Mats Selander, zakladatel švédské pro-life organizace Human rights for the unborn (MRO) byl nucen ukončit 30letý klientský vztah se skandinávskou bankou Nordea. Banka následně zrušila i jeho soukromý účet. Nedostal žádné vysvětlení kromě toho, že banka nemá „dostatečné znalosti o zákazníkovi“, přestože zveřejnil všechny své transakce. Salender se domnívá, že je to kvůli jeho pro-life názorům. Jde o další případ, kdy spolu s přibývajícími regulacemi banky zavírají svým zákazníkům účty nebo odmítají některé finanční služby kvůli jejich politickému či náboženskému přesvědčení.
Pro Matse
Selandera začal problém v roce 2022, kdy ho banka Nordea požádala o bližší
informace o transakcích z jeho podnikatelského účtu, což učinil. Pak byl požádán
o uzavření účtu z důvodu „nedostatku znalostí o zákazníkovi“. Selander má
za to, že záminkou mohla být skutečnost, že jeho organizace posílala peníze sesterské
pro-life organizaci v Pákistánu. „Zveřejnili jsme podrobnosti všech
transakcí i motivy, které za nimi stály. Něco, co o mně vědí, jim zkrátka
muselo vadit. Nebo si vážně myslí, že pereme špinavé peníze?“, řekl Selander
agentuře CNE.
Banka nejprve
převedla všechny peníze společnosti MRO na Selanderův soukromý účet a donutila
ho dočasně používat tento účet k obchodním transakcím poté, co z něj
vyčerpal své soukromé úspory. Když organizace požádala o otevření podnikatelského
účtu v jiných bankách, ty ji odmítly s odůvodněním, že Selander vede
obchodní záležitosti spolku na svém soukromém účtu, k čemuž byl ovšem
donucen podivnými obstrukcemi banky. Rok a půl po zrušení podnikatelského účtu
oznámila Nordea Selanderovi, že zruší také jeho soukromý účet se stejným
odůvodněním, totiž že o něm nemá „dostatek znalostí“.
Selander je přesvědčen, že banka jej potrestala kvůli jeho pro-life vazbám.
Je pravděpodobně nejotevřenějším pro-life aktivistou ve Švédsku, zorganizoval
stovky pro-life demonstrací ve většině švédských měst a několikrát byl pozván k diskusi
o potratech do celostátní televize. Nemůže to však dokázat, pokud banku
nepožene k soudu. Pokud se soud jeho případem bude zabývat, bude důkazní
břemeno ležet na bance, která bude nucena zdůvodnit, proč mu odmítla poskytovat
služby.
„Když
banky ruší soukromé bankovní účty, začíná to být děsivé. Skutečnost, že tak
banka může učinit bez srozumitelného zdůvodnění, vede k právní nejistotě.
Je to ohrožení demokracie, způsob ekonomického pronásledování nepohodlných. Bez
bankovního účtu se v naší moderní společnosti stáváte extrémně znevýhodněným“,
komentuje Selander celou kauzu.
Nizozemí
V Nizozemsku
bylo Keesovi van Heldenovi, národnímu koordinátorovi sdružení Kies Leven
(Zvol si život), odmítnuto otevření podnikatelského účtu pro jeho
organizaci v několika bankách v zemi, včetně Rabobank, ING a Bunq.
Pouze posledně jmenovaná banka uvedla konkrétní důvod a sdělila, že podle jejích
„obchodních podmínek některé druhy činností brání pokračovat v poskytování
bankovních služeb některým osobním nebo firemním zákazníkům. Patří sem
ideologický nebo politický aktivismus jakéhokoli druhu.“
Lauren
Smithová, redaktorka časopisu Spiked, tento trend komentovala slovy: „Banky,
stavební spořitelny i pojišťovny vedou stále častěji kulturní válku proti svým
vlastním zákazníkům“ a zaměřují se přitom na ty, kteří „zastávají názory, jež banky
považují za nesprávné“.
K omezování
přístupu konzervativních organizací a jednotlivců k bankovním službám dochází
nejen ve Švédsku a Nizozemsku, ale i v dalších evropských zemích, jako je
Velká Británie, Německo a Rakousko. Zdá se, že křesťanští aktivisté, zabývající
se rozvojovou pomocí, ochraně nenarozeného života, nebo lidé, kteří jsou známí svými
konzervativními politickými názory, jsou v této oblasti obzvláště
zranitelní.
