Varování, že ti, kdo se rozhodnou následovat Ježíše, to nebudou mít v tomto věku snadné, že svět jim bude odporovat, nenávidět je a škodit jim, prostupuje celým Novým zákonem. Vládce tohoto světa ví, že učedníci Ježíšovi „nejsou ze světa“, ač v něm žijí, nepatří mu už, nejsou jeho, srdcem náležejí věku budoucímu, v tom současném nejsou tak úplně doma, spíše jsou jako hosté a příchozí. A svět nenávidí, co není jeho.
Moji milovaní, povzbuzuje apoštol
Petr, nebuďte překvapeni výhní zkoušky, která vás zastihla, jako by se
s vámi dělo něco neobvyklého (1.Pt 4,12). Všichni, kdo chtějí zbožně žít
v Kristu Ježíši, budou pronásledováni, (2.Tim 3,12) suše konstatuje
apoštol Pavel. Apoštolové mnohými způsoby posilovali duše učedníků a vyzývali
je, aby setrvávali ve víře, neboť do Božího království musíme vejít skrze mnohá
soužení (Sk 14,21).
Sami apoštolové považovali za čest,
že mohli trpět pro Ježíšovo jméno, považovali za výsadu, že se mohli svému
Mistru připodobnit nejen v dobrém, v časech požehnání, ale i na cestě
kříže. Samotný Ježíš čelil opozici z různých stran po celý svůj život. Lze
se divit, že následujeme-li jej, procházíme čas od času také různým příkořím a
ústrky? Není naopak naše nynější situace na Západě, kdy se těšíme relativnímu
klidu, jakousi historickou anomálií a zázrakem?
Poučeni Písmem víme, že občasné
soužení je nevyhnutelnou součástí našeho pozemského putování. Nemůžeme se mu
vyhnout, chceme-li zůstat Pánu věrní, můžeme se však učit společně mu čelit a
společně jej snášet. Jak? Mějte zájem jeden o druhého, plačte s plačícími,
neste břemena jedni druhých, tak a podobně nabádají apoštolové své
následovníky. Pamatujte na vězně, jako byste byli uvězněni s nimi;
pamatujte na ty, kdo trpí, vždyť i vás může potkat podobné utrpení (Žid 13,3).
Červená středa
Jedním z projevů solidarity
s těmi, kdo trpí násilím pro svou víru, je iniciativa Červená středa.
Smyslem je veřejně si připomenout všechny, kdo jsou ve světě pronásledováni pro
své náboženské přesvědčení. První ročník proběhl v roce 2016 ve Velké
Británii, nápad se záhy rozšířil do dalších zemí, ČR se připojila v roce
2018. Každoročně jsou červeným světlem, připomínajícím krev mučedníků,
nasvěcovány modlitebny, kostely, synagogy i veřejné budovy, konají se
modlitební shromáždění i další podpůrné akce.
Pronásledování a mučednictví
provázejí křesťanství od počátku, od krvavých arén antického Říma. Poměry se
vyvíjely, střídaly se doby klidnější i časy náboženského násilí. Příčiny a
kontexty pronásledování bývaly různé, nelze je převést na jediný vzorec. Ohlédneme-li
se za 20. stoletím, které bývá nazýváno „stoletím mučedníků“, uvidíme
kolotoč násilí nejrůznějšího druhu: Pronásledování za druhé světové války,
snaha zničit náboženství při budování komunismu v SSSR a východní Evropě
či v asijských zemích v čele s Čínou, antiklerikalismus
v nově se utvářejících laických státech jako Mexiko nebo Španělsko,
v mnoha zemích těžkosti a předsudky vůči misijní práci. V některých
zemích Asie a Afriky byl útlak křesťanů jak reakcí na dědictví kolonialismu,
tak i součást náboženských a etnických konfliktů, zejména střetu
s islámem. Mnohdy jsou pohnutky pronásledovatelů zcela iracionální, jejich
motivem bývá nezřídka čirá nenávist…
V ne-západních společnostech, které
nejsou kultivovány křesťanským dědictvím, zejména v arabských zemích a
stále častěji i v islamizované Africe, vidíme nezřídka systematický útlak
a ponižování, ne-li přímo pronásledování, a to jak ze strany státní moci, tak i
různých extremistických skupin. V Číně, v Rusku a v řadě
post-sovětských republik a nově také ve středoamerických zemích „silné ruky“
vidíme zejména legislativní omezování náboženské svobody a omezení křesťanských
veřejných aktivit.
