Co se tedy z tragického příběhu posledního správce Gondoru můžeme přiučit?
Konzervativci nikdy nemohou uvěřit, že Západ je definitivně ztracen. Věříme v Dobro, Pravdu a Krásu a v konečné vítězství dobra nad zlem. Zoufání nepřichází v úvahu! V příběhu o Pánu prstenů pán Denethor, správce Gondoru, propadne zoufalství a ukončí tragicky svůj život. My bychom měli naopak obdivovat hrdinství obyčejných gondorských vojáků a odhodlání Kristovského čaroděje Gandalfa, jejichž činy kontrastují se zoufalým koncem Denethorova života.
Nechtějme do všeho vidět
Gondor byl největší říší lidí ve Třetím věku Středozemě. Když během války o Prsten dorazily hordy Sauronových skřetů k Minas Tirith, hlavnímu městu Gondoru, Denethor uvěřil, že jeho porážka je nevyhnutelná a ztratil veškerou naději.
Ve filmovém zpracování Petera Jacksona (Návrat krále) byla inspirací pro návrh Minas Tirith pevnost Mont Saint-Michel v severní Francii. Sám Tolkien při popisu Minas Tirith píše: „Minas Tirith byla totiž postavena tak, že měla sedm úrovní, každá z nich byla zahloubena do skály a kolem každé byla postavena zeď a v každé zdi byla brána.“ Cesty se vinuly k citadele na jejím vrcholu. Samotné město bylo pouhým střípkem lidské velikosti, která kdysi ve Středozemi existovala. Jeho velkolepost ztělesňovala dobu, kterou Třetí věk neznal, cosi, co mělo blíže k pověstem než k historii. Jakkoli bylo město majestátně vytesané do úbočí hor, krásné a vzbuzující úctu, stín Mordoru sílil a rasa lidí slábla.
Denethorův pád začal, když tajně použil palantír (vidoucí kámen), aby prozkoumal Sauronovu narůstající sílu. Představte si palantír jako křišťálovou kouli: předmět, jež slouží k předvídání budoucnosti. Sauron ovládal palantíry a roznítil tak oheň zoufalství v Denethorově srdci, který postupně sílil a spaloval veškerou naději. Síla Mordoru předčila sílu Gondoru – alespoň tak to Denethor vnímal. Sauron zastřel a zamlčel konkrétní detaily budoucího vývoje, dal Denethorovi zahlédnout jenom něco, a tak jej oklamal. To je zároveň přátelská konzervativní připomínka pro nás, abychom budoucnost svěřili do Božích rukou a vložili svou důvěru v jeho dobrý plán. Nechtějme se do všeho plést a do všeho vidět, jinak riskujeme, že se zamícháme do věcí, kterým rozumět nemáme a vystavíte se tak silám, které se vymykají naší kontrole.
Ve filmu je scéna, kdy Denethor uzří z hradeb nepřátelská vojska pochodující k Minas Tirith a vykřikne na gondorské vojáky: „Opusťte své pozice! Utíkejte, zachraňte si život!“ Tehdy jej Gandalf srazil a sám se chopil řízení obrany města.
Gondorští vojáci byli očividně v menšině, přesto zůstali na pozicích. Bitva o Minas Tirth propukla a Gandalf volá: „Pošlete ty odporné bestie do propasti!“. Tehdy se Denethor probral a pološílený se rozhodl završit své zoufalství zoufalým skutkem. Měl za to, že jeho správcovství zkrachovalo a že vše je ztraceno, proto byl odhodlán ukončit svůj i Faramirův život. Brána města byla prolomena, právě když Denethor stál na pohřební hranici a poléval sebe i Faramira olejem. Hranice již hořela, když Gandalf v poslední chvíli zachránil Faramira. Denethora zachránit však již nebylo možné.
Je potřeba bojovat!
Každý člověk má svůj bod zlomu. Denethorova žena zemřela kdysi ještě mladá, jeho dědic Boromir byl zabit skřety a mladší syn Faramir se mu právě vrátil smrtelně raněný. Ztráta se někdy může zdát nesnesitelná a Denethor usoudil, že Gondor i celý lidský rod jsou ztraceni – a neviděl východisko.
Nebylo tomu tak vždy. Byl to Denethor, kdo připravil Gondor na obléhání a poslal ženy a děti do bezpečí. Nechal střežit Pelenorské pevnůstky a dokonce poslal pro pomoc z Rohanského království. Natolik jej však přemohl žal nad smrtí Boromira, natolik jej ohromila a zdrtila síla mordorských vojsk, které zahlédl z hradeb, že se vnitřně vzdal a přijal svou porážku.
Gandalf rozuměl Denethorovu žalu a nabídl mu svůj soucit: „Bude čas pro Boromira truchlit, ale ne nyní!“ Smutek nezastaví postupující vojska, je potřeba postavit se a bojovat. Lidská rasa měla ještě sehrát významnou roli při obnově světa! Ale Denethorův duch byl zlomený. Ani rozumné argumenty, ani připomínka cti mu nedokázaly vrátit zdravý rozum a příčetnost. Stal se mužem bez hrudi. Veškerá velkodušnost správce říše byla pryč…
Nepropadejme zoufalství
I když truchlíme nad ztrátami ve vlastních řadách, pozorujeme síly temnoty na prahu a děsíme se útoků na západní civilizaci, nesmíme nikdy propadat zoufalství. Kdyby Denethor nepropadl beznaději, mohl se dožít lepších dnů. Byl by svědkem obnovení gondorského trůnu, viděl by, jak se jeho uzdravený syn ožení, zlo by bylo navzdory nesčetné přesile poraženo. Denethorův život skončil zbytečně, protože jej pohltila hořkost, hněv a beznaděj.
Doufejme a modleme se, abychom my, konzervativci, byť pozorujeme temnotu na prahu Západu, stáli pevně na svých pozicích a vzhlíželi k nebeskému Otci jako svému ochránci.
Žádné komentáře:
Okomentovat