O Nikabrikovi aneb příběh o hořkosti, která pohltí srdce

Jednou z postav z Letopisů Narnie C. S. Lewise, která mě vždy fascinovala, píše na svém blogu profesor Trevin Wax z Wheaton College, je trpaslík Nikabrik, který se objevuje v knize Princ Kaspian. Lewis nám vykreslil osud Nikabrika jako varovný příběh o tom, co se stane, když hořkost zrady a nenávist k nepřátelům pohltí srdce natolik, že se vytratí ctnost i radost.

Na Nikabrikovi nejvíc zaráží, že jeho věc je spravedlivá, on je svým způsobem se svým hněvem v právu! On stojí na správné straně, má ale zlé srdce. Jeho zahořklost vede k pohrdání ostatními, a to až do té míry, že všechny jeho interakce jsou ovlivněny jeho otrávenou myslí.

Obávám se, pokračuje Trevin Wax, že poslední dobou se nikabrikovské typy v naší zemi množí, a to jak v politice (na levici i na pravici), v teologických sporech, ale nejen tam. A řekl bych, dodávám já, že se to netýká jen Ameriky. Sociální média odměňují nikabriky a jejich rychlé názory a ještě rychlejší komentáře, nedočkavé předbíhání závěrům a samolibé úšklebky. Děsivé je, že jakmile se jednou vydáte cestou nikabriků, cítíte se stále víc a víc v právu! Stojíte přece na správné straně, tak proč to u všech všudy ti pošahaní oponenti nemůžou jednoduše pochopit?

Profesor Wax pak velmi trefně vykresluje čtyři charakteristické rysy nikabriků, na které je třeba si dát pozor.

1. Vždy předpokládejte to nejhorší

Poprvé se s Nikabrikem setkáváme, když je princ Kaspian zajat. Nikabrik okamžitě předpokládá to nejhorší a doporučuje, aby on a jeho přátelé prince zabili. „Nemůžeme ho nechat naživu. Zradil by nás,“ říká. Jak se příběh odvíjí, Nikabrik neustále předpokládá, že cokoli se stane nebo má stát, je vždy ten „nejhorší scénář“, který si pak žádá co nejrychlejší a nejdrastičtější jednání.

Nikabrikové pocítili skutečnou bolest ze zrady. Už se někdy spálili. A bolelo to. Aby se takovému zranění napříště vyhnuli, je pro ně snazší postavit kolem srdce zeď. A za tou zdí předpokládají, že všichni jsou proti nim a jdou po nich, a tak se lidí raději straní, nebo rovnou zbavují, než aby se jimi museli zabývat v jejich složitosti. Pro nikabriky je těžké důvěřovat v dobrotu druhých, protože už byli dříve zklamáni a nechtějí být znovu někomu „za blázna“.

Nikabrikové si myslí, že je lepší někoho odepsat, než mu dopřát sluchu. O někom „z jiného kmene“ (politicky, teologicky, sociálně) předpokládají vždy to nejhorší. A totéž očekávají, když někdo z jejich vlastního kmene otevře problémy nebo položí otázky, které mohou pomoci k moudrosti a poučení. Jsou ovládáni podezíravostí.

„Láska všemu věří“ a „vždy má naději“, předpokládá vždy to nejlepší, i když s rizikem, že bude zklamána. Nikabrikové předpokládají vždy to nejhorší. Zdá se jim lepší zbavit se nevinného a ochránit sebe, než čelit riziku možné zrady.

2. Spolupracujte s tím, kdo nenávidí toho, koho nenávidíte

V celém příběhu Lewis popisuje Nikabrika jako někoho, kdo nenávidí lidi, kteří špatně zacházeli s trpaslíky, a také smíšenou rasu lidí a trpaslíků. „Nenávidím je. Nenávidím je víc než Lidi,“ říká o Kaspianově učiteli, doktoru Korneliovi.

