V polovině
září, takřka pár dnů před volbami, schválila vláda premiéra Sobotky tou
nejtěsnější většinou hlasů 9:8 koncepci rodinné politiky z dílny ministryně
práce a sociálních věcí Marksové (ČSSD).
Jde o onen
dokument, který na jaře zčeřil mediální hladinu, když vyšlo najevo, že za
rodinu podle progresivistických tvůrců z ČSSD má být nadále považována v
podstatě jakákoliv sociální skupina s dětmi. Šlo o dokument vpravdě
neomarxistický, navrhoval např. problém klesající porodnosti řešit státem
financovaným umělým oplodňováním osaměle žijících žen bez partnera (coby
realizace jejich „práva na rodičovství“). Tenkrát se podařilo projednávání
odložit, mimo jiné díky tomu, že ministři KDU-ČSL se veřejně ohradili a dali
jasně najevo, že taková zvěrstva prostě nenechají vládou projít. Mezitím se na
koncepci pracovalo a mravenčím úsilím zastánců tradiční rodiny ta
nejrevolučnější řešení z návrhu zmizela. Přesto nadále platí, že ideový rukopis
je z textu cítit na sto honů.
A hle, pár
dnů před volbami je koncepce opět na stole! Tentokrát k tomu dochází nečekaně,
silovým hlasováním bez dohody vládních stran, čímž byla velmi pravděpodobně
porušena koaliční smlouva. Jenže už je pozdě to hrotit, zmíněných pár dnů před
volbami mívají politikové už jiné priority, než si pálit prsty kvůli jakési
dílčí koncepci kteréhosi ministerstva.
Vicepremiér
Bělobrádek se sice od koncepce distancoval – hlavně dovnitř strany, navenek to
moc neakcentoval, patrně také proto, že kdyby se do toho moc rejpalo, mohli by
si toho všimnout „liberální městští voliči“, na které KDU tentokrát dost
sázela… A světe div se, premiér Sobotka se tím vítězstvím také příliš
nechlubil! Ten nejspíš proto, aby nepobouřil tradiční levicové voliče, kteří
menšinové výstřelky progresivistů typu Dienstbier, Valachová a Marksová moc
nemusejí. A tak se dokument (který kritikové přiléhavě označují za
„antikoncepci“) stal schváleným východiskem pro další fungování státní sociální
a rodinné politiky...
Kritikové se
utěšují, že takhle těsně protlačený materiál nemá patřičnou legitimitu,
postrádá konsenzus, nemá většinovou podporu, nelze se jím ohánět. Kéž by tomu
tak bylo, kéž by šlo nepovedenou koncepci zamknout do skříně a po volbách začít
znovu! Obávám se ale, že takhle jednoduché to nebude.
Někdo velmi
stál o to, aby právě tato koncepce byla právě takhle na poslední chvíli stůj co
stůj protlačena. Paní ministryně Marksová ve volbách propadla, do ministerského
křesla už se nevrátí, nicméně dračí setba už je v zemi, má vládní razítko
SCHVÁLENO – a tyhle věci, jak známo, začínají velmi rychle žít vlastním
životem, vždyť koneckonců ministerstvo nespí, ani lobbysti a neziskovky,
přisáté na jeho rozpočet…
Ponaučení?
Opět se ukázalo, že synové světa bývají v mnoha ohledech prozíravější a
podnikavější než synové světla. Stojíme uprostřed duchovního zápasu a protivník
nebojuje férově. Využije čehokoliv, aby prosadil svou. A nikdy nespí. Je dobré
to vědět. Občas si to připomínat. A nenechat se znechutit. Ani odradit. Dokud
trvá zápas, trvá i naděje.
Zkrácená
verze textu byla publikována v časopise ŽIVOT VÍRY 12/2017.
Žádné komentáře:
Okomentovat