Manželství pro všechny a jeho (ne)zamýšlené důsledky

Registrované partnerství existuje v České republice od roku 2006, zájem o ně je však naprosto mizivý. Co tedy stojí za současnou snahou o uzákonění „manželství pro všechny“? Podobně adopce dětí je už dnes možná i ze strany jednotlivců, žijících případně v registrovaném partnerství. Ale také o ně je zájem mizivý. Skutečně tuto situaci promění redefinování manželství a rodiny uzákoněním „manželství pro všechny“? Neotevíráme tím naopak dveře např. pro mnohoženství? Vždyť například v islámském světě je to situace naprosto běžná.

Který dům stojí za to hájit?

S chutí jsem si přečetl knihu Roberta Stearnse „Tři domy“. Jsem vděčen za odvahu, se kterou autor kriticky hodnotí stav současného světa. Nad knihou jsem si sám ledacos ujasnil, něco zodpověděl – a některé přetrvávající otázky nově zformuloval…

Advent jako lék proti všednosti

Jsme-li s některými věcmi dostatečně seznámeni, často je začneme brát jako samozřejmost. To, co dobře známe, totiž přestáváme zkoumat, přestáváme si toho vážit. Často si toho dokonce přestaneme všímat úplně. To, co dobře známe, věci, na které jsme už zvykli, nám zevšední,  stanou se obyčejnými. Přestáváme nad nimi žasnout... 

Advent: Bůh podnikl invazi do hříchem porušeného světa.

"Bůh na sebe vzal lidské tělo a podnikl invazi. Svou moudrostí, mocí, slávou a milostí pronikl do hříchem porušeného světa.

Několik argumentů, jak mohou evangelikálové vysvětlit svůj hlas pro presidenta Trumpa

Americký křesťanský portál Life SIte uveřejnil úvahu Michaela L. Browna, která je pokusem shrnout nějak argumenty, proč mnozí křesťané volili Donalda Trumpa. Výčet je subjektivní, nedělá si nárok na úplnost a obecnou závaznost, prostě jen formuluje myšlenky a možné argumenty. Situace v USA se nás samosebou přímo netýká, přesto mám za to, že zamyslet se nad tím, jak jiné lidé chápou a presentují svá politická rozhodnutí, může být v lecčems inspirativní, proto jsem text mírně zkrátil a upravil a předkládám k zamyšlení:

Proč je třeba manželství jako svazek muže a ženy chránit ústavou?

Protože zásadně není pravda, že v případě manželství pro všechny jde jen o změnu „tří slov v občanském zákoníku“, která „většině neublíží a menšině pomůže“. A také protože není pravda, že když se mají „dvě osoby rády, mají právo na manželství“, jak tvrdí LGBTI aktivisté.

Sociální sítě jako útěk před sebou samými?

„Tyto krátkodobé, na dopaminu založené zpětné vazby, které jsme sami vytvořili, ničí to, jak společnost funguje. Naše životy organizujeme podle pocitů, které zakoušíme skrze krátkodobé odměny - signály, srdíčka, „lajky“, palce nahoru - a spojujeme to se skutečnou hodnotou a s pravdou. Ale místo toho je to jen falešná křehká popularita. A to vás zanechává ještě prázdnější a nenaplněnější, než jste předtím byli.“

Těmito slovy Chamath Palihapitiya, jeden ze zakladatelů facebooku, uvedl ve svém nedávném projevu na Stanfordově universitě své varování před tím, jak jeho „minulý zaměstnavatel“ (myšlen FB, s nímž se rozešel) „podmínil naše špatné chování, otrávil naše občanské životy, vymyl naše mozky a sabotoval naše vztahy.“

