Žádné dotace nestátním školám aneb prázdninové (ne)žertování ministerstva školství

Ministerstvo školství předložilo počátkem července návrh, kterým chce odejmout nestátním (tedy církevním a soukromým) školám neinvestiční dotace na provoz, a to již od příštího školního roku, tedy od 1. září 2015. Jedná se o vážný zásah do rozpočtů těchto škol (může jít až o 10 - 30%), který může mít pro mnohé z nich likvidační důsledky.

O co se tady vlastně jedná a proč ministrovo řeší tak zásadní otázky tak nepochopitelně, bez rozmyslu a řádné debaty? Podle ministerstva školství je cílem sjednocení podmínek pro všechny typy škol. Jaká je skutečnost?

Když nepřehlednou situaci zjednodušíme, probíhá u nás financování školství dvěma základními kanály. Stát prostřednictvím rozpočtu MŠMTV poskytuje všem řádně registrovaným školám a školských zařízením tzv. „příspěvek na žáka“, který ovšem není pro všechny stejný. Zatímco školy církevní jej zatím dostávají ve stejné výši jako školy státní (přesněji řečeno: školy, zřizované obcemi a kraji), školy soukromé jej dostávají jen ve výši 60 – 90 % tohoto státního normativu.

Druhým kanálem je příspěvek od zřizovatele školy. Ovšem v případě veřejných zřizovatelů, tedy obcí a krajů, mají tyto finance opět stejný zdroj, tedy státní rozpočet, financovaný daněmi poplatníků, mimo jiné i rodičů školních dětí – i těch, které „státní“ školu nenavštěvují. Školy církevní a soukromé, jejichž zřizovateli jsou nestátní subjekty, například církve, obecně prospěšné společnosti nebo spolky, které jsou ze zákona povinny zajistit stejný standard vzdělávání, však na stejný objem veřejných prostředků nedosáhnou ani dnes! Žák soukromé školy „získá“ pro svou školu o 37% méně financí z veřejných zdrojů, než žák školy státní. Jinými slovy: žák soukromé školy je pro stát o 37% „levnější“, než žák školy státní. Proč tedy ministerstvo hovoří o nastavování stejných podmínek? Vždyť pravý opak je pravdou!

Církevní školy dosud nějaké finance na provoz dostávaly, a to přímo od ministerstva, neb stát, vědom si dobře nevolnického postavení církví v situaci, kdy restituce „znárodněných“ majetků byly v nedohlednu, stále na svých bedrech táhnul starost „o materiální zabezpečení církví“ – včetně církevních škol. (Tato situace se restitucemi mění, to je pravda, a zřejmě tedy právem nastane chvíle, aby se o financování církevního školství debatovalo. Myslím však, že by to nemělo být během jediného týdne o prázdninách, navíc v situaci, kdy někteří vládní politici dávají najevo, že restituce je cosi, s čím se nesmířili a smířit nehodlají…Těžko se v takové situaci ubránit myšlenkám na účelovost či jistou „nátlakovost“ takové náhle se vynořivší „reformy“).

Školy soukromé také něco málo na provoz dostávaly, například skrytě v tom nepřehledném balíku „příspěvků na žáka“ (který byl ovšem i tak značně menší, než balík pro školy „státní“), či v podobě občasných mimořádných dotací. Jakékoliv další prostředky, a to zejména investiční, pak byly a jsou plně povinností zřizovatelů. Získat je lze jak ze školného, kterýžto zdroj, nehodlá-li škola elitně vzdělávat děti milionářů, rozhodně není bezedný, a pak z fundraisingu či různých dotačních projektů.

"U některých soukromých škol jsou to často neziskové organizace, které je provozují," uvedl po jednání vlády vicepremier Bělobrádek, který jako předseda KDU-ČSL s takto předloženým návrhem změn nesouhlasí. Pokud ministerstvo argumentuje, že pro soukromé zřizovatele je provozování škol byznys a mají tedy dostatek zdrojů na dotování provozu, z jakých podkladů přitom vychází?

Nyní tedy hodlá ministerstvo nestátní školy od jakýchkoliv „dotací na provoz“ zcela odříznout a ponechat financování provozu školy zcela na zřizovatelích. Ptejme se: je to správné? Je to promyšlené? A jaké to může mít důsledky? Jsme – jako společnost – připraveni a ochotni tyto případné důsledky skutečně nést?

Nastala by tak situace, kdy – jak prohlašuje Sdružení soukromých škol Čech, Moravy a Slezska – by „občan byl ekonomicky trestán za to, že svobodnou volbou dle Ústavy si vybral jinou vzdělávací cestu, než nabízí obecní či krajská škola. Dochází k formě dvojího „zdanění“, kdy občan místo státu by platil provoz školy. To pokládáme za neústavní postup a tento návrh jej prohlubuje do neúnosné míry.“

Ústava a Listina základních práv a svobod ČR shodně s řadou mezinárodních smluv konstatuje, že každý občan ČR má právo na bezplatné základní a střední vzdělání. Ve všech činech týkajících se dítěte, ať už ze strany veřejných či soukromých institucí, je zájem dítěte na předním místě. Školský zákon pak výslovně uvádí, že "Vzdělávání je veřejnou službou hrazenou z veřejných zdrojů. Právní formu školy stanoví zákon s přihlédnutím k různému právnímu postavení zřizovatelů, aby podmínky pro činnost škol různých škol byly srovnatelné, pokud zajišťují obdobné vzdělávání." Je-li školní vzdělání je veřejnou službou hrazenou z veřejných zdrojů, pak taková situace neexistuje dnes a nenastoluje ji ani připravovaná novela!

Uvědomuje si ministerstvo dostatečně, že takto neuváženým experimentováním, jehož důsledkem může být úpadek či zánik až mnoha desítek fungujících škol, mohou být nejvíce poškozeny děti a jejich rodiče? Nebo je snad opravdu likvidace nestátního školství nevysloveným cílem záměru, jak se obávají především představitelé soukromých škol?

Zohlednilo ministerstvo skutečnost, že řada církevních i soukromých škol a zařízení jsou instituce, věnující se tělesně, mentálně či sociálně znevýhodněným dětem a studentům, či naopak instituce, které doplňují síť škol specializovanými či alternativní vzdělávací projekty, které stát sám není schopen zabezpečit? "Tyto organizace nahrazují síť, kterou stát neumí zajistit. Navíc jsou ještě levnější," uvedl vicepremiér, který současně volá po důkladné analýze financování těchto škol. Existuje taková analýza? 

Rovněž načasování tohoto záměru zrovna na období školních prázdnin vzbuzuje pochybnosti. Jaký závažný důvod mělo ministerstvo důvod ke zkrácení připomínkového řízení z řádných tří týdnů na pouhých pět (!) dní a pro udělení výjimky z provedení předepsané procedury RIA (tedy „Regulatory Impact Assessment“, neboli hodnocení očekávaných dopadů navrhovaných úprav)? Tento navrhovaný zásadní zásah do financování podstatné části školství nevyžaduje podle názoru pana ministra řádnou veřejnou debatu a relevantní vyhodnocení možných dopadů?

Ano, financování českého školství již dlouho zraje k reformě. Debatujme o ní! Chtěl-li tedy pan ministr svým unáhleným návrhem vydat signál k úvahám tímto směrem a zároveň vzbudit emoce, které by mu zajistily veřejnou pozornost, budiž. Považujme tento výstřel naslepo za první, byť poněkud nešťastný krok…Ničím víc totiž tento prázdninový žertík být nemůže...