„Když budete špatně psát, budete v pokušení špatně myslet“

Právě tak to napsal v jednom svém fejetonu z počátku minulého století Gilbert K. Chesterton. Zabýval se tehdy reformou pravopisu, kterou kdosi navrhnul s tím, že by se psaná angličtina měla přizpůsobit tomu, jak lidé doopravdy mluví a jak vyslovují – tedy posunout psanou řeč směrem k jakémusi fonetickému přepisu.

Chestertonova námitka byla nejen zcela vášnivá (což se od něj ostatně dalo čekat), ale také zcela principiální. Zněla přibližně takto: To, co je doopravdy v nepořádku se vším moderním a vysoce civilisovaným jazykem není jeho výslovnost, ale především to, že pozůstává převážně z mrtvých slov – ze slov, jejichž pravý význam a původní kořen jsme zapomněli a proto se nám zdá, že je možné psát je jakkoliv.

Angličtina je na tom jistě zcela jinak, než čeština, nicméně tento povzdech se mi zdá velmi pravdivý a platný pro celý moderní svět.

Když člověka povzbuzujete („encourage“), dodáváte mu rytířskosti a odvahy, vdechujete mu kuráž, když ho jen „inkurrij“, nic takového se nemůže dít! Začneme-li slovo „holidays“ psát jako „hollidies“, bude to možná bližší tomu, jak se to vyslovuje, ale připravíme se tak o příležitost mít na očích (a tím i na mysli), že to slovo původně něco skutečně znamenalo (holly-days). A všechny naše svátky psané foneticky mohou nakonec zcela zapomenout, že mají být svaté. A když začneme i „republic“ psát foneticky, mohou i naše republiky zcela zapomenout, že mají být veřejnou věcí. Ostatně, mám pocit, že tohle už dávno začalo – a ani nebylo potřeba fonetické reformy, kořen oněch latinských slov jsme zapomněli i bez ní …

Ale nechme lingvistiky, myslím, že o ní Chestertonovi tolik nešlo, chtěl připomenout něco podstatnějšího: Valnou část naší soudobé řeči tvoří podobenství a obrazy, která nám nepřipadají něčemu podobná, obrazná rčení, která nevyvolávají žádný obraz, historické odkazy, které nám dnes už nic nepřipomínají. A to je tragická ztráta, varoval GKCH. Hrozí pak, že slova pozbudou svůj odvěký význam a stanou se něčím jiným, než co odedávna vyjadřovala. Když budeme slova špatně psát, budeme v jistém smyslu i špatně myslet...