Nevládní organizace Observatory on Intolerance and
Discrimination against Christians in Europe (OIDAC Europe) eviduje řadu
dalších případů organizací
a jednotlivců, kteří se však rozhodli zůstat v anonymitě.
Velká Británie
Causou,
která „debanking“ definitivně odhalila jako jev, který není žádnou spikleneckou
teorií, nýbrž smutnou realitou dnešní Evropy, byl případ bývalého britského
europoslance a předsedy Reform Party Nigela
Farage, muže, který se podstatným dílem zasloužil o to, že Velká Británie
opustila Evropskou unii.
Ve
zkratce: Bance Coutts se znelíbily Farageovy politické názory a proto se
rozhodla uzavřít jeho bankovní účet. Aby tuto šikanu klienta banka zdůvodnila,
zveřejnila šéfka společnosti, která banku vlastní, zkreslující informace o
údajném nedostatku financí na Farageově kontě – a média tuto dezinformaci,
porušující bankovní tajemství, velmi ochotně publikovala. Tedy nejen
protiprávní selhání banky, ale i pokřivené informování médií. Inu, jak je
vidět, proti „pravičákovi“ se hodí jakýkoliv klacek!
Farageův
debanking vedl v Británii k parlamentnímu slyšení a k několika
vládním zásahům do bankovní legislativy. Také se osmělili promluvit další a
ukázalo se, že v Britanii se stala obětí různých podob bankovní šikany
celá řada firem, spolků, ale i známých veřejných osobností. Především se díky
tomu celá tato šedá zóna konečně pořádně nasvítila a umožnila říci naplno: Ano,
Evropa má problém. Banky „v tichosti ruší účty, aniž by svým zákazníkům
poskytly nějaké rozumné vysvětlení, a to již celá léta“, jak napsala dluhová poradkyně
Amy Taylorová v deníku The Guardian.
„Když se to stane "obyčejným lidem", nedočkají se volání po
spravedlnosti z úst premiéra a rozhodně se nedočkají omluvy od generálních
ředitelů“.
Podnikatelské
zásady bank bývají mnohdy tak mlhavě formulovány, že prostor pro „osobní
iniciativu“ nějakého přehorlivého bankovního úředníka může být více než
dostatečný. Banky navíc mají ve zvyku svá rozhodnutí zaštiťovat „názorem
právního oddělení“ či „bezpečnostními předpisy“, takže není vůbec snadné dopátrat
se, kdo ve věci rozhodl a kdo je vlastně za šikanu zákazníka osobně odpovědný.
Válka proti teroru hlava nehlava
Nelze
přehlédnout, že bankám a finančním institucím v posledních letech přibyla
celá řada zcela „nebankovních“ povinností, které je vybavily celou řadou nástrojů
a zmocnění, jež ponechávají až nepřiměřený prostor pro „úvahu“ pracovníků banky.
Je to další projev postmoderního trendu, kdy státní moc deleguje na nestatní
instituce své vlastní povinnosti a úkoly, což může vypadat sympaticky, neb stát
jakoby „zeštíhluje“, nicméně důsledkem je, že tyto činnosti jsou tak vyváděny
zpod veřejné kontroly – což je v dnešní době, posedlé „nepolitickou
politikou“ a „odborností“, považováno za přínos. Tak se finanční instituce ocitají
v přední linii „boje“ proti terorismu, finanční kriminalitě a praní
špinavých peněz. Banky jsou povinny aktivně vyhledávat politicky exponované
osoby (tedy osoby, které jsou či byli ve významné veřejné
funkci s celostátním či regionálním významem, jakož i osoby jim blízké či s nimi
jinak propojené) a „pátrat“ po zdrojích jejich majetku. Zákon nestanoví,
jak konkrétně má banka informace o původu majetku klienta zjišťovat (cituji
z webu ČNB), a ponechává na uvážení banky způsob i rozsah kontroly klienta.
Nakolik takto vágně definované zmocnění může garantovat rovný přístup ke všem
klientům, a kolik ponechává prostoru pro „osobní úvahu“ třeba nějakého
angažovaného bankovního úředníka?
„Laťka je
nastavena nerealisticky vysoko. Jak mohou banky zaručit, že jejich klienti
nejsou zločinci? Mezeru mezi realitou a nedosažitelnými požadavky mohou být
bankovní úředníci v pokušení vědomě či nevědomě vyplnit vlastními
předsudky a politicky korektním cítěním,“ domnívá se například Mats Selander,
který zakusil „debanking“ se svou švédskou pro-life buňkou a tuší za ním právě
nějakou takovou motivaci.
