o něm myslí Bůh. A on o tom, co si
myslí, nemlčí. Má co říct ke všemu, co se děje v našich životech! Lidský
hlas je jako tráva, jeho je žula. „Tráva uschne a květina padá, ale slovo Páně
zůstává navždy“ (1. Pt 1, 24–25). Jeho slova v Písmu „nelze zrušit“ (Jan
10:35). Vše, co říká, je „pravdivé a spravedlivé“ (Žalm 19, 9). Poslouchat Boha
a věřit mu je jako stavět dům na skále (Mt 7,24).
Jeho slovo není jen pravdivé; je také
dokonale výstižné a moudré pro každou situaci. „Je úžasný v radě a vynikající
v moudrosti“ (Iz 28,29). „Jeho myšlení obsáhnout nelze“ (Ž 147, 5). „Jeho
cesta je dokonalá“ (2. Sam 22,31). A nejen pravdivá a moudrá, Boží řeč je také
drahocenná a sladká. „Nad zlato vzácnější, sladší než včelí med z
plástve.“ (Ž 19,11) Jsou to živiny, bez kterých nelze být: „Pane, ke komu
půjdeme? Máš slova věčného života“ (Jan 6,68).
Sladkost Boží řeči k nám trvá, i
když okolnosti mohou být hořké. „Máme proč se rmoutit, přesto se stále
radujeme“ (2. Kor 6,10). Boží ruka v jeho prozřetelnosti bývá sladká i
hořká. „C“ (Řím 11,22). Naomi nehřešila, když říkala: „Všemohoucí mi způsobil
velikou hořkost“ (Rut 1,20). Byla to pravda. A říkala to ve chvíli, kdy se
všechno její životní štěstí postupně hroutilo...
Dnes není čas pro sentimentální pohled
na Boha. Je to hořká sezóna. Bůh ji dopustil. To víme, protože On „všechno dělá
podle rady své vůle“ (Ef 1,11). Všechny věci. Ani vrabec nepadne na zem bez
dopuštění vašeho Otce (Mt 10,29). Příroda není svrchovaná. Satan není
suverénní. Hříšný člověk není suverénní. Bůh všem vládne, On má poslední slovo
(Lk 8,25; Job 1,12; 2,6; Sk 4, 27–28). Proto s Jobem říkáme: „Uznávám, že
všechno můžeš a že nic nepřekazí tvé úmysly“ (Job 42,2).
Bůh proto nejen ví, oč jde při
koronavirové epidemii. On má nad ní moc. A nedělá nic a nedovoluje nic bez
rozumného účelu, který ovšem nám může být skrytý. Nic se neděje „jen tak“. Vše
pramení z věčných úradků Božích (Ef 1,11). Za vším stojí Boží moudrost, vše
slouží k Boží slávě. Pro ty, kteří důvěřují Ježíši Kristu, je za tím vším
dobrota Boží. Ostatním to může připadat blouznivé, přesto i k nim zaznívá
Boží volání k procitnutí: „Nechť přijde, kdo má žízeň; kdo touží, ať
nabere zadarmo vodu života“ (Zj 22,17).
Kéž bychom v tomto čase ukotvili
své duše v Božím slově. Kéž bychom viděli velikost a krásu a hodnotu
Ježíše Krista (Fil 3,8). Kéž bychom k němu lnuli a po něm toužili více,
než po vlastním zdraví a životě (Žalm 63:4). Kéž by Bůh byl oslaven v nás
tím, že najdeme své nejvyšší potěšení v něm.
„Beru si však k srdci a s důvěrou
očekávám Hospodinovo milosrdenství, jež nepomíjí, jeho slitování, jež nekončí.
Obnovuje se každého rána, jeho věrnost je neskonalá. "Můj podíl je
Hospodin", praví má duše, proto na něj čekám.“ (Pláč 3, 22-24)
(zpracoval – df podle
„Kristus and coronavirus“ na portále DesiringGod)
Žádné komentáře:
Okomentovat