Nikabrik projevuje hluboce zakořeněnou emocionální reakci na skupinovou identitu. Ačkoli tvrdí, že je oddán především svému kmeni, pohání ho spíše pohrdání všemi ostatními. Primární emoce, kterou nikabrik cítí vůči lidem mimo svůj kmen, je pohrdání, a to do té míry, že to zamořuje a komplikuje i jeho vztah k přátelům. „Je mi z tebe zle,“ říká dobrosrdečnému příteli, který projevuje ctnost a víru. Nikabrik nemá čas na sentimentální pohnutky, na naivní, růžový pohled na svět, který by předkládal možnost pozitivní vize a dobrého života. Nikabrik jde do boje (jak říkával Chesterton) ne z lásky k tomu, kdo je za ním, ale z nenávisti k tomu, kdo stojí před ním.

3. Berte se stále hodně vážně

Třetí charakteristikou nikabriků je neschopnost užívat si cokoli dobrého. Během jedné z nezapomenutelných scén v Princi Kaspianovi, když se sejdou bytosti staré Narnie, tak všechny postavy odpočívají a užívají si západu slunce a radosti ze sedmikrásek. Nikabrik si nezapálí ani dýmku. Když dojde k velkému tanci s fauny, „jen Nikabrik zůstal stát na místě a mlčky přihlížel“.

Lewis neříká, proč se Nikabrik slavnosti nezúčastnil, ale je pravděpodobné, že chtěl, abychom trpaslíka viděli jako toho, kdo je tak pohlcen důležitostí a spravedlností své věci a utrpením těch, kteří jsou na „jeho straně“, že zapomíná na štěstí, za které kdysi bojoval. Pohlcen vážností věci nedokáže věčně nevrlý Nikabrik ani ve chvíli triumfu polevit v ostražitosti a uvolnit se, zasmát nebo se prostě radovat z dobrých věcí v životě.

4. Obětujte své zásady pro pragmatické cíle

Nikabrik je tím, kdo nakonec ve snaze vyhrát boj proti zlu navrhne vyvolání Bílé čarodějnice. Na otázku, zda věří v Aslana, odpovídá: „Budu věřit v kohokoli nebo v cokoli, co ty prokleté telmarské barbary rozbije na kusy nebo je vyžene z Narnie. Na kohokoli nebo na cokoli, na Aslana nebo na Bílou čarodějnici, rozumíš?“

Nikabrik se stará především o sebe a svůj lid, o svůj zájem. Nevadí mu obětovat své zásady pro pragmatické výsledky, pokud to prospěje jeho zájmům. „S námi trpaslíky čarodějnice vycházela dobře. Jsem trpaslík a stojím za svými lidmi. Čarodějnice se nebojíme… Jestli mým lidem nedokážeš pomoct, půjdu za někým, kdo to dokáže.“

Joe Rigney shrnuje v knize Žít jako Narnian: Nikabrik se řídí žoldáckou logikou, která říká, že „nepřítel mého nepřítele je můj přítel“. Prokazuje pragmatickou ochotu přijmout kohokoli, kdo pomůže Narnianům porazit Telmaríny. Pozve ježibabu a vlkodlaka s úmyslem vyvolat Bílou čarodějnici. „Chceme moc,“ říká, „a chceme moc, která bude na naší straně“.

Lewis velmi plasticky ukazuje, co nás čeká, když si zvolíme Nikabrikovu cestu: boj, zrada a nakonec smrt. Při obětování dobra kvůli moci se všechny radosti života pomalu vytrácejí a srdce ovládne hořkost.

Prožíváme nestálé časy, a také jsme jistě už mnohokrát sami byli zraněni, uzavírá profesor Wax svůj blog. V takových časech by mohlo být až příliš svůdné a snadné proměnit své srdce v srdce Nikabrikovo – v srdce ochotné udělat cokoli, co přinese výsledky, které považujeme za nejlepší pro sebe nebo pro lidi, na nichž nám záleží. Lepší je místo toho důvěřovat v Aslanovu moc, vyhledávat ty, jejichž život svědčí o dobrotě, a modlit se nejen za to, abychom zůstali na správné straně, ale také se správným srdcem.