„Když mluvil o stromu, který viděl ráno cestou do školy, divil jsem se zahanbeně, proč jsem sám tak slepý…“

Narazil jsem na internetu na vzpomínku pozoruhodného současného křesťanského autora Johna Pipera na jednoho z jeho dávných učitelů. Clyde Samuel Kilby (1902 – 1986) byl v 70. letech Piperovým profesorem anglické literatury na Wheaton College v Illinois (USA).

Otevřel mi oči, abych viděl víc života, než jsem vůbec považoval za možné kdy vidět“, vzpomíná Piper. „Když mluvil o stromu, který viděl dnes ráno cestou do školy, divil jsem se zahanbeně, proč jsem sám po celý život tak slepý…“

„Přestaňte hledat duševní zdraví v zrcadle psychoanalýzy“, prosil nás tehdy profesor Kilby, „ale raději se napájejte ze zdrojů, které Bůh ukryl ve svém stvoření“. Kilby nebyl nikterak naivní. Věděl o hříchu. Věděl o nutnosti vykoupení. Ale on by byl řekl, že Kristus vykoupil nejen naše srdce, ale koupil nám také nové oči. Prosil nás, abychom přestali být slepí, abychom se dali pohnout k údivu skrytou slávou obyčejných věcí. Jednu svou nezapomenutelnou přednášku Kilby zakončil soupisem deseti kroků, deseti rozhodnutí, pro uchování mentálního a duševního zdraví. Zde jsou k zamyšlení alespoň některé z nich:

Údolí vidění (na prahu postní doby)

Pane, vyvýšený a svatý,  trpělivý a mírný,

Ty jsi mne uvedl do údolí vidění, kde žiji v nížinách,

Tebe však spatřuji ve výšinách,

nad horami svého hříchu mohu zahlédnout Tvoji slávu.

Dovol mi učit se skrze Tvé paradoxy:

Cesta dolů vede nahoru,

zraněné srdce je srdcem uzdraveným,

kajícný duch je duchem radosti,

duše činící pokání je duší vítěznou,

nemít nic znamená vlastnit vše,

nést kříž znamená přijmout korunu vítěze,

dávat znamená dostávat,

údolí je místem vidění.

Pane, ve dne jsou hvězdy vidět jen z hluboké studny

a čím hlubší je studna, tím jasnější zář Tvých hvězd.

Dovol mi, Pane, nalézt světlo v mých temnotách,

Tvůj život v mé smrti, Tvou radost v mém zármutku,

Tvou milost v mém hříchu, Tvé bohatství v mé chudobě,

Tvou slávu v mém údolí.

Podle The Valley of Vision: A Collection of Puritan Prayers & Devotions,

překlad a úprava DF, více naleznete zde

Slovensko zachráněno? Skutečně?

S velikou radostí přivítaly zdejší liberální elity neúspěch slovenského prorodinného referenda z minulé soboty, které je pro slabou účast voličů neplatné.

Jen nesplněná podmínka nadpoloviční účasti voličů „zachránila Slovensko od nálepky ultrakonzervativní země, jež si odhlasovala omezení práv homosexuálů“! Takto se např. radoval pondělní redakční úvodník našich nejčtenějších novin MF Dnes.

Slovensko je tedy zachráněno, homosexuálové tam nebudou pronásledováni, hrozící diskriminace byla odvrácena!

My, kteří jsme však o referendu věděli už dříve a více, než svým čtenářům prozradila MF Dnes, nějak nemůžeme uvěřit vlastním očím a uším. Něco takového na Slovensku skutečně hrozilo?

Když se věci správně pojmenují, hned je jasné, oč jde, radí jedna stará moudrá kniha. Možná tedy bude dobré, když si vedeni její radou přečteme na vlastní oči otázky, o kterých se rozhodovalo ve slovenském referendu (a které zdejší média vč. zmíněného článku s MF Dnes raději nikdy necitovala v úplnosti). Posuďte sami, vlastním rozumem, ne optikou novinářů z Mladé fronty: opravdu znamená říci na tyto otázky 3 x ANO dikriminaci a pronásledování kohokoliv?

  :

1. Súhlasíte s tým, aby sa manželstvom nemohlo nazývať žiadne iné spolužitie osôb okrem zväzku medzi jedným mužom a jednou ženou?

2. Súhlasíte s tým, aby párom alebo skupinám osôb rovnakého pohlavia nebolo umožnené (adopcia) detí a ich následná výchova?

3. Súhlasíte s tým, aby školy nemohli vyžadovať účasť detí na vyučovaní v oblasti sexuálneho  správania či eutanázie, ak ich rodičia alebo deti samé nesúhlasia s obsahom vyučovania?

Bohuslav Reynek / Žebř Jakobův

Trpíš-li a máš-li za to, že toho je příliš, uchop svoje srdce, stiskni je, aby na chvíli nekřičelo, a potom pohleď a pomni: na Golgotě strmí žebř Jakobův, to jest kříž, a na něm je Pán, kterého tam zdvihli, a výše nemůže sám ani o píď, a daleko jest odtud do Království, kam se mu Otec skryl s bezmeznou ironií. Nijak se nevznáší v lehkosti ducha, ale je tažen k zemi, až mu to rány trhá, visí jako bezduché maso a nic mu nezbývá, ačkoli je Bůh, než aby jej mrtva složili na zem a pohřbili do země a potom aby prošel peklem, než bude vzkříšen a oslaven, než vstoupí na Otcovu pravici. - Nestrachuj se tedy na svém žebři, drží tě hřeby bolesti, abys nespadl nevčas ani nevčas nevzletěl; táhne li tě země, je to dobré, má právo na tvoje tělo a její krev je lázní na obmytí z pyšných úšklebků Luciferových, které se odrazily v Evině tváři, když poslechla hada, a které dědíme a roztahujeme.

(Z knihy Jasný prsten)

"Nejsem Charlie, jsem Ahmed!"

„Nejsem Charlie, jsem Ahmed, mrtvý policista. Charlie zesměšňoval mou víru a kulturu a já jsem zahynul, když jsem bránil jeho právo takto jednat.“

To mi připadá jako mnohem trefnější slogan solidarity s oběťmi z Paříže. Ukazuje se totiž, že plátek, na který teroristé udeřili, byl levičáckou stokou provokací a rouhání. Proto si ovšem ti novináři jistě nezasloužili smrt! Západ své kritiky a rouhače už dávno nevraždí, naopak je před vraždami chrání (a měl by tak činit co nejrazantněji)! V tomto ohledu vyslovuji svou solidaritu, jejich vražda je hanebným a zavrženíhodným zločinem. 

Nicméně trochu se ošívám nad tím, kdo se nám to stává moderními symboly: nejprve symbolem svobody projevu pornografky z "Pussy", teď symbolem svobody slova nactiutrhač "Charlie"... To jsou paradoxy!