PF 2016

„Ze všech moderních nápadů, které jsou tak trochu dekadentní, není nic hrozivějšího a nebezpečnějšího, než povyšovat druhořadé a nedůležité složky chování na úkor těch důležitých a základních. Existuje-li něco horšího než současné oslabení důležitějších stránek etiky, pak je to jedině tohle posilování jejích slabších stránek. 

Dnes neplatí, že čistota je skoro tak důležitá jako zbožnost, naopak: čistotu jsme zbožnili, kdežto zbožnost pohoršuje. Dramatik může napadnout instituci manželství, pokud zachová společenské zvyklosti, a setkal jsem se s ibsenovskými pesimisty, kteří hlásali, že pít pivo je špatné, ale vypít jed je správné. Vstávat brzy ráno považuje řada lidí za podstatnou součást morálky, místo aby popravdě řekli, že je to věc osobního vkusu a možností. Je to v podstatě praktická moudrost; a není na tom nic zvlášť dobrého, jako není nic zvlášť špatného na opaku. Brzy ráno vstávají lakomci; a zloději prý vstávají až večer.

Velkým nebezpečím pro společnost je to, že všechny její mechanismy jdou čím dál tím víc ztuha, kdežto její duch je čím dál tím labilnější. Naše každodenní práce a plány by měly být svobodné, pružné a tvůrčí; neměnné by měly být naše zásady a ideály. Bohužel je to opačně; názory měníme neustále, kdežto oběd se nám nemění. Proto bych vítal, kdyby lidé měli silné a zakořeněné zásady, a co se jídla týče, ať klidně obědvají na zahradě, jindy v posteli nebo na střeše nebo na stromě. V diskusi by měli vycházet ze stejných základních principů a přitom ať si debatují třeba v posteli nebo na lodi či v balóně.

Tento děsný vzrůst dobrých návyků znamená vlastně přílišné zdůrazňování ctností, kterých pouhý zvyk může zneužít; znamená nedostatečné zdůraznění ctnosti, kterou návykem získat nelze, jako skvělé náhlé hnutí soucitu či upřímnosti. Když někdy znenadání dojde k takovému vnuknutí, můžeme selhat. 

Vstávat v pět hodin ráno si člověk zvykne. Ale dost dobře si nezvykne, budou-li ho chtít za jeho názory upálit, neboť první pokus obvykle končí fatálně.“

G. K. Chesterton / O ležení v posteli (publikováno v KONZERVATIVNÍCH LISTECH 7-8/2012)