Konzervatismus Petra Fialy v době nerozumu

Je konzervatismus stále nosný ideový proud, nebo už své hlavní „bitvy“ v globalizované společnosti dávno prohrál? Na tyto otázky se snaží hledat odpovědi dvojice autorů, kteří zde shrnují své politicko-filosofické úvahy, porůznu v posledních letech publikované, především v revue Kontexty. Co dnes vlastně znamená být konzervativní a může nás tento postoj dnes ještě nějak inspirovat?

VÝBĚR z letního čísla KONZERVATIVNÍCH LISTŮ byl publikován!

Milí čtenáři, toto 2. letošní číslo VÝBĚRU z KONZERVATIVNÍCH LISTŮ vás zastihne nejspíš na přelomu prázdnin a nového školního roku. Přejeme vám tedy pěkný závěr léta, úspěšný návrat z prázdnin k normálnímu životu - se vším, co k tomu patří!

Výsledky průzkumu veřejného mínění o evropské integraci vyznívají paradoxně

V EU se sice uplatňují hodnoty demokracie a spolupráce, její rozhodování však není v zájmu ČR ani takových lidí, jako jsme my sami  

Marek Výborný: Rukavice hozená konzervativním politikům

KL: Bývalý slovenský křesťanskodemokratický politik Vladimír Palko opakovaně hovoří o tom, že konzervativci a křesťanští demokraté (a pravice obecně) po 2. světové válce byli tolik pohlceni obnovou Evropy a hospodářským a politickým zápasem s komunismem, že podcenili skrytou agendu kulturní, tzv. „antropologické“ revoluce, které se mezitím podařilo zmocnit se většiny vlivných institucí západního světa. Souhlasil byste s tímto hodnocením? Pokud ano, kudy vede cesta k nápravě? Jak mají konzervativci v takové situaci postupovat?

Naše slabiny můžeme stále ještě proměnit ve výhodu

Mají-li slabiny i silné stránky popisovat především „vnitřní“ faktory společenského a politického života, a hrozby a rizika vystihovat spíše faktory „vnější“, pak mám za to, že největší vnitřní slabinou, rizikem a pastí je postkomunismus – který je ovšem také naší největší příležitostí a potenciálně silnou stránkou. A naší největší vnější příležitostí – a současně největší hrozbou – je pro Českou republiku připoutání k Evropské unii.