Žena, která byla Chesterton

„Za každým velkým mužem je velká žena“, říkává se. Za Gilbertem Chestertonem, který byl obrem nejen svým geniem a osobností, ale i svou tělesnou konstitucí, by drobná Frances nebyla vůbec vidět, přesto byl její vliv v jeho životě nepřehlédnutelný…

Mladý Gilbert se zajímal o křesťanství, ale neznal nikoho, kdo by jím skutečně žil. Až potkal svou budoucí ženu Frances. Frances četla Bibli, vyučovala děti v nedělní škole a věrně se účastnila nedělních bohoslužeb. Také navštěvovala nemocné, starala se o seniory, sloužila chudým v sousedství – ona nejen plnila jakési křesťanské povinnosti, ona křesťanství skutečně žila. To mladého žurnalistu přitahovalo. A Frances byla mimo to vzdělaná mladá dáma, se zájmem o literaturu a poesii, která sama také psala.

Gilbert se s ní setkal v roce 1895, když na pozvání svého přítele navštívil vyhlášený debatní klub v bohémské čtvrti Londýna. 

Vzali se v roce 1901, po pěti letech známosti. Frances se záhy stala Gilbertovou sekretářkou, či spíše – v dnešní terminologii – jeho „managerkou“. Především ale obdivovatelkou a oddanou fanynkou. Co Gilbert jednoho den prohlásil, to Frances druhého dne říkala sama – ovšem ne že by slepě opakovala, co řekl její muž. Dobře si věc promyslela a přijala ji za svou, protože mu dala za pravdu.  

Chestertonovi nikdy nemohli mít vlastní děti, přesto se jejich dům dětmi hemžil. Stávalo se, že se u nich sešlo až 25 všemožných synovců a neteří.  

Když se Gilbert poprvé setkal s Frances, právě procházel temnou kapitolou svého života. Z dětství si odnesl unitářskou výchovu a právě se potácel ve spiritistickém období, které jej však hluboce neuspokojovalo a tápal proto životem bez jakéhokoliv pevného základu. Držel se jakési neurčité naděje, že existuje jakýsi Bůh, ale o mnoho víc neměl. V té době potkal Frances. Ona jej uvedla do duchovního světa křesťanství, otevřela mu oči pro realitu Boží trojjedinosti a především, ukázala mu na osobu Ježíše Krista. 

Později, když už jako křesťan, Chesterton hodnotil tuto etapu života, popsal vliv, který na něj Francs tehdy měla, v epické básni The Ballad of the White Horse: „Tyto verše přináším tobě, která jsi mi přinesla Kříž.“

Po několika letech manželství Frances sama procházela krizí víry, když její bratr spáchal sebevraždu. Ve svém zmatku a zármutku se rozhodla vyhledat spiritistické medium s žádostí o radu. 

Gilbert jí tehdy věnoval báseň, v níž popisoval své zklamání nad její volbou a připomínal jí duchovní sílu, s kterou kdysi stála u jeho konverze. Frances se tehdy na poslední chvíli vzpamatovala, činila pokání a pokušení tohoto druhu již nikdy nepropadla.

Tyto zákruty, kterými prošli, snad mohou náležitě ilustrovat podstatu jejich manželství: France pomohla Gilbertovi z deprese a duševní nemoci, aby vzápětí on stál po boku Frances v zápasu podobného druhu. Byli to dva lidé, kteří se milovali a jeden druhého velmi potřebovali. Stáli si po boku ve svých zápasech. Po celý život psali jeden druhému milostné verše. Modlili se společně a také jeden za druhého, častokrát se přitom drželi za ruce. To byl klíč k jejich vztahu: jejich sdílená víra. To byla síla, která jim pomohla prožít společně 35 let života, než Gilbert v roce 1936 zemřel. Tato podivuhodná žena, Frances Chestertonová, stála Gilbertovi po celý život věrně po boku a byla ve všech směrech pomocí jemu rovnou. Bez její podpory, povzbuzení a modliteb by se nestal tím, kým byl a koho v něm dodnes obdivujeme.