Oči celého světa se toužebně upínají k očkovací vakcíně, která má zastavit globální pandemii COVIDU19. Je testováno hned několik vakcín, výsledky vypadají velmi slibně, připravují se očkovací schémata, plánují se nákupy. Všichni doufají, že to bude už brzy a že vakcína přinese skutečnou změnu a zachrání lidské životy! Kdo by se netěšil, kdo by nevyhlížel vysvobození po celých týdnech a měsících lockdownů, uzávěr, zákazů a omezení…
V této
situaci se na portále americké The Gospel
Coalition objevil text Christophera Ashe, známého kazatele a autora řady
knih, nazvaný „Tři nebezpečí úspěšné
vakcíny“. Co je to za konspirační nesmysl, řeknete si možná, kdy by mohl
biblicky zpochybňovat kladný přínos očkovací vakcíny, slibující ukončit ty
měsíce zoufalství?
Dovolte,
abych v tom udělal jasněji: Christopher Ash celým srdcem doufá
v úspěch vakcíny, přeje si, aby skutečně pomohla zachraňovat lidské životy,
což považuje za žádoucí a správné. Nicméně, uvědomuje si, že vakcína, stejně
jako jakákoliv jiná lidská aktivita, není bez úskalí, bez možných nebezpečí.
Nabízí tři úvahy, které skutečně stojí za zamyšlení. Možná to zní kacířsky, ale
takový už je úděl těch, co se domnívají přinášet slovo Hospodinovo.
(1)
Především, možná jsme ještě Bohu nedovolili, aby nás jeho ruka –
prostřednictvím pandemické krize – přivedla ke skutečnému pokání. Jinými slovy,
Christopher se obává, že příliš rychlý nástup očkovací vakcíny nám může umožnit
vyváznout z tohoto Božího testu (či soudu?) příliš rychle, příliš lacino.
„V
mé zemi,“ píše Christopher o Spojených státech, „vidím jen velmi malé náznaky,
že by COVID-19 pohnul společnost k Boží bázni, a v církvi to není o
mnoho lepší. A nejhorší ze všeho je, že toho velmi málo vidím i ve vlastním
samopravedlivém srdci. Když to píšu, říkám si: Christophere, každý den musíš činit pokání ze svých hříchů a utíkat se
ke Kristu o milost. Avšak mou první reakcí je až příliš často – a říkám to
ke své hanbě – reptání, kritika, sebelítost, obviňování vlády a politiků. Kéž
se Bůh slituje a pohne mnou a pohne našimi církvemi a pohne našimi národy k
hlubokému a širokému pokání...“
(2)
Druhá Christopherova obava hovoří o tom, že rychlý úspěch vakcíny zcela
nepochybně přiživí lidskou pýchu a samolibost, pocit, že opět – a zaslouženě –
zvítězil lidský genius. Copak to neznáme, copak to neslyšíme všude kolem sebe?
„Jak mimořádně nadaní, talentovaní a
chytří jsou vědci ve farmaceutickém průmyslu! Dovednost,
vynalézavost, tvrdá práce, vytrvalost a vědecká excelence těch, kteří vyvinuli
vakcínu, je důvodem k úžasu a vděčnosti! Je mimořádné sledovat celý ten
proces, jak pracují s takovou rychlostí a obětavostí…“
Přitom
každý ždibec dovedností, každá unce invence a energie, každý závan moudrosti a
poznání, jež mají ti, kdo pracují na vakcíně – či na čemkoliv jiném, co kdy
lidstvu bylo ku prospěchu – pochází výhradně od jejich Stvořitele a je jeho
darem! „Máš něco, co bys nebyl dostal..?“ (srov. 1 Kor 4,7). Bude vděčnost za
rychlý objev vakcíny náležet Bohu, nebo ji slízne lidská pýcha a samolibost?
(3)
Třetí obava se týká falešného pocitu bezpečí, který nám úspěšná vakcína může
poskytnout. Už se na to všichni těšíme, ne? Na to, až se zase vrátíme k
„normálu“? Jistě, ne vše asi bude úplně stejné – asi se už nezbavíme tolik té
práce z domova, obchodní a úřední čtvrti měst se možná změní, budeme víc
platit kartou a kupovat on-line. Ale v zásadě, život poběží jako dříve,
díky očkování budeme zase v bezpečí, no ne?
„Jaký nebezpečný
nesmysl! Samozřejmě nebudeme v bezpečí. Připomíná mi to obraz zvířete, jehož
smrtelná rána byla uzdravena, a všichni se divili (Zjevení 13: 3); a přesto to
bylo stále zvíře, pořád pod Božím soudem.“
Možná
budeme po nějaký čas v bezpečí před jedním virem (pokud nezmutuje), ale Bůh má
ve své moci podivuhodné a neznámé věci, aby jimi vykonal svůj soud nad hříšným
lidstvem, pokud se tak rozhodne.
Pokud
bude objevena úspěšná vakcína, buďme Bohu vděčni a berme to jako projev jeho
milosrdenství, ale nemysleme si, že máme provždy vystaráno a budeme osvobozeni
od jeho soudů. Jedině Kristova smrt a vzkříšení mohou přinést úžasné ujištění,
že „není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši“ (Ř 8,1).
„Doufám tedy, že projekt očkování bude
úspěšný“,
končí Christopher Ash svůj článek. „Opravdu,
skutečně. Přesto však se chci modlit, aby nás
Boží laskavost vedla k novému pokání, aby nás jeho dary podnítily k vděčnosti a
aby nám dočasná pomoc a úleva nezabránila v útěku do Kristovy náruče před Božím
hněvem a soudem…“
Žádné komentáře:
Okomentovat