Jak jsme se dostali až sem aneb stručné dějiny antinatalitního hnutí

„Žádná revoluce si nemůže dovolit, aby to vypadalo, že je založená jen na sobectví a hedonismu,“ píše slovenský politik Vladimír Palko ve své knize Levy prichádzajú. „Revoluce musí vypadat altruisticky. Musí ve své filosofii nabízet jakousi osobitou ‚lásku k bližnímu‘. A skutečně: Součástí globální sexuální revoluce, jejíž přívalová vlna unáší náš svět, je také soucit – a to soucit falešný. Soucit založený na nesprávné hierarchii hodnot.“

A tak se stalo, že náš svět je náhle plný soucitu: Bolševici měli soucit s dělnickou třídou a proletariátem – dnes máme soucit s velrybami, s opuštěnými zvířaty, se svobodnými matkami… S homosexuály, kteří to nemají lehké, s nenarozenými dětmi, které nikdo nechce a tak je radši ani neporodíme. S opuštěnými starými lidmi – jejichž život už nemá hodnotu, není hoden žití, a tak jim nabízíme euthanasii.

Ne že by tito všichni nebyli hodni soucitu – ale falešnost tohoto soucitu se ukáže právě těmi řešeními, která soucítící navrhují. „Soucit je věc zrádná,“ varuje Palko, „zvláště pokud za něj soucítící nemusí platit účet. Soucit (podobně jako zdvořilost) se totiž v určitém zlomovém bodě rozchází s pravdou. V tomto bodě je třeba si položit otázku, zda chceme být skutečně zdvořilí a soucitní, nebo zda se jen neobáváme, že budeme považováni za nezdvořilé – nebo zda nejsme jen pohodlní a zbabělí.“

Ministerstvo školství: Hlavně více klidu na práci!

Ministr školství Chládek se vytasil s návrhy dalších školských reforem. Tentokrát se zaměřil na samotný počátek a také konec základního vzdělávání.

Na jeho počátku má přibýt povinné předškolní vzdělávání, tedy povinný poslední rok mateřské školky. Jde o další omezení svobody zvolit si nejen cestu ke vzdělání, ale svobody zvolit si jako rodina, jak naše děti prožijí dětství. Je něco zcela jiného, vodit dítě do školky třeba dvakrát týdně, když to rodině vyhovuje a dítě to baví, a nebo od pěti let zavést plošně “povinnou školní docházku” se vší školskou administrativou a písemnýma omluvenkama…

„Když mluvil o stromu, který viděl ráno cestou do školy, divil jsem se zahanbeně, proč jsem sám tak slepý…“

Narazil jsem na internetu na vzpomínku pozoruhodného současného křesťanského autora Johna Pipera na jednoho z jeho dávných učitelů. Clyde Samuel Kilby (1902 – 1986) byl v 70. letech Piperovým profesorem anglické literatury na Wheaton College v Illinois (USA).

Otevřel mi oči, abych viděl víc života, než jsem vůbec považoval za možné kdy vidět“, vzpomíná Piper. „Když mluvil o stromu, který viděl dnes ráno cestou do školy, divil jsem se zahanbeně, proč jsem sám po celý život tak slepý…“

„Přestaňte hledat duševní zdraví v zrcadle psychoanalýzy“, prosil nás tehdy profesor Kilby, „ale raději se napájejte ze zdrojů, které Bůh ukryl ve svém stvoření“. Kilby nebyl nikterak naivní. Věděl o hříchu. Věděl o nutnosti vykoupení. Ale on by byl řekl, že Kristus vykoupil nejen naše srdce, ale koupil nám také nové oči. Prosil nás, abychom přestali být slepí, abychom se dali pohnout k údivu skrytou slávou obyčejných věcí. Jednu svou nezapomenutelnou přednášku Kilby zakončil soupisem deseti kroků, deseti rozhodnutí, pro uchování mentálního a duševního zdraví. Zde jsou k zamyšlení alespoň některé z nich:

Údolí vidění (na prahu postní doby)

Pane, vyvýšený a svatý,  trpělivý a mírný,

Ty jsi mne uvedl do údolí vidění, kde žiji v nížinách,

Tebe však spatřuji ve výšinách,

nad horami svého hříchu mohu zahlédnout Tvoji slávu.

Dovol mi učit se skrze Tvé paradoxy:

Cesta dolů vede nahoru,

zraněné srdce je srdcem uzdraveným,

kajícný duch je duchem radosti,

duše činící pokání je duší vítěznou,

nemít nic znamená vlastnit vše,

nést kříž znamená přijmout korunu vítěze,

dávat znamená dostávat,

údolí je místem vidění.

Pane, ve dne jsou hvězdy vidět jen z hluboké studny

a čím hlubší je studna, tím jasnější zář Tvých hvězd.

Dovol mi, Pane, nalézt světlo v mých temnotách,

Tvůj život v mé smrti, Tvou radost v mém zármutku,

Tvou milost v mém hříchu, Tvé bohatství v mé chudobě,

Tvou slávu v mém údolí.

Podle The Valley of Vision: A Collection of Puritan Prayers & Devotions,

překlad a úprava DF, více naleznete zde

Slovensko zachráněno? Skutečně?

S velikou radostí přivítaly zdejší liberální elity neúspěch slovenského prorodinného referenda z minulé soboty, které je pro slabou účast voličů neplatné.

Jen nesplněná podmínka nadpoloviční účasti voličů „zachránila Slovensko od nálepky ultrakonzervativní země, jež si odhlasovala omezení práv homosexuálů“! Takto se např. radoval pondělní redakční úvodník našich nejčtenějších novin MF Dnes.

Slovensko je tedy zachráněno, homosexuálové tam nebudou pronásledováni, hrozící diskriminace byla odvrácena!

My, kteří jsme však o referendu věděli už dříve a více, než svým čtenářům prozradila MF Dnes, nějak nemůžeme uvěřit vlastním očím a uším. Něco takového na Slovensku skutečně hrozilo?

Když se věci správně pojmenují, hned je jasné, oč jde, radí jedna stará moudrá kniha. Možná tedy bude dobré, když si vedeni její radou přečteme na vlastní oči otázky, o kterých se rozhodovalo ve slovenském referendu (a které zdejší média vč. zmíněného článku s MF Dnes raději nikdy necitovala v úplnosti). Posuďte sami, vlastním rozumem, ne optikou novinářů z Mladé fronty: opravdu znamená říci na tyto otázky 3 x ANO dikriminaci a pronásledování kohokoliv?

  :

1. Súhlasíte s tým, aby sa manželstvom nemohlo nazývať žiadne iné spolužitie osôb okrem zväzku medzi jedným mužom a jednou ženou?

2. Súhlasíte s tým, aby párom alebo skupinám osôb rovnakého pohlavia nebolo umožnené (adopcia) detí a ich následná výchova?

3. Súhlasíte s tým, aby školy nemohli vyžadovať účasť detí na vyučovaní v oblasti sexuálneho  správania či eutanázie, ak ich rodičia alebo deti samé nesúhlasia s obsahom vyučovania?