Cesta k předčasným parlamentním volbám začala nenadálým kolapsem pravo-středové vládní koalice Petra Nečase, který byl donucen odstoupit jak pod tlakem své nezvládnuté osobní a rodinné krize, tak především pod tlakem řady ne zcela jednoznačných a průkazných obvinění z korupce a zneužívání úředních pravomocí. Považuji za velmi znepokojující, že ani po čtyřech měsících (!) není zcela jasné, zda vůbec a z čeho budou premiér a lidé z jeho okolí případně obviněni a zda vůbec někdy stanou před soudem.
Na jednu stranu připouštím, že výkonná moc musí stát pod přísnou veřejnou kontrolou (která se děje také skrze soudní moc a „orgány činné v trestním řízení“) a nemá mít své postavení za jakkoliv samozřejmé a neotřesitelné. Jestliže policie a státní žalobci mají právo kohokoliv z nás občanů kdykoliv volat k pořádku a odpovědnosti, pak totéž má a musí platit i pro politiky. Nicméně pomyšlení, že by u nás stačilo seskládat jakési ne zcela průkazné obvinění, udělat s ním v televizi „bu, bu, bu“ a přivodit tak pád legitimně ustavené vlády a v důsledku toho předčasné volby, mě velmi leká. Je nutné, aby nově zvolená sněmovna a posléze vláda důsledně dohlédli na vyšetření a osvětlení všech souvislostí onoho červnového zatýkání – a je třeba na tom trvat o to naléhavěji, že téma pomalu mizí ze stránek novin a nikoho už, zdá se, příliš nezajímá. Jde totiž poměrně o hodně: Kdo u nás vlastně vládne? Kdo nastavuje pravidla? A komu to slouží?
Spor o „soudcokracii“ (jak se tomuto trendu občas říká) není vymyšlený, v mnoha zemích a v mnoha kauzách, a stále více i u nás, se stávají realitou pokusy vtáhnout justici (policii, žalobce i soudce) do politické hry s cílem učinit z ní dalšího hráče, dalšího zákonodárce. Co nelze uhrát na hřišti, co nelze vybojovat politicky, pokoušejí se někteří řešit oklikou – a žalují rozhodčímu, že gól soupeře neplatí, ať jej rovnou vyloučí. Ale pozor na to, jestliže se pravidla, byť nedokonalá, přestanou dodržovat úplně, kdo si může být jistý?
Žádné komentáře:
Okomentovat