Svou bolest z nemožnosti mít vlastní dítě vložila Frances Chestertonová do textu básně, která se záhy stala oblíbenou vánoční koledou. Nezní však v ní jen bolest a nenaplněná touha, ale také - a to možná především - naděje a láska, které je Betlémské dítě vtělením. Vždyť do Betléma není odnikud příliš daleko...
How far is it to Bethlehem?
Not very far.
Shall we find the stable-room
Lit by a star?
Can we see the little Child?
Is He within?
If we lift the wooden latch,
May we go in?
May we stroke the creatures there
Ox, ass, or sheep?
May we peep like them and see
Jesus asleep?
If we touch His tiny hand,
Will He awake?
Will He know we've come so far
Just for His sake?
Great kings have precious gifts,
And we have naught;
Little smiles and little tears
Are all we brought.
For all weary children
Mary must weep;
Here, on His bed of straw,
Sleep, children, sleep.
God, in His mother's arms,
Babes in the byre,
Sleep, as they sleep who find
Their heart's desire.
Jak daleko je do Betléma?
Ne zas tak moc.
Najdem i my tu stáj,
kde hvězda ozařuje noc?
Smíme zahlédnout Děťátko?
Spinká uvnitř?
Tiše zvedáme petlici,
můžem dovnitř?
Vůl, oslík, ovečky!
Kožíšky hladíme.
Však Ježíše spícího,
zda-li tam uzříme?
Smím se dotknout jeho ruky?
Neprobudím jej?
Bude vědět, že jsme přišli,
z dálky jen pro něj?
Králové předali vzácné dary,
my jdem s prázdnou,
úsměv a slzy tiché, vše,
co máme s sebou.
Pro všechny své děti znavené,
dnes Maria naříká.
Spi, děťátko milé, spi, hle,
tvá ze slámy postýlka.
Bůh, mámě v náručí, spí.
Dítě v jeslích.
Dítě v jeslích.
Jak ti, kdož nalezli,
Žádné komentáře:
Okomentovat