Kapitoly z dějin kulturní revoluce na Západě

Zásadním textem podzimního vydání „papírových“ KONZERVATIVNÍCH LISTŮ, kterým stojí zato se prokousat, je práce historika Jana Cholínského, mapující vítězství neomarxistické kulturní revoluce na Západě. „Podstatou kulturní revoluce“, shrnuje Cholínský, byl „útok na anticko-křesťanské základy západní kultury – především na filosoficko-antropologické chápání člověka potažmo na instituce manželství, rodiny, rodičovství, výchovy a vzdělávání, na hodnoty založené na rovnováze individuální svobody a odpovědnosti člověka. „Kulturní revoluce“ destabilizující kulturu jako civilizační základ vzešla z paralelního i symbiotického působení dvou západních sociálních sil – radikálně levicové politické ideologie a politizujícího destruktivního „antiumění“, podporovaných zvenčí ještě sovětskou vlivovou agenturou.“ 

Text naleznete na webu KONZERVATIVNÍCH LISTŮ ve dvou částech zde a zde. Je to neradostné čtení, ale má-li být případná kontrarevoluce úspěšná (a my v KONZERVATIVNÍCH LISTECH pro to děláme, co můžeme) nelze důkladné poznání protivníkovy strategie podcenit.  

Vítkovice jako místo pro život

Čest našim vojákům, rozum politikům!

Po Praze se prý objevují samolepky, které se vysmívají památce 3 českých vojáků, kteří padli v Afganistánu při útoku sebevražedného atentátníka a haní je jako obyčejné žoldáky.

Je potřeba jasně říci, že oběti našich vojáků si vážíme a vzdáváme jim hold. Není samozřejmostí v dnešním světě sloužit své vlasti s nasazením života, plnit rozkazy bez kecání a stát věrně ve službě, kde je potřeba, být ochoten dostát svým slibům, byť i ke své škodě. Je na místě vděčnost za každého, kdo je toho schopen a k tomu ochoten.

To nic nemění na tom, že je zcela legitimní debatovat o smyslu a perspektivách naší vojenské přítomnosti na Blízkém Východě. Pro připomenutí: Spojenečtí vojáci (včetně příslušníků Armády České republiky), kteří v rámci International Security Assistance Force (ISAF) slouží v Afganistánu od prosince 2001, tam vstoupili v rámci alianční reakce na islamistické útoky 11. září a stalo se tak se souhlasem Rady bezpečnosti OSN.

Po 17 letech je zcela na místě zamýšlet se, proč a jak jsou vlastně vedeny vojenské operace, s jakými výsledky a jakými perspektivami. Tyto otázky však mají být adresovány politikům, spíše než vojákům.

Jakou roli Západní vojáci v Afganistánu (a jinde na Blízkém Východě) po těch letech ještě hrají? Kdo a jak rozdává karty v této hře? Jsou rozdány tak, aby bylo vůbec možno vyhrát? A chceme to vůbec? Ano, klaďme si tyto otázky.  A zejména chtějme odpovědi od těch, kdo jsou za to zodpovědni.   

Proto: Čest našim vojákům, rozum našim politikům! 

(Publikováno jako součást editorialu v KONZERVATIVNÍCH LISTECH 7-8/2018)

Kauza Coman znamená další podkopání svrchovanosti evropských zemí

Americko-rumunský homosexuální pár, který uzavřel „manželství“ v Belgii, získal díky rozhodnutí Evropského soudního dvora spolu s uznáním práva na trvalý pobyt v Rumunsku také uznání legality svého manželského svazku v Rumunsku.

Manželství je fér

Ve sněmovně dnes leží dva poslanecké návrhy na změnu zákonů.

Jeden na změnu občanského zákoníku, kterou by bylo uzákoněno tzv. manželství pro všechny, tedy bez ohledu na pohlaví či sexuální orientaci.

Druhý na změnu čl. 32 Listiny základních práv a svobod, kterou by byla do našeho ústavního pořádku zakotvena zásada, že „manželství je svazkem muže a ženy“.

Ten první návrh je výsledkem dlouhého pokrokářského "pochodu institucemi“, těší se podpoře intelektuálních a kulturních elit, stojí za ním silná lobbystická kampaň „Jsme fér“, s návrhem vyslovila souhlas vláda, je podpořen peticí s více než 70 000 podpisy.

Ten druhý návrh je iniciativou několika jednotlivců a petice na jeho podporu se teprve rozjíždí. Nebude-li tento pokus úspěšný, pak hrozí, že se nám tady jaksi tiše, za zády voličů, uzákoní cosi, co bylo ještě před pár lety nemyslitelné...

