Douglas Wilson / Stručný sexuální katechismus

Na webu Douga Wilsona, poněkud sršatého teologa a originálního publicisty (který nazývá sám sebe "Chestertonian calvinist"), jsem nalezl jeho „Brief Sexual Catechism“ – a pro obveselení i zamyšlení jsme jej převedl do češtiny.

G. K. Chesterton / Obyčejný člověk

Opět jeden G.K.CH. - skoro sto let staré, ale aktuálnější, trefnější a zábavnější, než naprostá většina toho, co si dnes koupíte v trafice...

Moje východní inspirace III.

Dnešním pokračováním letní přemítání o Orientu a konci časů ukončíme a vrátíme se zpět do Evropy. Tentokrát oklikou přes Rusko, neboť i ono – a jeho myslitelé – může být v mnohém pro nás inspirací.

Dostala se mi již před časem do rukou útlá kniha ruského filosofa Vladimíra Solovjova (1853 – 1900), která kromě několika esejů “o válce, pokroku a konci světových dějin“ obsahuje i známou „Legendu o Antikristu“. Jsem v mnoha ohledech člověkem naší doby, synem svých otců, rodem Čech a vyznáním (řekněme) evangelík, a proto ve mně pomyšlení na Rusko (a jeho dějiny a jeho současnost) příliš inspirací nevzbuzovalo. Co směrodatného pro dnešek by mohl napsat pravoslavný (!) ruský (!!) filosof koncem 19. století (!!!)? Avšak ouha, byl jsem usvědčen! Ne vše, co je staré, musí být nutně zastaralé, stejně tak ne vše, co je “z Východu”, ba dokonce z Ruska, musí být bezcenné.

Text o Antikristu, sepsaný v podobě vyprávěné legendy, lze považovat za jakýsi komentář k biblické knize Zjevení, autor sám si nenárokuje prorocké ambice, říká, že je to transpozice, domýšlení, aktualizace biblického textu.  Dnes bychom možná řekli „theology-fiction“. Avšak protože je napsaná mužem hlubokého vhledu, zbožné duše a pronikavé mysli, jsou mnohé postřehy ve své výstižnosti a aktuálnosti doslova dechberoucí!

Co chce "Blok proti islámu"?

„Skutečným vítězstvím není zákaz islámu, vítězstvím bude, až islám opustí samotní muslimové, a toho lze dosáhnout jen společenským znemožněním té ideologie, tím, že bude nepřijatelná pro muslimskou mladou generaci a tomu pomůže, vedle nulové tolerance islámských projevů ve společnosti, jen obroda či renesance společnosti naší – aby byla atraktivní nejen pro nás, ale i pro muslimy.“

Moje východní inspirace II.

Tentokrát musím začít poměrně velikou oklikou, než se dostaneme k Orientu. Zdá se, že pokud jde o zrod našeho světa, pak (při troše zjednodušení) se povětšinou shodneme, že svět a vše, co je v něm, se kdysi, na počátku, vynořil z nebytí a v průběhu tak či onak řízeného a strukturovaného procesu byl zformován do podoby, jakou známe dnes. Ano, lišíme se v názoru, zda a do jaké míry byl vznik světa a nás samých „designován“ a řízen vnější silou, a jaká je případně povaha této síly, nicméně souhlasíme, že svět je reálný, skutečně existuje a měl svůj počátek v čase. Toto lineární chápání času není úplnou samozřejmostí. Naší civilizaci je odkázala biblická tradice, na kterou navazuje křesťanství i židovství (a také islám, který můžeme chápat jako svého druhu křesťanskou herezi, jež na biblické kořeny navazuje a současně se vůči nim vymezuje).