ESG: Horší, než jsme čekali
Ale to
není jediný posun. Čím dál větší váhu při rozhodování o investicích a půjčkách
mají různé „nefinanční“ faktory. A nejde jen o svévoli bank, tato metodika byla
bankám vnucena evropskou legislativou. Jde o tzv. ESG, tedy „environmentální,
sociální a správní skóre“, jež je na úrovni EU neseno Směrnicí o nefinančním
reportování. Zásady pro hodnocení jsou formulovány velmi obecně, zřejmě se za
nimi může skrývat jak skutečný ohled na sociálně-ekologické podmínky provozu
firmy, ale zřejmě je zde dost prostoru i pro dnes módní ideologie.
Své o tom
vědí firmy, podílející se na byznysu, jež se ocitl na „černé listině“ politické
korektnosti. Právě kvůli pravidlům ESG evropské banky odmítají služby například
firmám v obranném průmyslu, který tak v roli otloukánka pomalu
nahradil průmysl tabákový. Ve Velké Británii kladivo debankingu postihlo také
celou řadu loveckých klubů a spolků, spojených se střelnými zbraněmi…
Rovněž
firmy, které tak či onak nakládají s uhlím či fosilními palivy, snadno
dostanou nálepku „neperspektivního“, ba „toxického“ odvětví. I u nás jsou
veřejně dostupné informace o problémech, které mají s financováním či
pojišťováním uhelného byznysu velké energetické firmy (OKD, ČEZ, Sokolovská
uhelná a další).
To víte, bez půjček se neobejdeme…
Na jaře
2022 největší energetická firma ČEZ
podepsala memorandum podporující komunitu LGBT+, zavázala se zavádět principy genderové
diverzity a „vytvářet přátelské pracovní prostředí pro všechny bez ohledu na
sexuální orientaci a genderové identity“. „Je to reakce na výsledky hodnocení
mezinárodními ratingovými agenturami, podle kterých ČEZ nevykazuje na tomto
poli žádné aktivity, a tedy je v tomto smyslu negativně hodnocen. A bez
půjček od bank se neobejdeme...“, vysvětloval podlézavý postoj firmy tiskový
mluvčí ČEZ Ladislav Kříž.
ČEZu byl tedy
tento krok „doporučen“ na základě ideologických kritérií, která nemají nic
společného s energetikou, ani se schopností firmy splácet závazky. Nadháněčem
byly mezinárodní ratingové agentury, tedy globální byznys. A ČEZ, aby neohrozil
svůj rating, rozhodl se vyhovět a veřejně se projevit ve prospěch „duhových
aktivit“. Takhle to dnes funguje…
Je
skutečně v pořádku, aby klíč k úvěrům pro firmy typu ČEZ držel ve
svých rukách někdo jako Pride Business Forum, tedy typická „lobbystická neziskovka“,
stojící zcela mimo demokratickou veřejnou kontrolu?
Woke kapitalismus
Co se to
stalo, že z nadnárodních korporací se stávají zastánci lidských práv,
kteří si osobují právo poučovat a převychovávat zákazníky?
Uvolnění
kapitálu z rámce národního státu vedlo ke vzniku nadnárodních globálních
korporací, které se nyní samy stávají globálními hráči místo států. Takový byznys
už tolik nepotřebuje volný trh, naopak naučil se v symbióze se státem
docela dobře žít a užívat si veřejných zakázek, daňových úlev, dotací, socializace
nákladů a privatizace zisků, omezování konkurence. Takový byznys se přizpůsobí
čemukoliv, vždy bude loajální k panující moci, chce vydělávat, morálku
v tom nehledejte. Totálně se přizpůsobil panující „woke“ ideologii. V situaci,
kdy pokrokářské elity zcela ovládly kulturní a společenský mainstream, byznys
pochopil, že je to vlna, na které je možné se svést – a ještě přitom vydělat.
Má-li
finanční sektor nadále fungovat takto, tedy jako převodová páka politického
školení obyvatelstva, pak se úvahy o chystaném zrušení peněžní hotovosti a
plošném zavedení on-line bankovnictví musí jevit zcela ďábelsky – především
těm, kdož z těch či oněch důvodů vyčnívají mimo mainstream…
Jak
daleko jsme od situace, kdy nebude moci „kupovat ani prodávat nikdo, kdo nemá
na ruce nebo na čele znamení šelmy“, jak před staletími varoval prorok Jan?
Publikováno v červnu 2024 v KONZERVATIVNÍCH NOVINÁCH
Žádné komentáře:
Okomentovat