Deník
Le Figaro přinesl rozhovor s Patrickem Deneenem o prvních dnech Trumpovy vlády,
o vztahu mezi DOGE a MAGA a o měnících se vztazích USA s Evropou. Patrick J.
Deneen je profesor politických věd na Universitě Notre Dame a autorem známé
knihy „Proč liberalismus selhal“. Anglickou verzi rozhovoru uveřejnil portál
Postliberal Order, neoficiální český překlad naleznete zde:
Figaro:
V nedávném rozhovoru pro New York Times se Steve Bannon důrazně distancoval od
neokapitalistů, jako je Elon Musk. Jak Elon Musk vysvětlil na X, vidíme hluboké
rozdělení mezi „dvěma frakcemi“, „technologickou pravicí a krajní pravicí“. Jak
byste tyto dvě politické linie charakterizoval? Dá se říci, že na jedné straně
stojí etatistický, protiimigrační populismus a na druhé „anarchokapitalismus“,
jehož jediným vůdčím principem je technologický rozvoj?
Deneen: Z
čistě filozofického hlediska jsou základní principy populistického
konzervatismu a technologického libertarianismu skutečně protikladné. První je
silně nacionalistický, pokud jde o hranice - usiluje o omezení imigrace a
obranu hodnot domácího obyvatelstva - a protekcionistický v ekonomickém smyslu
- upřednostňuje veřejnou podporu domácí výroby. Je také více tradicionalistický
v morální oblasti, podporuje základní formu tradiční rodiny a ústřední
postavení židovsko-křesťanského náboženství jako formujícího charakter Západu.
Druhá varianta upřednostňuje mnohem proměnlivější globální (a dokonce
multiplanetární) uspořádání, upřednostňuje pokrok a transformaci před tradicí,
podporuje propustnější hranice, alespoň pokud jde o ty, kteří mohou pokročit v
technologickém pokroku, a (jak naznačuje Muskův vlastní životní styl) upouští
od tradiční formy rodiny.
Nicméně,
každodenní politika není doménou čisté filozofie, ale neustálého vyjednávání a
plynulých interakcí mezi různými partnery v jedné koalici. Ti ovšem stojí proti
společnému nepříteli - progresivní levici. Oba jsou pro demontáž „probuzeneckého“
režimu ve všech jeho podobách. Zatímco Musk se zaměřil na identifikaci oblastí
v rámci federální vlády, které aktivně podporovaly „woke“ ideologii - zejména
USAID, která byla fakticky zrušena -, jiní členové administrativy zdůrazňují
způsob, jakým lze využít moc federální vlády k demontáži „wokeismu“ a dokonce
jej nahradit konzervativnějšími hodnotami. Muskův přístup je v souladu s
libertariánským cílem demontovat nadměrnou vládu; snahy jiných o uplatnění
politické moci k dosažení změny odrážejí spíše filozofii MAGA (např. uvalení
cel nebo federální žaloby proti snahám o DEI ve státech a na univerzitách,
stejně jako pokračující snahy o prosazování veřejné agendy America-first).
Figaro:
Mnozí, Muskem počínaje a Paulem Grahamem a Davidem Sacksem konče, tvrdí, že
Spojené státy se potýkají s nedostatkem vysoce kvalifikované pracovní síly,
zejména v technologickém sektoru. Naproti tomu konzervativní pravicové
osobnosti jsou proti. Odráží tato debata hluboký nesouhlas s tím, jakou imigrační
politiku má pravice přijmout?
Deneen:
Domnívám se, že zde samozřejmě existuje neshoda, ale ta se týká principu,
nikoli praxe. Krátce po Vánocích loňského roku jsme byli svědky online debaty
mezi technologickou frakcí, která požadovala zvýšení víz H-1B pro pracovníky v
technologickém sektoru, a zuřivě kritickou reakcí obrovského množství „MAGA“
influencerů i běžných voličů. Výsledek byl jasný: v otázkách imigrace má MAGA
navrch, což odráží skutečnost, že volby byly výrazným mandátem k omezení
imigrace a deportaci nelegálních migrantů. Vivek Ramaswamy - který měl být
Muskovým partnerem v DOGE - byl zřejmě exkomunikován z vnitřního kruhu za svůj
návrh na X, že chyba je v americké kultuře, která podporuje průměrnost.
Myslím,
že lze říci, že jde o příklad, kdy budou různým částem koalice fakticky
přiděleny „jízdní pruhy“, v nichž je pro administrativu přijatelné prosazovat
jejich agendu. V otázkách přistěhovalectví i ekonomického protekcionismu má
MAGA navrch. V oblastech snižování nákladů, efektivity státní správy, snižování
daní a technologických zlepšení (např. systém řízení letového provozu) je za
volantem Muskova frakce. V některých oblastech se obě spojí, např. na
ministerstvu obrany, které usiluje o odstranění DEI, zvýšení smrtící síly
armády v konvenční i technologické oblasti a přeorientování jejího zaměření z
Evropy na asijský Pacifik. Myslím, že jsme ještě daleko od otevřeného konfliktu
mezi frakcemi, vzhledem k tomu, že v jejich „pásmech“ je nesmírně mnoho práce.