Stále častěji však vidíme narůstající
nepřátelství ke křesťanství, ke křesťanským hodnotám a symbolům a
k veřejně projevované víře i na Západě, který se dlouho pyšnil pověstí
svobodomyslné a tolerantní společnosti, ctící individuální svobodu svědomí.
Byla tato doba jen historickou anomálií, dočasnou odchylkou od normálu? Vrací
se nyní kyvadlo dějin zpět, opět k ostrakizaci a pronásledování Ježíšova
učení a jeho učedníků?
Čeho jsme dnes na Západě svědky?
Nelze nevidět, že v posledních
letech jsme ve většině Západního světa svědky narůstajícího nepřátelství a
netolerance vůči vyznávajícím křesťanům, a to ve dvou hlavních oblastech.
Jednak přibývá násilných incidentů a
případů společenského nepřátelství vůči křesťanům, včetně vyhrožování,
zastrašování, vandalismu, násilí a jiných forem cílené agrese, včetně útoků na
kostely a náboženské symboly. Agentura The Observatory on Intolerance
and Discrimination against Christians in Europe (OIDAC) v roce
2023 zdokumentovala 2 444 trestných činů z nenávisti vůči křesťanům,
které policie a občanská společnost zdokumentovaly ve 35 evropských zemích,
včetně 232 osobních útoků na křesťany, jako je obtěžování, vyhrožování a
fyzické násilí. Lze s velkou pravděpodobností předpokládat vyšší počet
skutečných případů, které však nejsou nijak hlášeny, třeba z obav před
odvetou, nebo z důvodu politické korektnosti zapadnou mezi běžné kriminální
činy. Zločiny proti křesťanům jsou totiž stále vnímány jako jakási ojedinělá
výjimka a není zvykem je systematicky sledovat.
Druhou oblastí jsou případy, které
zasahují do svobody náboženského vyznání křesťanů, včetně právních předpisů o
takzvaných „nenávistných projevech“, podle kterých byli někteří evropští občané
trestně stíháni za veřejné vyjadřování tradičního křesťanského učení, dále
případy omezování svobody svědomí a případy, kdy je porušováno právo rodičů na
výchovu vlastních dětí v souladu s přesvědčením rodičů.
Rodičovská práva jsou porušována,
pokud je křesťanským rodičům odepřena svoboda vychovávat své děti
v souladu s jejich morálními a náboženskými zásadami, nebo tehdy,
když je rodičům odepřeno právo odvolat své děti z výuky, která je v rozporu
s pravidly jejich svědomí a náboženským nebo morálním přesvědčením (což
může nastat, jakmile škola přechází od vzdělávání k výchově, ve které
patří primát právě rodině). Neférově formulované zákony o ochraně osobních
údajů a ochraně soukromí mohou vést ke kriminalizaci rodičů, kazatelů či
učitelů, kteří vyjádří nesouhlasné názory na způsob výchovy dětí a mládeže,
především v tématech kolem LGBTIQ, nebo kteří odrazují děti od toho, aby
se účastnily transgenderové terapie.
