Nejsme to my, kdo přepisuje morálku

„Mnoho kultur v dějinách zaniklo pro morální degeneraci. Ale aby se morální degenerace politicky a kulturně vynucovala, to je něčím naprosto novým,“ píše německá socioložka Gabriela Kuby ve své knize Globální sexuální revoluce.

Křesťanskou kulturu nedokázali v minulosti vymýtit ani mocichtiví a násilničtí panovníci, ani války a revoluce, ani zkorumpovaní církevní představitelé, ani ateistický teror 20. století. Dnes jsme však svědky útoku, který sahá hlouběji.

„Dnes se útočí na nejvnitřnější morální strukturu člověka, která jej činí schopným žít ve svobodě,“ pokračuje Kuby. Bitevním polem tohoto zápasu je antropologie, tedy tázání se: kdo je vlastně člověk? Jaký je cíl jeho života? Kdy tento život začíná a kdy končí? A co z toho plyne pro společnost a pro stát? Na těchto otázkách, na odpovědích na ně, totiž závisí mnohé. Také to, zda se podaří obhájit a udržet svobodu, svobodu slova a svědomí, ano i politickou svobodu.  

Středobodem tohoto útoku na tradiční, křesťanský obraz člověka se stala lidská sexualita a etické normy, které ji od pradávna vymezují a chrání. Tento spor o člověka se nevede jen kdesi ve světě abstraktních idejí, má konkrétní dopady, které se dnes týkají každého z nás. Nelze je přehlédnout. Jde o proces, který ničí základy společnosti, ba i samotné předpoklady, které vytvořily evropskou kulturu – kulturu, která přes své mnohé nedostatky zůstává stále modelem úspěšnosti pro celý svět. Je to boj morální, intelektuální, kulturní, civilizační. A je to spor také politický, neboť levice jej vtáhla do politiky.
Myslím, že většina nás konzervativců nemá pražádné osobní zalíbení v tématech, jako je potrat či eutanazie, rozklad rodiny, antikoncepce či homosexualita. Přesto o nich čas od času přemýšlíme, hovoříme či píšeme, a někdy dost obsáhle. A je tomu tak i v tomto aktuálním čísle KONZERVATIVNÍCH LISTŮ.

Nejsou to však témata, která bychom si my sami zvolili! Nejsme to my konzervativci, kdo přichází s návrhy na „přepsání“, předefinování, tradičních morálních norem, založených na poznání lidské přirozenosti. My se jen pokoušíme v tom všem vyznat a nalézt pravdu. Čas od času se tomu nelze vyhnout. Stojíme totiž uprostřed civilizačního zápasu, který dosud není rozhodnut, a na jehož výsledku záleží…

Více naleznete v následujících odkazech:

Roman Joch: Noví cenzoři přicházejí

Jan Kubalčík: Svět pevností, které mají být napadeny
Jan Kubalčík: Konec jednoho argumentu