Figaro:
Pokud budeme poslouchat Elona Muska, dlouhodobým řešením je útěk zlomku lidstva
na Mars; pokud budeme následovat Petera Thiela, okamžitým řešením je vytvoření
mikrostátů: autonomních měst s extrateritoriálním statusem, spravovaných
akcionáři, osvobozených od omezení „lidí“. Mohlo by pokušení samosprávných
útočišť odehnat hlubokou Ameriku, která v letech 2016 a 2020 z velké části
volila Trumpa?
Deneen:
Nevěřím, že se dočkáme vzniku „samosprávných útočišť“. Myslím si však, že bude
přetrvávat napětí a vyjednávání o tom, do jaké míry lze očekávat, že vývoj v
technologickém sektoru bude přijat administrativou, když má přímý dopad na
život běžných občanů.
Očekával
bych, že oblast, v níž se napětí objeví s největší pravděpodobností, je otázka
regulace vývoje technologií, zejména umělé inteligence. Zejména kvůli hrozbám
regulace za Bidenovy vlády mnozí technologičtí lídři přesunuli svou politickou
loajalitu od demokratů k republikánům. Přesto není zdaleka jisté, že v Trumpově
administrativě jim bude ve všech případech vyhověno.
Vzpomeňte
si například na debatu, která se před dvěma lety odehrála mezi libertariánem
Benem Shapirem a více MAGA nakloněným Tuckerem Carlsonem o otázce
samořiditelných (AI) kamionů. V odpovědi na Shapirovu otázku, zda by Carlson
byl pro omezení takové technologie, která by vedla k vytlačení obrovského počtu
řidičů kamionů, Carlson prohlásil: „Děláte si legraci? Okamžitě!“ Prohlásil, že
by administrativě doporučil, aby v zájmu ochrany stávajících pracovních míst
omezila zavádění této technologie.
Domnívám
se, že je třeba věnovat velkou pozornost tomu, co k těmto otázkám řekl
viceprezident J. D. Vance, neboť v jistém smyslu představuje „splynutí“ obou
frakcí. Vance má pochopení jak pro kritiku, že technologický sektor je zatížen
příliš mnoha předpisy, škodlivými účinky DEI na přijímání zaměstnanců na
základě zásluh, tak i pro vlastní omezené myšlení. V tomto ohledu odráží názory
Petera Thiela, který o problému technologické stagnace píše již řadu let.
Na
druhou stranu je velmi citlivý na to, že se může ukázat, že praktická aplikace
technologií škodí blahobytu běžných občanů, zejména těch, kteří jsou hůře
vybaveni k tomu, aby se přizpůsobili ekonomickým a sociálním transformacím. J.D.
je například člověk, který by měl pochopení pro snahy škol omezit přístup k
mobilním telefonům a sociálním médiím nebo by hledal způsoby, jak omezit
přístup dětí k online pornografii, protože ta prokazatelně poškozuje učení a
psychický vývoj. V jistém smyslu J. D. podporuje uvolnění americké
technologické kreativity a vynalézavosti, přičemž na druhé straně uznává, že
může být nutné omezit některé její aplikace, pokud se ukáže, že jsou pro běžné
občany škodlivé. Očekával bych, že toto probíhající vyjednávání bude občas
frustrující, ale také (jak už to v politice bývá) dostatečně uspokojivé pro
lidi z obou „frakcí“, a že se v dohledné době nedočkáme zavedení ostrovních
mikrostátů.
Figaro:
Můžeme ve světle těchto napětí dospět k závěru, že se konzervativní populismus
ve Spojených státech stal natolik silným hnutím, že si může dovolit vnitřní
rozpory, aniž by došlo k jeho oslabení? Nebo, řečeno jinak, lze si představit,
že demokratický tábor představuje pro trumpismus menší hrozbu než trumpismus
sám?
Deneen: Oba
tyto postřehy jsou pravdivé. V dohledné budoucnosti bude vztah
libertariánštějších technologů a konzervativních populistů vztahem spolupráce a
do značné míry přátelské dělby práce. Může dojít ke sporům v konkrétních
oblastech - například Musk vs. Carlson ohledně autonomních vozidel. Ale tento
druh vnitřního napětí mezi frakcemi koalice je normální ve všech
administrativách a je před námi dost práce a radosti z rozhodujícího volebního
triumfu z loňského listopadu, takže neočekávám, že by takové napětí
rozdělilo administrativu natolik, aby ji vykolejilo.
Zajímavější
otázkou je, co se stane s demokraty? V tuto chvíli nemají žádného přirozeného
nástupce, přičemž Kamala Harrisová potvrdila svou známou slabost kandidátky.
