Střídmost patří naneštěstí ke slovům, která v angličtině změnila svůj
význam. Dnes se jí obvykle míní abstinence. V dobách, kdy ale byla
druhá kardinální ctnost nazývána "střídmostí", to slovo nic podobného
neznamenalo. Střídmost se vztahovala nejen na pití, ale na všechny
požitky; a neznamenala něčeho se zříci, ale znát správnou míru a
nepřekračovat ji. Je chybné se domnívat, že by křesťané měli být
abstinenty; náboženstvím abstinence není křesťanství, ale islám. Může se
samozřejmě stát, že některý křesťan nebo všichni křesťané budou nuceni
vzdát se v určitou chvíli tvrdého pití, buď že patří k lidem, kteří
nedokážou pít, aniž by přebrali, nebo že chce ušetřené peníze dát chudým
nebo protože je ve společnosti lidí, kteří mají sklon k opilství a on
je nesmí svádět tím, že bude sám pít. Vtip je ale v tom, že se
z nějakého dobrého důvodu zdržuje něčeho, co neodsuzuje a z čeho rád
vidí druhé se těšit. Jedním z rysů určitého typu špatného člověka je, že
se nedokáže něčeho vzdát, aniž by to vyžadoval také od všech ostatních.
To není křesťanské. Křesťan jako jednotlivec může být hotov vzdát se ze
zvláštních příčin toho či onoho - manželství, masa, piva či biografu;
ale ve chvíli, kdy začne prohlašovat, že tyto věci jsou špatné jako
takové a kdy začne ohrnovat nos nad lidmi, kteří jich užívají, je na
špatné cestě.
Moderní omezování významu slova střídmost na pití napáchalo mnoho
neplechy. Pomáhá lidem zapomínat, že stejně nestřídmí můžeme být v mnoha
jiných věcech. Muž, který učiní středem svého života golf nebo svou
motorku, žena, která věnuje každou svou myšlenku oblékání, bridži nebo
svému psu, jsou právě tak "nestřídmí" jako někdo, kdo se každý večer
zpije do němoty. Pochopitelně to není zvenčí tolik vidět: vlivem golfové
nebo bridžové vášně se nesvalíte cestou na zem. Boha nicméně vnější
zdání neoklame.
(z knihy C. S. Lewis: K jádru křesťanství, Návrat Praha 1993, str. 58-59)
Žádné komentáře:
Okomentovat