Slavnostní večer s hodem beránka (letos v sobotu 27. března) je prvním dnem židovských svátků Pesach, neboli svátků nekvašených chlebů. Připomíná události v noci 15. nisanu roku 2448 židovského letopočtu, kdy Hospodin při desáté egyptské ráně pobil v Egyptě všechno prvorozené a přitom „přeskočil“ (hebrejsky „pesach“, tedy pominul, vynechal) obydlí dětí Izraele. Téže noci Izraelité narychlo odešli z Egypta a z otroků se tak stali svobodnými lidmi, aby nadále sloužili Hospodinu.
Od těch časů slaví Židé tento svátek svého vykoupení hostinou, při níž jedí beránka spolu s nekvašenými plackami, připomínajícími chvatný útěk z Egypta a hořkými bylinami, připomínajícími trpkost otroctví. V průběhu večera pak nejmladší účastník hostiny, nejčastěji dítě, klade starším onu známou otázku: „Čím se liší tato noc od ostatních nocí? Proč dnes musíme jíst nekvašený chléb, když jindy jíme kvašený?“ Následuje vyprávění o záchraně z moci faraona, Příběh, jež provede přítomné vlastně celými dějinami spásy, příběh víry, naděje a lásky, v němž se zračí vůle a ochrana Toho, jehož jméno budiž pochváleno…
Pro nás
křesťany je starozákonní Pesach součástí biblického dědictví. Má však také
přímý novozákonní význam: Pán Ježíš svou obětí naplnil poselství velikonoc o
vysvobození z otroctví hříchu a smrti. Poslední večeře, kterou Ježíš
slavil s učedníky a během níž ustanovil slavení památky této večeře, byla
pesachovou večeří; pohár vína, který si podáváme při Večeři Páně, byl jedním
z pohárů vína, nad kterými se pronáší pesachové požehnání: Požehnaný jsi,
Hospodine, Bože náš, Králi světa, který jsi stvořil plod vinné révy.
Letos opět,
již druhým rokem, můžeme ještě více než jindy prožívat, že podobně jako tehdy
Židé, nejsme tak úplně svými pány, i my jsme „v sevření“ karantény, regulací a
omezení, slavíme svátky „za zavřenými dveřmi“, po rodinách, bez chrámu, bez
kněží…
Možná i
proto může být zajímavé a vzrušující pokusit se doma něco z dramatu i poetiky
židovského pesachu společně prožít, třeba jen částečně, neuměle, improvizovaně.
Pokusit se vstoupit do toho velkého Příběhu, jež je od věků stále znova
vyprávěn a po jehož naplnění touží v skrytu duše každý z nás. Vrátit
se do časů, kdy každý muž, který usedá v čelo rodinného stolu, se stává
knězem, aby svou rodinu provedl tou tajemnou nocí, kdy nastalo naše vykoupení…
Žádné komentáře:
Okomentovat