Biden mohl v roce 2020 zvítězit, protože měl stále historicky hluboké spojení
se starými dělnickými kořeny Demokratické strany. Byl však posledním svého
druhu a současní pravděpodobní uchazeči o nominaci v roce 2028 toto historické
pouto s dělnickou třídou postrádají. Postavy jako Gavin Newsome a Pete
Buttigieg (abychom jmenovali alespoň dva) odrážejí novou demokratickou koalici
bohatých vzdělaných elit a menšinových skupin, které profitovaly z politiky
DEI. Tato koalice byla rozhodujícím způsobem poražena Trumpem a zdá se
pravděpodobné, že zůstane nepopulární alternativou. Nyní totiž víme (po
odhalení financování ze strany USAID), že velká část úspěchu progresivního
hnutí byla výsledkem přímého i nepřímého státního financování řady
progresivních aktivistů a novinářů.
Donald
Trump má v příštích čtyřech letech příležitost upevnit přeskupení amerického
elektorátu, kdy republikánská strana je nyní stranou stále více rasově a
etnicky rozrůzněné dělnické třídy a demokraté stranou technokratických elit a
klesajícího počtu voličů z řad přistěhovalců. Pokud Demokratická strana obecně,
a zejména zatím neurčený demokratický uchazeč o prezidentský úřad, nevymyslí
poselství, které by oslovilo i jiné než současné nepopulární koalice, může ji
čekat dlouhá zima bez politické moci.
Figaro:
Jak interpretujete projev JD Vance v Mnichově? Mají už Spojené státy dost toho,
aby hrály s Evropou roli „chůvy“? Snaží se Evropany vyburcovat k akci?
Deneen: Viceprezident
Vance svým projevem se snažil šokovat evropskou politiku. Již nejméně deset let
převládá ve vůdčích vrstvách západních liberálních demokracií (včetně USA, jak
přiznal) domněnka, že k ospravedlnění obrany liberalismu lze použít téměř
jakékoli neliberální prostředky. To mělo podobu potlačování svobody projevu,
snah o cenzuru vyjadřování v sociálních médiích, využívání vládního financování
(prostřednictvím USAID) a zneužívání výluk za Covidu k prosazování
progresivních cílů, zavádění firewallů proti opozičním politickým stranám,
podmíněného přístupu do bankovního systému fakticky závislého na sociálních
kreditech, přímého zatýkání těch, kteří jsou považováni za domácí nepřátele, a dokonce
pokusy zvrátit výsledky voleb. Všechny tyto neliberální kroky byly podniknuty
ve jménu obrany „demokracie“ - ačkoli „demokracií“ byl vždy míněn
„liberalismus“. Demokracie byla degradována na příležitostně přijatelnou formu
politického rozhodování, pokud její výsledky odpovídají liberalismu, a
liberálními elitami byla napadána jako „populismus“ (a tudíž nelegitimní), když
názory lidu byly opačné. Tato skutečnost je základem častých bizarních tvrzení,
že výsledky voleb představují ohrožení demokracie - např. v Itálii a Maďarsku.
J.D. Vance
vyzval k obnovení demokracie v Evropě. Poznamenal, že Spojené státy pomáhaly
Evropě svrhnout tyranie fašismu a komunismu ve dvacátém století, ale že dnes
největší hrozba tyranského vládnutí v Evropě přichází zevnitř samotného
evropského liberálního řádu. Lid Spojených států ve svých nedávných volbách
svrhl určitou formu liberální tyranie prostřednictvím silného mandátu z vůle
lidu. Vance řekl, že Spojené státy nyní již nebudou podporovat faktickou
tyranii liberalismu nad evropským lidem - že Evropané musí začít důvěřovat
dobrému úsudku vlastního lidu a umožnit větší rozkvět demokracie, i když to
znamená zúžení liberalismu v podobě pevných hranic, omezení moci EU a posílení
národních identit.
Pan
Vance v jistém smyslu prohlásil, že Spojené státy nabízejí pomoc při záchraně
Evropy před tyranií i v tomto novém století - nikoliv tím, že porazí ozbrojené
síly fašismu a komunismu, jako tomu bylo v minulém století, ale tím, že stáhnou
americkou podporu Evropě, která se řítí do podoby liberální tyranie, kterou si
sama vynutila. Viceprezident vyjádřil přesvědčení administrativy, že soběstačná
Evropa bude taková, která se vzdá utlačovatelského liberalismu ve prospěch
národního sebevědomí a posílení demokratického občanského života. Evropa v
podstatě napodobovala a dokonce byla objektem amerického liberálního
progresivismu, který následně vytvořil iluzorní a neudržitelnou formu liberální
hegemonie (podporovanou předchozími americkými administrativami);
prostřednictvím rozsáhlého stažení této podpory americká administrativa doufá,
že se v Evropě znovu objeví její nejhlubší hodnoty a historické ctnosti, včetně
víry v její obyčejné lidi.
Žádné komentáře:
Okomentovat