Pokud máte zato, že i v dnešním světě platí, že manželství jako svazek muže a ženy je fér a má být chráněno zákonem, podpořte prosím petici na podporu manželství, organizovanou Aliancí pro rodinu. Naleznete ji zde

C. S. Lewis / O čtení starých knih

Mezi lidmi je rozšířená zvláštní myšlenka, že staré knihy z jakékoli oblasti by měli číst jen odborníci a že laik by se měl spokojit s knihami moderními. Tak jsem například při svých přednáškách o anglické literatuře zjistil, že když se chce běžný student dozvědět něco o platonismu, vzít si z knihovního regálu překlad Platona a přečíst si Symposion ho napadne až jako to poslední. Radši si přečte nějakou nezáživnou současnou knihu, která je desetkrát tak dlouhá, je plná „izmů“ a vlivů a jen na každé dvanácté straně ho informuje o tom, co Platon skutečně řekl.

Jon Bloom / Jak (ne)číst v příštím roce

Promýšlíte své čtenářské plány pro příští rok? Neptám se, abych tím ještě více prohloubil váš pocit viny. Ptám se, protože v příštím roce budete číst spousty a spousty věcí, ať již to dnes máte v plánu nebo ne. A pokud se vy sami nerozhodnete, co si přečtete, vyberou to za vás jiní.

Množství informací, které nás zaplavují množstvím komunikačních kanálů, se stále zvyšuje. Pokud nemáme strategické principy, co číst a co ne, bude ohromný díl našeho času zkonzumován čtením náročných, naléhavě znějících a důležitě vypadajících, a přitom možná zcela okrajových nebo nedůležitých věcí. Rok uteče a my se zase budeme divit, proč jsme se jen tak výjimečně dostali k tomu, co jsme si přáli si přečíst.

Pokud nechceme, aby to tak dopadlo, musíme udělat nějaký plán. Někdy se říká, že negativně vymezené zásady vrhají na věc jasnější světlo, než pozitivní pokyny. Sestavil jsem proto seznam zásad, jak „nečíst“ pro rok 2018 v naději, že byste jej mohli shledat užitečným.

Může být pro nás Benediktova cesta inspirací?

Když americký křesťanský publicista a bloger Rod Dreher známý především svými příspěvky na webu The American Conservative v březnu 2017 konečně vydal dlouho očekávanou knihu Benediktova cesta (Benedict Option), prohnala se Amerikou smršť komentářů – od nadšených, přes rozpačité až po naprosto zděšené. Na Dreherovy myšlenky se slušelo mít názor. 

Bohuslav Reynek / V postě

V slunném únorovém ránu,

tvrdém jako z porcelánu,

ptáče pod okny mi tiká,

volá srdcí zahradníka;

tiká tichem beze břehů,

úzkost po hladinách sněhu

neúprosných rozbíhá se,

rozpuštěna v táhlém hlase

osamělém... Velkonoce,

žel, jen jedenkrát jsou v roce,

nouze jest o vykoupení

větší nežli o chléb denní,

jehož nelze polykati

pro bolest, jež s vášní katí

hrdlo hladové nám svírá...

Pane, nedávej nám štíra,

dej nám aspoň drobty psíků,

rozhřejí se na jazyku,

který div se nevzňal kvíle...

Kraj jest jako vejce bílé

černě prožíhané stromy.

Kdy se skořápka rozlomí,

kdy jak poupě rozevře se,

jako zamrzlá tůň v lese,

a kdy ptáčeti, jež tiká,

ozve se hlas zahradníka,

který, shodiv sníh a plátna,

oděn v ran roucha brunátná,

náhle osvítí nám stezku

v dlani květem snu a blesku?

(Rty a zuby, 1925)

Vládní antikoncepce rodinné politiky

V polovině září, takřka pár dnů před volbami, schválila vláda premiéra Sobotky tou nejtěsnější většinou hlasů 9:8 koncepci rodinné politiky z dílny ministryně práce a sociálních věcí Marksové (ČSSD).