Jednou z nových forem státní
regulace tradičních svobod jsou tzv. „nárazníkové zóny“ zřizované kolem
potratových klinik v mnoha západoevropských městech. V těchto zónách
je zavedeno omezení svobody projevu, zdůvodňované ochranou práv klientek těchto
zařízení. Opatření má vytlačit z okolí klinik pro-life aktivisty, vede
však k tomu, že v Evropě již máme celou řadu případů, kdy křesťané
byli zatčeni, stíháni a souzeni, neboť byli „přistiženi“, že se v tomto
zakázaném prostoru třeba tiše modlí…
Kromě toho, pokusy o odstranění
výhrady svědomí z právních ustanovení v oblasti zdravotnictví staví
křesťany, kteří se z důvodů svědomí odmítají účastnit kontroverzních
praktik, do obtížné situace a činí je v řadě případů profesně zranitelnými.
Vypadá to, že se nám naše dosavadní
jistota – „nám se to nemůže stát, neboť žijeme v právním státě“ –
rozpouští před očima. Radikální liberalismus dosáhl v rámci svého tažení
za všestranné osvobození lidského individua cíle a začíná patologicky
pohlcovat sám sebe. Jak na to reagovat a jak tomu čelit, to je otázka více než
příhodná, avšak ponechejme si ji na samostatnou úvahu…
Co dělat tváří v tvář
pronásledování?
Dovolávat se práva. Máme-li možnost využít právního řádu
ve prospěch svůj či pronásledovaných bratří, využijme toho bez rozpaků. Podobně
jako apoštol Pavel ve správnou chvíli využil práv, vyplývajících z jeho
římského občanství: Jsem římský občan, nemáte právo se mnou takto zacházet (Sk
22. kap)!
Pomáhat, podporovat, projevovat
solidaritu, poskytovat pomoc. Všestranně i zcela prakticky podporovat ty, kdo jsou
v nouzi, a jejich okolí, dávat najevo, že nejsou sami. Zapojme se do
projektů, které podporují pronásledované, vždyť i nás může potkat podobné
utrpení!
Snažit se o zviditelnění a publicitu,
aby se o případech nespravedlnosti vědělo. Veřejná pozornost může zmírnit
krutost trestů, zájem světa může ovlivnit rozhodování mocných. Nenechme
zapadnout ani jediný případ nespravedlnosti, apelujme na mocné tohoto světa,
pišme jim! Trpícím bývá povzbuzením, že se o jejich cause ví, že nejsou zapomenuti.
Může přijít chvíle, kdy to budeme sami potřebovat. Připojme se k Červené
středě!
Modlit se a přimlouvat se. Ač poslední v mém seznamu,
nikoliv nejmenší v moci. Stejně jako ve všem ostatním: Modlitba by měla
být naší první reakcí, nikoliv poslední záchranou. Učiňme modlitbu za
pronásledované bratry a sestry součástí svého modlitebního života. „Proto vždy
bděte a modlete se, abyste byli hodni uniknout všemu, co přijde, a mohli
stanout před Synem člověka.“ (Lk 21,36)
Za co se modlit?
Za pronásledované. Aby obstáli, vydrželi, zůstali věrní.
Za odvahu dělat to, co je správné (Sk 4,29). Ať jsou prostí jako holubice a
opatrní jako hadi.
Za jejich rodiny a blízké. Víme z dob komunismu, že ohled
na rodinu dokázal lámat páteř i těm nejodvážnějším. Kéž jsou rodiny a blízcí
pronásledovaných pro ně pomocí a oporou, nikoliv osidlem.
Za ty, kdo mají v rukou
moc. Ať na ně
padne Boží bázeň, ať užijí svou moc k nastolení spravedlnosti a práva.
Za pronásledovatele. Ať se otevřou jejich oči. Řím byl
získán krví mučedníků…
Zdroje informací:
HLAS MUČEDNÍKŮ: https://www.hlas-mucedniku.cz/
Křesťanská mezinárodní
solidarita: https://www.csi-cr.cz/
RELEASE INTERNATIONAL: https://releaseinternational.org/
International Day Of Prayer: https://idop.org/web/
OIDAC EUROPE: https://www.intoleranceagainstchristians.eu/
Žádné komentáře:
Okomentovat