Praotec Čech byl taky imigrant, jenže…

Počty lidí, kteří dnes směřují na Západ, dramaticky narůstají. V evropském sousedství se dnes nachází největší počet uprchlíků od dob druhé světové války. Hovoří se až o 25 milionech osob, z nichž mnozí se nebudou moci do svých domovů nikdy vrátit. Miliony lidí jsou v pohybu, běženci prchají z domovů z důvodu útlaku, pronásledování, či chudoby a nedostatku. Imigrace, která zaplavuje Evropu a dorůstá rozměrů novodobého „stěhování národů“, vyvolává napětí, nespokojenost a nepřátelství, a způsobuje, že se probouzejí téměř zapomenuté nacionální a etnické instinkty. Islámský svět sílí a stále ambiciózněji vyvolává konfrontace se Západem. A ten stojí stále bezradněji, nevěda co počít sám se sebou. Takový je kontext, v němž dnes uvažujeme o „imigrační politice“, kterou by měl Západ (tedy i my, jako jeho součást) na tuto krizi reagovat…

Tolkien podle Kreefta aneb filosofický průvodce Středozemí

Psát knihu o filosofii skryté v knihách o Pánu prstenů? Hledat u hobitů nějaké filosofické či snad teologické výpovědi o povaze světa? Není to hloupost? Vždyť jsou to jen smyšlené příběhy, namítne možná někdo, není to skutečné, je to jen jako! Takové námitky vás možná napadnou nad poměrně obsáhlým spisem amerického profesora filosofie Petera Kreefta, který vyšel česky pod názvem „Tolkienovo vidění světa“.

Kniha přibližuje myšlenkový kontext, v rámci něhož Pán prstenů i další autorova díla vznikala. Autor obšírně cituje z Tolkienovy korespondence, dosud v češtině neznámé. Na některých místech snad autor, veden didaktickou snahou vše vyložit, viděl v textu více, než do něj sám Tolkien zamýšlel vložit, přesto je kniha zajímavá a v lecčems objevná - což se pokouším doložit několika kapitolkami níže.

Jak jsme se dostali až sem aneb stručné dějiny antinatalitního hnutí

„Žádná revoluce si nemůže dovolit, aby to vypadalo, že je založená jen na sobectví a hedonismu,“ píše slovenský politik Vladimír Palko ve své knize Levy prichádzajú. „Revoluce musí vypadat altruisticky. Musí ve své filosofii nabízet jakousi osobitou ‚lásku k bližnímu‘. A skutečně: Součástí globální sexuální revoluce, jejíž přívalová vlna unáší náš svět, je také soucit – a to soucit falešný. Soucit založený na nesprávné hierarchii hodnot.“

A tak se stalo, že náš svět je náhle plný soucitu: Bolševici měli soucit s dělnickou třídou a proletariátem – dnes máme soucit s velrybami, s opuštěnými zvířaty, se svobodnými matkami… S homosexuály, kteří to nemají lehké, s nenarozenými dětmi, které nikdo nechce a tak je radši ani neporodíme. S opuštěnými starými lidmi – jejichž život už nemá hodnotu, není hoden žití, a tak jim nabízíme euthanasii.

Ne že by tito všichni nebyli hodni soucitu – ale falešnost tohoto soucitu se ukáže právě těmi řešeními, která soucítící navrhují. „Soucit je věc zrádná,“ varuje Palko, „zvláště pokud za něj soucítící nemusí platit účet. Soucit (podobně jako zdvořilost) se totiž v určitém zlomovém bodě rozchází s pravdou. V tomto bodě je třeba si položit otázku, zda chceme být skutečně zdvořilí a soucitní, nebo zda se jen neobáváme, že budeme považováni za nezdvořilé – nebo zda nejsme jen pohodlní a zbabělí.“

Ministerstvo školství: Hlavně více klidu na práci!

Ministr školství Chládek se vytasil s návrhy dalších školských reforem. Tentokrát se zaměřil na samotný počátek a také konec základního vzdělávání.

Na jeho počátku má přibýt povinné předškolní vzdělávání, tedy povinný poslední rok mateřské školky. Jde o další omezení svobody zvolit si nejen cestu ke vzdělání, ale svobody zvolit si jako rodina, jak naše děti prožijí dětství. Je něco zcela jiného, vodit dítě do školky třeba dvakrát týdně, když to rodině vyhovuje a dítě to baví, a nebo od pěti let zavést plošně “povinnou školní docházku” se vší školskou administrativou a písemnýma omluvenkama…

„Když mluvil o stromu, který viděl ráno cestou do školy, divil jsem se zahanbeně, proč jsem sám tak slepý…“

Narazil jsem na internetu na vzpomínku pozoruhodného současného křesťanského autora Johna Pipera na jednoho z jeho dávných učitelů. Clyde Samuel Kilby (1902 – 1986) byl v 70. letech Piperovým profesorem anglické literatury na Wheaton College v Illinois (USA).

Otevřel mi oči, abych viděl víc života, než jsem vůbec považoval za možné kdy vidět“, vzpomíná Piper. „Když mluvil o stromu, který viděl dnes ráno cestou do školy, divil jsem se zahanbeně, proč jsem sám po celý život tak slepý…“

„Přestaňte hledat duševní zdraví v zrcadle psychoanalýzy“, prosil nás tehdy profesor Kilby, „ale raději se napájejte ze zdrojů, které Bůh ukryl ve svém stvoření“. Kilby nebyl nikterak naivní. Věděl o hříchu. Věděl o nutnosti vykoupení. Ale on by byl řekl, že Kristus vykoupil nejen naše srdce, ale koupil nám také nové oči. Prosil nás, abychom přestali být slepí, abychom se dali pohnout k údivu skrytou slávou obyčejných věcí. Jednu svou nezapomenutelnou přednášku Kilby zakončil soupisem deseti kroků, deseti rozhodnutí, pro uchování mentálního a duševního zdraví. Zde jsou k zamyšlení alespoň některé z nich: