Peter Kreeft v knize How
to Win a Culture War přináší pozoruhodný postřeh. V jiskrné zkratce je
zachyceno celé drama současné krize. Kreeft popisuje „základní zákon všech
kulturních válek v dějinách“, který platí a bude platit, dokud se lidská
přirozenost nezmění ve své podstatě. „Říkám mu Colsonův zákon“, píše Kreeft, „neboť
jsem se jej naučil od Chucka Colsona“. Charles Colson, publicista a vlivný
komentátor, býval poradcem presidenta Nixona. Byl smeten aférou Watergate
(1973), odseděl si za účast v ní několik let, prošel osobní konverzí ke Kristu,
opustil politiku a celý zbytek života (zemřel v roce 2012) se věnoval především
žurnalistice.
Colsonem popsaná zákonitost se dá nazvat i Zákonem čtyř
C: Community, Chaos, Conscience, Cops (Pospolitost, Chaos, Svědomí, Policie).
Nejlépe si jej zapamatujete vizuálně jako graf logických protikladů.
Společnost a chaos jsou na svislé ose vzájemnými
protiklady, jako dobro a zlo. Policie a svědomí leží na vodorovné ose a jde o
dvě vzájemně si konkurující dobra. Pospolitost a chaos jsou protikladnými
silami, stojícími proti sobě jako dvě armády. Policie a svědomí jsou dvěmi
zbraněmi, nástroji obrany pospolitosti proti chaosu. Policie i svědomí brání
společnost před pádem do chaosu. Oba páry protikladů jsou si nepřímo úměrné.
Ovšem zatímco pospolitost a chaos jsou navzájem
neslučitelné, na vodorovné ose je tomu jinak – policie i svědomí se navzájem
často doplňují a spolupracují. Potřebnost každého z nich však klesá, vzroste-li
dostatečně vliv toho druhého: čím více svědomí mají údy pospolitosti, tím méně
policistů potřebují. A naopak, čím více je v akci policistů, tím méně
společnost potřebuje individuální svědomí, aby na ně spoléhala. Společnost je
organickou jednotou, tělem. Chaos je pro lidskou společnost tím, čím je pro
tělo choroba.
Podívejme se takto na tělo naší společnosti. Lidské tělo
má dva štíty proti chorobě: vnitřní a vnější, přirozený a umělý, preventivní a
léčivý. Když tělo ztratí svou vnitřní imunitu vůči nemoci, potřebuje léky,
operaci nebo protézu či berle, aby s jejich pomocí vykompenzovalo svůj vnitřní
nesoulad. Ochrnutí potřebují berle z téhož důvodu, jako hříšníci kostely.
Náboženství v tomto smyslu je skutečně berlou (=oporou), obrannou zbraní,
lékem, štítem.
I společenský organismus potřebuje obranu proti nemoci,
proti chaosu a rozvratu. Podobně jako tělo má i
společenský organismus dva nástroje: vnější obranou je pozitivní zákon,
lidmi formulovaný, který je do společnosti vnášet zvnějšku a vynucován
„fyzicky“, policií. Vnitřní obranou proti nemoci je přirozený, morální zákon,
nevytvořený člověkem, ale nahlédnutý a prosazovaný vnitřně, svědomím. Vnitřní
obranu tvoří svoboda, vnější síla. Vnitřním štítem je láska – láska k dobrému.
Vnějším štítem je strach, strach z trestu. Maximalizace svobody (= svobody od
policie) závisí na ochotě podřídit se vládě svědomí. Avšak osvobození od
policie nám zároveň přináší pokušení osvobodit sebe sama i od vlády svědomí.
Taková přehnaná, neúměrná, vnější svoboda však paradoxně vyžaduje ještě více
policistů, aby vynucovali pořádek a odvraceli naprostý chaos. Tyto dva druhy
svobody – od svědomí i od policie – jsou také nepřímo úměrné. Čím více máš
jedné z nich, tím více potřebuješ tu druhou.
Zdá se, uzavírá Kreeft úvahu nad „Colsonovým zákonem“,
že konzervativci stejně jako klasičtí liberálové si dnes začínají tuto
zákonitost uvědomovat. Mají totiž jako lidé společnou zkušenost s výchovou
vlastních dětí. Při výchově dětí se totiž všichni pokoušíme nevědomky aplikovat
Colsonův zákon. Pokoušíme se naučit děti nahrazovat vnější kontrolu a
donucování vnitřní sebe-vládou – udržovat na uzdě vnější chaos prostřednictvím
vnitřní kontroly, která roste na úkor kontroly vnější, rodičovské, společenské,
politické. Jinými slovy: nahrazovat policii svědomím. Jedinou alternativou k
vládě svědomí je vláda policie – nebo chaos. Upadá-li vnitřní obrana
společnosti, musí narůstat ta vnější, aby zabránila chaosu. Proto demokracie,
která ztratí své svědomí, se stává totalitou. Přemýšlejme o tom, vybízí svou
úvahou profesor Kreeft.
Americký
filosof a spisovatel Peter Kreeft je profesorem na Boston College a The King´s
College v New Yorku. Česky vyšly jeho knihy „Mezi nebem a peklem“ a „Ach, ten
Sokrates …“
Žádné komentáře:
Okomentovat