Mikšova obrana (nejen) ženských tvarů

Kniha přináší upravené a rozšířené texty, které byly v posledních letech publikovány na stránkách revue KONTEXTY, jíž je Mikš šéfredaktorem. Čtivá a intelektuálně provokativní kniha je o autorech, které má Mikš rád a kteří jej inspirují, i o problémech, jež pokládá za důležité a o kterých se podle něj nemluví. A hned nato přiznává inspiraci sbírkou chval a obran, kterou na obhajobu přirozeného světa věcí obyčejných, prostých, banálních, přesto pro skutečný život, hodný toho jména, nepostradatelných, sepsal svého času Gilbert K. Chesterton. Ten se Mikšovi stává nejen inspirátorem, ale i jakýmsi průvodcem, ba rádcem. Druhým z inspirátorů a svého druhu průvodců je autorovi Pavel Švanda, spisovatel, novinář a kritik, který stejně jako Chesterton straní zdravému rozumu, normálnosti, uměřenosti. 

Bohuslav Reynek / Štěstí

Nejtvrdší si hledám štěstí,

štěstí uprostřed bolestí

jako démant v prstenu;

jako duše v rakvi ze skla,

jež by úsvitem se leskla

zemřelému na čele.

Štěstí jako pramen vody,

záhadné a chladné hody

plachých tvorů ve hvozdech.

Štěstí, a ne opojení,

jako hluboký chléb denní

z pšenice neb ze žita.

Jehož nezoškliví zrádci,

do něhož se láska ztrácí

jako zrno v dobrou zem;

plné úrody a tíže,

jako Ježíš, jehož z Kříže

sňali v lůno Marii.

Jak se staví dnešní politická moc k rodině?

Možná vás to překvapí, ale vymezení rodiny v našich zákonech není vůbec špatné. Podle nového občanského zákoníku (2014) požívá rodina, rodičovství i mateřství zvláštní ochrany, hlavním účelem manželství je pak založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc. Také podle Národní koncepce rodinné politiky (schválené vládou v říjnu 2005, která je dosud platná, přestože se MPSV tváří, že neexistuje) je rodinou takové soužití, které zahrnuje minimálně dvougenerační soužití dětí a rodičů, má trvalý charakter a vykazuje pevné vazby mezigenerační a vnitrogenerační solidarity. Čili, světe div se: rodinu stále ještě tvoří rodiče s dětmi! Problém tedy není v tom, že by zákony rodinu nechránily, problém tkví v interpretační svévoli, kdy se různé politické síly na základě svých ideových preferencí pokoušejí zákony vykládat po svém a vidět v nich to, co sami chtějí.

Nejnovější Sorosovo tango

„Jeho jméno je nejjasnějším příkladem člověka, který podporuje vše, co oslabuje národní státy a mění tradiční evropský životní styl“, prohlásil na Sorosovu adresu maďarský premiér Viktor Orbán.

George Soros patří k velmi kreativním filantropům. Síť organizací přímo nebo skrz další neziskové subjekty reprezentuje sílu, která je daleko mocnější než mnohé národní státy. Sorosova nadace Open Society prostřednictvím grantů systematicky infiltruje university a celý neziskový sektor a tím multiplikuje a anonymizuje jeho sílu. Prostřednictvím stipendií, která podchycují mladé talentované lidi, a grantů jsou ovlivňovány universitní vzdělávací okruhy, vydávané publikace či pořádané konference. Prestižní mezinárodní ceny zajišťují účinnou propagaci těch „správných“ výzkumů a hodnot. Celá takto formovaná elita při vstupu do státního aparátu následně spontánně využívá ohromné zdroje národních států k cílům, které jí byly nenápadně vštípeny: multikulturalismus a podpora imigrace, sexuální a reprodukční práva, destrukce přirozené rodiny, gender-mainstreaming, globální oteplování…

Víte, že MPSV připravuje novou koncepci rodinné politiky?

Víte, že ministerstvo práce a sociálních věcí zcela za zády veřejnosti a bez jakékoliv veřejné debaty připravuje novou koncepci rodinné politiky? Jejich zcela revoluční a ničím nepodložená definice rodiny říká, že „rodinu v dnešním světě tvoří jednotlivci a páry s dětmi (biologickými a osvojenými) či bez nich (neplodné či vědomě bezdětné), manželské, registrované, nesezdané, pěstounské i tzv. seskládané, často vícegenerační, a vždy nehledě na jejich pohlaví“. Tato definice je v příkrém rozporu se zakotvením rodiny v novém občanském zákoníku i v judikatuře Ústavního soudu. Vždyť takto by za rodinu mohl být považován třeba i jednotlivec!
Není na čase říct paní ministryni Marksové: dost!?